Po nějaké době zase gamesa pro C64, která se mi líbí. Ve hře On The Farm III
jste pták, který má za úkol pouštět své exkrementy na nic netušící pasoucí se ovce, které šlapají po trávě. To mu znepříjemňuje občas vylétávající dravec. Jako bonus je možné i “posrat krtka”. Hra vyšla jak v D64 verzi jako image diskety, tak i v kazetové verzi (TAP pro C64 emulátor). Tak sraní na ovce a krtky zdar.
Dnes se v tzv. retro seriálu “Vyprávěj” na ČT objevilo celkem na dlouho ZX Spectrum. Vše jsem zaznamenal, sestříhal a umístil na YT 
Tak se jmenuje již třídílný seriál na YouTube, který tvoří irrlicht project, velký fanoušek beepové jednobitové muziky z východní části Německa. Beepová hudba na ZX Spectru je skutečně unikátní věc. ZX Spectrum samozřejmě nebyl jediný počítač, který byl vybavený 1-bitovým speakerem, ostatně, najdete podobný dodnes v každém PC a v těch úplně nových je stále emulován zvukovou kartou z důvodu kompatibility. Nikdy pro něj, ani jiný počítač nevzniklo tolik 1-bitových hradel [hradlo - rutina hrající zvuky] jako pro ZX Spectrum. Když před třiceti lety přišel strýček – pardon – Sir Clive Sinclair s jednoduchým a levným lidovým počítačem, schopným zobrazovat barevnou grafiku a vyluzovat pípavé tóny, nikdo by nevěřil, co se s tímto doslova zázrakem dá provádět. V důsledku boomu počítačových videoher se Spectrum záhy stalo britským leaderem, konkurujícím Commodoru 64 a Amstradu CPC a i když ke hrám a podobným věcem nebylo nikdy konstruováno a určeno, programátoři z něj postupem času doslova vymačkali maximum a to se týká i zmiňovaného beeperu, tedy reproduktorku, umístěného opd klávesnicí počítače, zdánlivě schopného jen pitomě pípat. Už v roce 1984, v roce uvedení počítače Spectrum +, jistý Mark Alexander koketoval s realizací více-než-jednokanálového zvuku pro standardní Spectrum. Svou práci završil o rok později programem WHAM! The Music Box, který se stal bestsellerem a mnoho softwarehousů použilo jeho dvoukanálovou rutinu s bicími, která zní skutečně typicky při rezonanci dvou o půl nebo o oktávu posunutých tónů mezi sebou. Program obsahuje několik skutečně povedených melodií skupiny Wham! (George Michael & Andrew Ridgeley) a editace vlastních hudeb není složitá. Bylo mnoho dalších rutin i editorů, ale o tom si poslechněte zatím tři videocasty, z nichž poslední popisuje editor ZX-7 od Jána Deáka a možná se v něm dozvíte něco, co jste dosud nevěděli ^_^
Toto compo se koná už tradičně každý rok a jde v něm o to, naprogramovat co nejstupidnější a přitom nejoriginálnější hru nebo program pro ZX Spectrum či ZX81. Letos to dopadlo všelijak. Mě zaujaly nebo nejvíc pobavily čtyři příspěvky:
1. Lights Out! od Equinoxe – logické zhasínání světel
2. Random Walk od Richarda Maye – program graficky znázorňující střední kvadratickou odchylku (rozptyl)
3. Washing Machine Simulator od Absynthe Boye – simulátor pračky na praní prádla
4. Star Wars – The Old Republic od Apenao – zajímavé šermování světelnými meči ze Star Wars
Celý balík všech her si lze stáhnout na stránkách CSCCGC2011 nebo přímo tady.
říká staré přísloví. A protože jsem Nový rok oslavoval vcelku s mírou, tak jsem měl dnes čistou hlavu a vytvořil AY cover písně Turn Me Up od Bennyho Benassiho. Já vím, že je to hrozná komerční ***čka, ale ta písnička se mi líbila (jako asi jediná od něho, ale nemůžu tvrdit stoprocentně, že je jeho, když i jeho další skladby jsou většinou remaky nějakých starých známých hitů). Track je vytvořený v SQ-Trackeru, jak jinak než na ZX Spectru 128 a nahrán přímo z něj. Jinak vám všem přeji úspěšný a klidný rok 2012 a doufám, že mi i nadále zachováte přízeň nejen na tomto blogu.
Počítač Commodore 116 byl současně s C16 a Plus/4, které dohromady tvořily řadu “264″ uveden na trh v roce 1984. Jeho specifikace byly primárně určeny pro řadu 264 a z něj byly až potom odvozeny modely C16 a Plus/4. Jednalo se o rozměrově nejmenší přístroj této řady, nazývané rovněž TED, podle zákaznického čipu Text Editing Device. Parametry nebyly oslňující – procesor MOS 7501, 16kB RAM, 32kB ROM, 121 barev v rozlišeních 320×200 a 160×200, dvoukanálový zvuk neumožňující regulovat hlasitost, absence hardwarových sprajtů a scrollingu. Jednomu by se zdálo, proč takový paskvil (krom velkého počtu barev na něm není nic výjímečného) v Commodore vyvíleji. Commodore na to měl vysvětlení. Řada 264 má být nástupce modelu VIC-20 a současně konkurencí pro levný Timex Sinclair, který byl již na americkém trhu zabydlený. Lidé, kteří nechtěli C64, protože byl moc drahý, sáhli po Sinclairu. Proto má C116 gumovou chicklet klávesnici, je malý, jednoduchý, a co hlavně – levný. V době uvedení se prodával jen za 49 USD. Zákazník si domů přinesl stroj s dobrým Basicem, spoustou barev, zvukem, sériový port a tape konektor. Človek, kupující 116 měl být takový, který v obchodech šilhal po Timexu či Tandy. Commodore hlásal: Chceš počítač na kancelářskou a seriózní práci? Zvol jeden z řady 264. Chceš si hrát? Potom si připlať a sáhni po Commodoru 64. Commodore se pro tuto řadu rozhodl osazovat mini-DIN konektroy pro joysticky, namísto klasických Atari 9-pin Canonů. Bil Herd, šéfdesignér řady 264 to vysvětluje logicky. Na základní desce nebylo prý dost místa pro Canony. A tak si, pokud nějaký ten stroj řady 264 vlastníte, a nemáte originální joystick od Commodoru, musíte vyrobit či koupit redukci pro Atari joystick. Naštěstí je to velmi snadná záležitost. Bil Herd nedávno spustil stránky c128.com a natočil dvacetiminutové povídání o tom, jak a proč C116 (a celá řada 264) vlastně vzniknul a jaké jsou jejho zvláštnosti. Podívejte se přímo tady u mě:
Dnes se tak moc zajímavých událostí nestalo, kromě toho, že jsem strávil 4 hodiny sháněním dárků a nesehnal jsem nic, moje ZX-Evo dostalo novou klávesnici CHICONY KB-2971 PS/2 Black a System of Pink vyrobil megapozvánku na Shucon 2012, který si žádný Spectrista nesmí nechat ujít. Co k tomu dodat? Prostě již teď, v období vánoční nálady je třeba myslet na budoucnost a pomýšlet na účast na Shuconu 2012
Fotky z JHConu jsou už všichni někam vystavili, tak já přispěju několika videi.
Kulor vydal pod labelem Ubiktune soundtrack ke hře Alter Ego, která je pro ZX Spectrum a nově ji Shiru předělal i pro NES a Windows Phone 7, s barevnější grafikou a hudbou (škoda, že ne pro Android). NESová verze je také velmi, ne-li víc hratelná. Mobilní verzi nemůžu posoudit, neboť nemám WP7.
Moje replika Sinclairu ZX80 už je hotová a má už jen použe několik minoritních chyb. Poté, co mi GME nedodalo jedno 74LS a firma, kde jsem objednával keramický diskriminátor zřejmě neexistuje, ačkoli má funkční eshop, mi velmi pomohl Martin, který mi zbylé součástky poskytnul, za což mu obrovský dík. Po prvním zapnutí to samozřejmě nefungovalo, a tak jsem vzal lupu a kontroloval spoj po spoji. Našel jsem několik miniaturních zkratů. Avšak po jejich odstranění to stále nešlo. Po zapnutí se objevilo na obrazovce nepříjemné zrnění. Metodou pokus-omyl jsem zjistil, že jde patrně o nějaký špatný kontakt u IC9 nebo IC10. Bohužel mám již zapájené patice a vyletovávat se mi je vůbec nechce, neboť deska repliky nemá nepájivou masku a tak bych zcela určitě poškodil cestičky v okolí. Nicméně při troše štěstí ZX80 někdy naběhne. Úpravou zatím prošel chladič stabilizátoru, který jsem původně poddimenzoval a pak si o něj nekolikrát spálil prsty. Rozhodl jsem se tedy k radikálnímu řešení a umístil na něj ještě velký hliníkový kus, vyndaný z rozbitého ATX zdroje. Nyní se teplo odvádí již dostatečně.
Další problém mám se zdrojem, tedy ne konkrétně s ním, ale s malinkou redukcí, kterou jsem si vyrobil už pro ZX81. Protože nemám originální zdroj pro ZX81, používám zdroj ze Spectra, který má jiný konektor. Zhotovil jsem si malou přechodku z tohoto konektoru na 3,5″ jack, který používají ZX80/81. Avšak problém je zřejmě někde v kontaktu nebo je už kablík hodně pokroucený. Bohužel mě to irituje takovým způsobem, že si chci na repliku umístit LED diodu pro indikaci přítomného napájení. Tady bych uvítal odbornou radu, kam ji nejvhodněji umístit. S klávesnicí jsem kupodivu neměl problém. Vyrobil jsem si jí vlastnoručně z několika vrstev zalaminovaného papíru, z čehož vrchní vrstva s popisky je vytisknutá na laserové tiskárně. Na tuto vrstvu zespodu jsem umístil vystříhnuté čtverečky z alobalu. V ostatních vrstvách jsou na místech tlačítek vyříznuté otvory. Klávesnice je poslepovaná oboustrannou lepící páskou a stejným způsobem připevněná k desce počítače. Stisk kláves vyžaduje sice větší tlak, ale vše díky pružnosti lamina funguje. V budoucnu mě ještě čeká úprava kontrastu video výstupu způsobem popsaným zde. Zkoušel jsem počítač připojit ke třem různým LCD a fungoval mi jen na jednom. Konkrétně na zprofanovaném LG 17″. Na monitoru DELL 27″ s video vstupem ani televizi SHARP 50″ jsem nebyl úspěšný. Několik fotek z provozu na LG jsem umístil sem.
