factor6

11Pro2017
 

Rok se s rokem sešel a o víkendu se opět konal JHCon, v současnosti největší Spectristická akce u nás. Letos byla dle mých informací i nejobsazenější, protože se sešlo až 24 lidí.

V pátek po příjezdu jsme rychle vybalili a na místě už bylo poměrně hodně lidí. Bohužel jsme zjistili, že oblíbené automaty na kávu a kakao už zde nejsou a místo nich tu jde koupit cereální káva s příchutí červené řepy. Jako zdroj teplých nápojů na ráno ale automat posloužil. Chvíli po příjezdu se šlo na večeři do pizzerie. Tam za námi ještě dorazili někteří opozdilci a tak byla nouze i o volné místo. Všechno nakonec nějak dopadlo a večer už se jen počítačovalo. Všechny asi zaujal Kocourův upravený gumák, jehož úprava se nakonec ukázala jako pravděpodobně přidaná RAM pro CP/M a porty na 8255. Možná šlo i o úpravu na 80kB podle Jiřího Lamače. Úprava působila velmi amatérsky. Dále se mi líbila Flyynova +3jka s emulátorem disketovky, Ikonova 3D tiskárna a geekovské blbůstky jako USB větráček s projekcí a LED destička. Martin 8-bity přivezl Sharpa MZ-2500, ale ten moc zapnutý nebyl a spíš víc běžela jeho japonská konzole PC-Engine a také s Dexem a se Suksoftem řešili QLka. Dex dovezl cvakající (4-bitový?) počítač RSBC, bohužel nevím podrobnosti, o tom se patrně dočtete jinde. V sobotu ještě přijel i Iter-Ace a dovezl si mimo jiné i pracovní stanici Sun.

Na sobotu jsem se těšil, protože jsem měl připravené soutěže. Letos jich bylo poněkud víc, když připočtu Wotnauovy kvízy a tak jsme se rozhodli udělat hádání názvu československých her (a jedné zahraniční) pro ZXS ještě před obědem. Oběd byl rezervovaný v indické restauraci až na půl třetí a obsluha nijak nespěchala, a tak jsme se na párty place dostali až kolem šesté hodiny, protože jsme ještě s P0kem a TDM prošli Vánoční trhy, mj. moc hezké, a stihli dát si kávu v kavárničce. Odpoledne se ještě na skok zastavil Marty, jehož minidisplej pro Gotek mě také zaujal. Přesto jsme se na gympl nevrátili poslední a tak byl ještě trochu čas na přípravu dalších soutěží. Na řadě bylo poznávání zpitvořených obličejů ZX scenerů, které se, myslím, setkalo s úspěchem a potom přišly na řadu Wotnauovy pekelně těžké kvízy. První z nich bylo klasické (a tradičně pekelně obtížné) hádání her či postav z ingrediencí (pevnost Boyard) a ve druhém kvízu se poznávaly záměny v upravených obrázcích z her. Na závěr přišla na řadu zvuková soutěž od TDM, která byla také výborná a zábavná. A také jsem opět pořádal soutěž najdi a poznej obrázek.

Mezitím jsem si u Ikona na 3D tiskárně nechal vytisknout držák pro Gotek do Amigy 500, což se povedlo výborně. Také jsem trochu hrál na Speccy, trochu se věnoval 8-bitStuffu a trochu jsem i fotil. V neděli ještě na chvíli dorazil Míra Talíř a všem zase ukazoval nové fotky z muzea a taky své auto plné Atari úlovků z Německa. Na jedenáctou byla rezervace v Udírně, kde jsme se opět nezdravě přežrali a potom následoval už jen byhlášení obrázkové soutěže, balení, úklid a odjezd domů. Že byl letos program nabitý soutěžemi pocítil snad každý. Pro příště bych se trochu umírnil a raději si poslechnul nějakou zajímavou přednášku od P0keho, Busyho a dalších, případně mohu také něco sám připravit. Témat je nekonečně mnoho.

Moje fotky jsou na obvyklém místě tady.

Takže díky Logoute za další skvělý JHCon, všem ostatním, že dorazili a brzy na viděnou na nějaké další akci!

27Lis2017
 

Před rokem mi přišly dlouho objednané hodinky Pebble z Ameriky. Byl jsem z nich nadšený a ani dnes, po roce denního nošení proti nim nemám zásadní výhrady. E-inkový displej je super, provedení taky neurazí a plastový řemínek je příjemný, mnohem příjemnější než u nějakých levných Casií. Rok je dlouhá doba a tak to shrnu v několika bodech:

Fyzická velikost

Před tím jsem nosil Casio A158WA-1, které jsou pravda menší, než Pebbly, a tak mě jejich velikost trochu znepokojila. Spíš než do šířky mi ale vadí hloubka, která je v nejhlubším místě něco přes centimetr, protože na spodu hodinek je vystouplý senzor pro detekci tepu. Výstupek mi při nošení nijak nevadí, vadí mi jen to, že hodinky jsou na ruce příliš vysoké a někdy brání při svlékání oblečení, zvlášť, když má rukáv lem.

Výdrž

Říkal jsem si, že týden na jedno nabití je hodně, ale není. Není! Nejradši mám hodinky, které se nemusí dobíjet, natahovat, a tak podobně. Proto se mi líbí koncept solárního napájení, které mají některá Casia, ale klasický digitálkový bateriový systém mi taky nevadí. Baterie se přece jen musí měnit po několika letech, což tolik neobtěžuje. Hodinky s automatickým natahováním jsem nikdy neměl, protože nemám rád čistě analogová řešení, která jsou většinou kulatá a mě se moc nelíbí kulaté tvary u hodinek*. Hmotnost těchto hodinek mi taky přijde větší, než u plastových digitálek. U Pebblů musíte počítat s tím, že jednou za týden se prostě musí dát nabíjet na kabel. Buď je dobré tedy kabel nosit pořád s sebou, nebo být v určitý den vždy na místě, kde kabel je. Jelikož kabel není standardní, nedá se použít třeba kablík na mobil s konektorem microUSB. Dobíjení zabere poměrně málo času, ale i tak je to někdy nepříjemné a vzhledem k úspoře baterie dodržuji nabíjecí cykly poctivě a nabíjím až tehdy, když si o to hodinky řeknou.

* Tím netvrdím, že ručičkové hodinky zatracuji, některé designy se mi líbí, ale je jich pramálo.

Notifikace

Původně jsem je měl zapnuté neustále, pak jsem ale zjistil, že od hodinek potřebuji maximálně časový údaj, zřídkakdy datum, proto jsem veškeré notifikace povypínal.

Podsvícení displeje a vibrace (zase výdrž)

Podsvícení jsem vypnul hned na začátku, protože není potřeba a žere baterku. Díky e-inku je časový údaj na displeji neustále přítomný, což považuji za přednost. Naopak by toto byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč bych jiné chytré hodinky nechtěl. Vibrace jsem rovněž povypínal, opět kvůli výdrži. Bohužel výdrž hodinek je právě maximálně onen týden s takovýmto úsporným nastavením. Kromě toho používám watchface Glow, které ukazuje jen velkými čísly hodiny a minuty a nic jiného a tím, že se na displeji nic nehýbe (např. sekundy), šetří se baterie.

Pokročilé funkce

Zkoušel jsem, ale nepoužívám. Mohl bych je mít na ruce i během spánku, aby mi měřily spánkový průběh, ale fyzicky mi na ruce při spánku hodinky vadí. Mohl bych používat nejrůznější aplikace, které jdou do hodinek nainstalovat, od her až po kalendáře apod., ale nepoužívám je, protože není proč.

Přesný čas

Výhoda těchto hodinek je ta, že díky synchronizaci přes Bluetooth s mobilem ukazují stále přesný čas a nemusí se nařizovat.

Shrnutí

Pebble jsou pěkné hodinky, které se už sice nevyrábějí, ale synchronizační aplikace pro mobil je neustále aktualizovaná a tak vše zatím funguje. Nejvíc mi vadí týdenní nabíjení a výška (velikost). Co se mi líbí je příjemný řemínek na dotyk a stále přesný čas. Proto hrozí, že je jednoho dne odložím a plynule navážu na používání normálních digitálek či něčeho podobného.

18Lis2017
 

Na hovnofóru® někdo založil vlákno “Co jsem dělal 17.11.1989″. Zprvu jsem chtěl přispět tam, ale pak jsem si řekl, že lepší bude napsat o tom něco sem. Tak co jsem tedy dělal 17. listopadu 1989?

Moc si toho už nepamatuju. Chodil jsem na základku a ten den byl pátek. Pamatuju si jenom, že jsem přišel ze školy domů a zapnul televizi, jako každý den, ale zcela určitě počítač, což byl nevyhnutelný každodenní úkon. Večer ve zprávách se něco zmínilo o událostech v Praze, ale nic, co by stálo nějaké rozrušení. Máma přišla večer z práce a taky neměla žádné novinky. Holt k nám na maloměsto se informace dostaly až později. V tu dobu mě zajímal počítač, tvorba programů v Basicu a hry. Že se něco děje se ukázalo až další dny v televizi, kde běžely přímé přenosy z Letné apod. Pamatuju si jen, že jsem se mámy ptal, jestli to znamená, že od teď budeme mít ten ošklivý a cynický kapitalismus (jak nám ve škole vštipovali). Byla to z jistého hlediska bohužel pravda. Ve škole se o tom také mluvilo a ani nevím od kdy přesně, ale soudružkám se přestalo říkat soudružko, ale místo toho paní učitelko. To samé na kroužku výpočetky, ze soudruha byl pan Užnevímkdo (doplň příjmení, já jsem jej zapomněl). Všichni byli nadšení, jedna naše učitelka, která tvrdě zastávala marxistické myšlenky tvrdila, že se ideologie za žádnou cenu nevzdá, jiní, ne tak angažovaní to přešli v zdánlivě v klidu. Že by mělo to zvonění klíči v Praze s následným zásahem VB být zinscenované, by tehdy vůbec nikoho nenapadlo. Bohužel, čím je to dál, tím víc se o této alternativě v mém okolí hovoří. Mocní lidé, za jejichž pomoci se takové převraty realizují, dobře vědí, proč a také dobře vědí, jak se adaptovat na nové podmínky, k jejichž vzniku také přispěli. Nechci tu vykládat, že minulá doba byla dobrá. Byla pěkně hnusná. V krámech nebyly základní potraviny. Lidi okrádali socialistické podniky, protože se to tak nějak prostě dělalo a kdo chtěl něco, co nebylo běžné, musel si to ukrást. Jakoby zlodějna byla normální. A tak dále a tak dále. Kdo to pamatuje, tak ví. Ale tohle nevěděl každý. Poctiví lidé nebyli bohatí, protože nekradli. Jenže pak přišla nová doba, vyměnili se lidi, jenže už se nějak zapomnělo na to, že přechod ke kapitalismu byl hodně bolavý a pro hodně lidí ukrutně macešský. Jen minimum lidí začalo okamžitě přemýšlet “tržně” a chovat se podle toho. Ti situaci využili, na úkor ostatních, kteří neměli ponětí, jak se v tržním prostředí chovat, kromě toho, že jim tržní masírka neustála vtloukala do hlavy, že se budou mít líp a že teď si můžou koupit, co chtějí. Nemohli, když neměli za co. Já byl sám s matkou a nevzpomínám na tuhle dobu rád. Z kraje roku 1990 ji vyhodili z práce, protože národní podnik skončil a toto období bylo moc těžké. Tak je dobré, že člověk si pamatuje spíš ty lepší okamžiky, a tak si pamatuju, jak jsem poprvé viděl C64 a jak jsem ho chtěl, poprvé jsem slyšel AYčkovou hudbu a tak dál, ale to už jsem o hodně dál za 17.11.1989. Tak bych se rád vymezil proti pragocentristickým žvástům, jak to bylo všechno skvělé a jak to vlastně všechno vůbec bylo. Jen zdánlivě.

09Lis2017
 

To jsem si tak četl několik příspěvků na Fandalově blogu a řekl jsem si, že se taky musím pochválit, protože on to za mě fakt nikdo neudělá. Už asi dva roky pracuji na soundtracku k novému demu pro jistou, u nás ne moc rozšířenou platformu, které by mělo vyjít příští rok na jedné nejmenované zahraniční demopárty. Je to práce poměrně příjemná, i když jsem od kodéra nejprve dostal přesný požadavek, abych předělal existující skladbu pro osmibitový soundchip. I když mě předělávání něčeho na objednávku nebaví, řekl jsem si, že i to je výzva a dal se do práce. Po několika verzích s poměrně přesně zachyceným motivem původní skladby jsem si ale řekl, že to není ono a něco svého tam dodělám. Tak se z původně převzatého coveru stala originální hudba a mezitím se kodérovy choutky rozšířily a sdělil mi, že přidá ještě druhou část a že potřebuje druhou hudbu, něco na motivy toho a toho. Když jsem si přečetl, že tedy chce zase cover, odpověděl jsem, že to není problém, ale to jsem napsal jenom tak, protože jsem už měl v hlavě plán, že to cover nebude, ale bude to vlastní hudba. Nakonec se mu líbila a potom došlo ještě k přidání třetí části dema, kde jsem se inspiroval svou vlastní starší tvorbou, ale nakonec to ani není poznat a je to opět zcela nová skladba. Je ještě co dodělávat. To je totiž tak, že když už si říkám, že už je to perfektní, stejně si to za nějakou dobu poslechnu a ještě něco malinko poopravím. Tak mi, resp. nám, držte palce na dobré umístění v compu, i když ještě vlastně nevíte, kde a v kterém, ale to bych prozrazoval moc.

Další věc, ve které se už nemohu tak chválit je hra pro ZX Spectrum, kterou jsem kdysi dávno začal psát na jednom z prvních Sinclair Klubů v Plzni a přestože SKP je již věc minulosti, hra pořád není dodělaná. Je totiž v Basicu, jelikož jsem na programování totální střevo a stroják jsem se dosud nenaučil (ne, že bych to nezkoušel a nechtěl, ale zjistil jsem, že na to nějak nemám buňky). Nechám to ale tak, začínat od píky se mi opravdu nechce a spíš se poohlédnu po nějakém kompileru typu Tobos, protože mě na hře hlavně vadí pomalé generování levelů. Ani název ještě nemám. Snad tu hru někdy dodělám. Mezitím jsem na předloňské ZX Šumavě napsal další hru, která si také žádá dokončení a je opět v mém oblíbeném Sinclair Basicu. Nějak mi to vázne s těmi hrami. To třeba svou první a jedinou hru v Atari Basicu, o kterém nevím skoro nic jsem napsal a hned vydal, tedy poslal do herního kompa na Grzybsoniadu do Polska, ale oni ji zapomněli vydat. Možná schválně.

Pořád jsem si říkal, co to je VZAK, když o tom Wotnau tak mluvil. Je to zkratka, že by Výjezdové zasedání Atari klubu? Nejsem členem této organizace, vlastně k tomu nemám moc důvodů, jen doufám, že jsem zkratku rozluštil správně. Koncept organizovanosti Atariklubu se mi celkem líbí. Zprvu jsem si říkal, že je to divné, sdružovat se v nějaké oficiální organizaci, jenže ono to zřejmě má něco do sebe. Ještě by potřebovali chlapci od Atari nějakou klubovnu, kde by se mohli pravidelně scházet. To je třeba věc, která mi chybí v Praze, i když se jisté náznaky ukázaly, např. v podobě BrmLabu pro Commodoristy. Jenže Pražáci by tam stejně nechodili, protože by museli cestou MHD přestupovat, což je pro ně, jak ukázal Bytefest, významný problém.

Štve mě, že lidi kolem Spectra nehrají hry. Oni je někteří hrají, třeba Solaris104, Pavero a jiní, jenže hry nejsou v oblibě v takové míře, v jaké jsou oblíbené třeba na tom Atari. Přece jen celkový počet softwaru pro ZX Spectrum, který kdy byl vytvořený, pokrývají hry z drtivé části. To se pak nedá divit, že v poznávacích soutěžích na akcích musí být hry jako Manic Miner a ne nějaké zajímavější. Proč už nemáme něco jako MultiJoy? Kvůli tomu, že se nikomu nechce to postavit. Sice by to chtělo rozhraní 8255, které v normálním Spectru není a dá se připojit jen jako interface, ale to je nějaký problém? (A taky proto, že spectristi jsou zamindrákovaní tvrzeními, že na Spectru se třeba stejně hraje všechno na klávesnici, že je zajímá spíš hardware nebo užitkáče, že je nezajímají hry, a podobné cancy). Pak by to pro MultiJoy chtělo nějakého ZX Fandala, který by pro to psal hry a upravoval už hotové hry. Nikdo takový není. A já, s vědomím, jak blbý jsem programátor si na toto opravdu netroufám. Trochu závidím ataristům, že mají tak šikovné a odhodlané lidi začít věci dělat a taky je dodělávat. Ale nechci nikomu křivdit, i na ZX bylo projektů hodně a hodně se jich dotáhlo.

 

07Lis2017
 

Co bych sem tak zase napsal. Stále jsem telefon neupgradoval, a je mi to jedno. Aktualizace mě už otravovala několikrát, dokonce se mi na mobil dvakrát nepozorovaně stáhnula a musel jsem ji mazat, abych si uvolnil místo. Podle videí na trubce je iOS 11.1 na stejném telefonu stále pomalejší, než 10.3.3. Dokonce je můj iOS 10 pomalejší, než trubkový iOS 10. A je mi to vlastně jedno. Je to jen pitomý mobil.

Dostal jsem starou televizi. Má CRT obrazovku, scart, video vstupy a stereofonní zvuk. Po připojení něčeho, co bylo nejblíž po ruce se ukázalo, že má zcela zmagnetizovanou obrazovku. Po chvíli tápání v menu jsem funkci demagnetizace nenašel a tak jsem vzal trafopáječku a několikrát s ní zakroužil v libovolných úhlech kolem obrazovky. Problém to skoro vyřešilo až na jeden menší barevný flek. Jak jsem tak na ten obraz koukal, říkal jsem si, že je dobře, že už se tyto televize nevyrábějí, protože dívat se na toto víc než pět minut je dost nepříjemné, zvlášť u černého písma na bílé obrazovce. Co je moc pěkné jsou animace, které jsou krásně plynulé a tehdy by asi nikoho nenapadlo, že by se toto mělo za pár let změnit. Zarazilo mě, že po připojení ZX Spectra je obraz normální, tedy přes celou obrazovku, ale při připojení Playstationu 1 je jakoby smrsklý. Myslel jsem si, že je to nastavením normy PAL nebo NTSC, ale ne. Při NTSC se obraz ještě víc smrskne. Patrně budu muset přístroj rozebrat a najít uvnitř trimry, kterými se roztahuje obraz. V menu nic takového není, je to přecejen klasický televizor a ne počítačový monitor. Před tím ale zkusím ještě připojit něco jiného, abych otestoval, jak bude obraz vypadat.

Za měsíc se koná JHCon a já přemýšlím o tom, jakou soutěž letos udělat. Pokud máte nějaké nápady, tak mi je napište. V záloze mám sice poznávání obrázků z her, případně poznávání hry podle postupně se odkrývajících obrázků, ale pořád mám v podvědomí, že většina účastněných Spectristů nehraje hry a tudíž jich zas až tak moc nezná a hádat opět screenshot z Manic Minera se mi zdá ohrané. Asi bych se ale nikdy nezavděčil všem. Kromě her už tu byly užitkové programy, různá mini compa, apod. Takže pokud nedostanu nějaký opravdu dobrý nápad ne něco, co tu ještě nebylo, patrně se budete muset spokojit opět s něcím na bázi poznávání obrázků. Koneckonců, když jsem podobnou věc dělal letos na Schlimeischi, přišel dotaz od ataristů, zda by to nebylo možné provést i na Atariádě, takže ty moje soutěže asi zas tak neúspěšné nejsou. Také vyšel film Memoirs of a Spectrum Addict, který by se mohlo hromadně shlédnout. Problém je, že tento film nemám a ani k němu prý nejsou titulky.