Akio

21Bře2019
 

 

armsidnew1

Although this blog is being written in Czech language, I’ll make an excuse and write this article in English, as it could be interesting for wider audience.

Martin8bity asked me to make a comparison article on SID and the newest ARMSID, the C64 SID sound chip replacemet based on an ARM processor developed by Nobomi. So I pulled my old 6581 based breadbox and a 8580R5 „C“ out of the shelf and started recording randomly chosen SID tunes. Well, not so much randomly chosen, I recorded those ones where I awaited possible sound glitches and irregularities. Then I replaced the regular SID in my C64C with the newest ARMSID with fw 2.8 I got from Martin at Forever party and recorded same tunes and sounds again in both 6581 and 8580 variants. I only set the 6581 emulation of my ARMSID to sound as close as my original 6581 C64 by adjusting filter settings in the settings program supplied with the ARMSID.

armsid28prg

Interferences

First I recorded not the SID sound itself, but how SID and ARMSID interfere with silence and C64 internals. There were always audible interferences on the original SID chips but I was curious how ARMSID behaves in this. I used a BASIC – 1541U menu – BASIC scheme, so in the first part of all 4 audio files there is BASIC, then I pressed the Menu button of the 1541U-II and then I pressed it again to return to BASIC. You can hear the changes clearly on original SIDs, the 6581 and 8580 differs a bit. On the ARMSID, there are audible interferences present as well, but more silent and identical for 6581 and 8580 settings. The recordings are amplified to +20dB to hear the interferencing clearly. The audio out was over standard A/V DIN plug on the back of the C64 in all cases.

Interferences: 6581 8580 AS6581 AS8580

Commando

Next, I focused on classic musics. I chose Commando as an example. I also sampled some in-game sounds. I think Rob Hubbard didn’t use sophisticated SID technics much so the musics sound almost identical on all the SIDs, as well as the sound fx.

Commando main tune: 6581 8580 AS6581 AS8580
Commando sound fx: 6581 8580 AS6581 AS8580

Notice that the 5th sound in the sample sounds different than on the original chips. This is something ARMSID fw author could focus on in the future, but it isn’t a major issue at all.

Robocop 3

The second classic tunes‘ representative is Jeroen Tel and his notorious Robocop 3 tune. As a bonus I recorded the 4th submusic as well. There is no ARMSID 8580 version recorded as it was identical to the real 8580 version and the tune is written for 6581 SID primarily.

Robocop 3 subtune #1: 6581 8580 AS6581
Robocop 3 subtune #4: 6581 8580 AS6581

Bionic Commando & LED Storm

Tim Follin squeezed out of the SID chip a bit more so here are examples of Bionic Commando and LED Storm title tunes. The second one always differed on the old vs new SID.

Binonic Commado: 6581 8580 AS6581 AS8580
LED Storm: 6581 8580 AS6581 AS8580

Platou

In this game with music by Markus Schneider is a subtune #8 with use of only one SID channel due to use in a game section where the other channels are used for sound fx. There’s a spectacular bass tone which sounds different on various SIDs.

Platou: 6581 8580 AS6581 AS8580

Note the „more sythetic“ sound of the bass sound in 6581 and AS6581 samples. The original SID sounds a little bit more vivid.

Southern & Trible Speed Tune

I categorize this songs because they use twice as fast player routine than usually, i.e. 100Hz, resp. 150Hz instead of standard 50Hz. That allows the composer to get a twice as softer time „grid“ for making instruments so unusual new sounds can be made using this magic. Southern is composed by Taki/Natural Beat and Trible Speed Tune is MSK’s work. Sounthern isn’t included in the AS6581 form because it’s composed specially for the 8580 type of SID and sounds awful on the old SID. Notice the length of the bass sound in Trible Speed Tune on the old/new SID.

Southern: 6581 8580 AS8580
Trible Speed Tune: 6581 8580 AS6581 AS8580

64 Forever & Make Some Noise

These two songs are special as they use so called speech, i.e. synth based vocals. Both are composed for the 8580 SIDs only, so I included the 6581 versions just for having a listen. 64 Forever composed by Linus, Make Some Noise is by Jammer.

64 Forever: 8580 AS8580
Make Some Noise: 6581 8580 AS6581 AS8580

Mechanicus

Thanks att for poiting me to this song by Markus Müller from 1991. It seems to sound very different on each SID, even on the ARMSID it’s different. On the original 6581 there is a lot of resonance. On the AS6581 there’s no resonance in filtered channels and the sound is pretty softer as well as on the AS8580. Let’s compare:

Mechanicus: 6581 8580 AS6581 AS8580

Conclusion

Believe me or not, but I think the current version of ARMSID can handle more or less all SID’s features and anomalies. I haven’t noticed any major glitch or issue when listening to various SID tunes and SID sounds. That doesn’t approve me to say absolutely ideal verdict on the ARMSID, but I can’t find any issue that could be mentioned reasonably. In general, it sounds less vivid and is more silent than the originals, some sounds may still sound different. Normal listener doesn’t notice that, musicians and long-time-SID-listeners usually do. That means the ARMSID is nearly perfect SID replacement with extras like an option of switching the SID model on the fly and fiddling with the filter settings. The firmware is easily upgradable so there is a hope it could sound even more perfect in the future. Gorgeous and marvellous, futuristic, awesome!

You can find more tech info about the device here at the author’s website. The eshop where ARMSID can be ordered is here. There is a possibility that some of the Czech demoscene freaks could sell a few pieces at the upcoming Revision party in Germany during the Easter. But it isn’t confirmed, yet.

 Publikoval v 13:57
07Úno2019
 

Nebojte, nepojedeme do Číny. I když by to bylo zajímavě exotické i exoticky zajímavé. Dnes chci hovořit o hře, kterou se ve volných chvílích bavím už od předvánočního času, kdy jsem ležela s něco-jako-angínou v posteli a byla to nesnesitelná nuda. Ale to už jsem vlastnila ZX Vegu, a tak jsem si na postel vytáhla LCD televizi s Vegou a pařba mohla začít. Projížděla jsem z00movo DISO s hrami a náhodou zkusila i hru Peking, kterou naprogramoval David Sanders, autor hry Stack Up oz Zeppelin Games. Tu hru sice neznám, ale patrně musí být dobrá, když na ní Sanders v Pekingu odkazuje. Nicméně Peking byl vydávaný jako příloha časopisu Your Sinclair v roce 1991 a je to silná návykovka.

Ano, je to další klon Mahjongu. Jednoduchý, monochromatický, ale návykový. Nelze volit ze sestav kostek, nelze měnit prakticky nic, krom ovládání. Pokud teď myslíte na Fandalův Mahjong XE na Atari, tak vězte, že toto je trochu odlišná herní koncepce. Na Atari je ještě hra Shanghai, která se Pekingu podobá víc, ale vrstvy má znázorněné barevně. Shanghai je i pro Spectrum a má i pokračování, ale nelíbí se mi ani jedno. Na Spectru je ještě notoricky známý Mah Jongg od Proximy, kterému ale přezdívám Mahjong pro krátkozraké, protože herní pole je zobrazeno z atributů a po poli se musíte pohybovat tak, že ho nevidíte celé najednou. Tento Mahjong mi vůbec nesedl, neumím ho hrát. A do třetice mě na Atari zaujal Taipei XL, který je Pekingu velmi podobný, ale má jinak značené kameny a trochu nepříjemné pomalé překreslování herního pole.

V Pekingu máte za úkol odstranit všechny kameny v časovém limitu 30 minut. Kameny jsou trojrozměrně na sobě, nejsou zde žádné ostrůvky. Znaky na kamenech jsou klasické mahjongovské, jen dost zjednodušené. Odebírat lze klasicky jen na krajích a rozích všech vrstev. Hra má nápovědu, která ukáže nejvíc pět příštích možných tahů, a je úplně zadarmo, neubírá čas ani nic jiného. Záleží na hráči, chce-li poctivě hru hrát bez nápovědy nebo ne. Je tu také pauza, kdy se ale záměrně hrací pole překryje černou, aby nebylo možné podvádět. Perspektivu hracího pole lze pro přehlednost změnit, ale jinak je plocha černobílá. Myslím, že nějaké atributové hrátky by tomu pomohly a nebylo by to nic proti ničemu, protože v monochromu a zvlášť, když nemáte počítač připojený přes RGB či VGA, jsou někdy popisy kamenů obtížněji rozeznatelné, ale autor byl zřejmě jiného rozpoložení. ZX Vegu mám připojenou normálně přes composite a občas mám problém s rozeznáním číslice na kameni, zejména u 3, 6 a 8. Během hraní vidíte počet kamenů, které je ještě nutné odebrat. Kameny jsou rozmisťovány náhodně a zřejmě podle žádného pokročilejšícho algoritmu, protože se velmi často stane, že hra končí předčasně z důvodu nemožnosti dalšího tahu. Můj rekord je zatím 9 a něco minut a stále zkouším tento rekord překonat.

Peking mě zatím nepustil a mám nutkání hrát jej stále dokola. Dokonce předčil i moje oblíbené Pariboro. A teď už mě omluvte, jdu si zase zahrát.

 Publikoval v 20:36
04Úno2019
 

Pozor spoiler. Pokud se zajímáte o retropočítače, asi jste kolem Vánoc zaznamenali nový film od Netflixu, který navazuje na jeho sérii záhad Black Mirror. Bandersnatch ale ve formátu celovečerního filmu a to ještě interaktivního. Možná si pamatujete na náš starý Kinoautomat nebo kuchaře Sváťu Kuřátka. Tehdy se při rozhodování blikalo žárovkami a měřilo zatížení rozvodné sítě v elektrárně, dnes sedíte u počítače a tok příběhu si naklikáte. Sledováním Bandersnatche tak vlastně hrajete jakousi interaktivní hru, kde si hlavní hrdina v určité části uvědomí, že je vámi ovládaný. Ale k filmu. Jak už název říká, Bandersnatch si vzal za příklad nikdy nedokončenou stejnojmennou hru od firmy Imagine, kterou v roce 1984 dokončovali a o čemž vypovídá dobový dokument Commercial Breaks. Příběh je ale smyšlený, jména změněná, takže z Imagine je jakýsi Tuckersoft, vedený vousatým hippíkem, nejtalentovanější programátor Tuckersoftu, jakýsi Colin Ritman, je vyobrazen v roli alternativního huliče, který veškerou inspiraci pro tvorbu svých her čerpá v poslechu psychadelické hudby a požíváním marihuany a LSD. Příběh je zhruba o tom, že Stefan Butler (podobnost s příjmeními reálných osob není náhodná, viz. Jon Ritman, Simon Butler) je mladý, talentovaný programátor, který programuje hru Bandersnatch podle stejnojmenné knihy, kterou má po své matce, jež nešťastnou shodou okolností zahynula při železničním neštěstí. Stefan zavítá do sídla Tuckersoftu, kde nedokončenou hru předvádí. Ti o ní projeví zájem a nabízí Stefanovi místo. Ten však odmítá a hru chce dokončit doma. Mezitím se dozvíme, že Stefan navštěvuje psycholožku a že má neustále výčitky svědomí vztahující se k události těsně před smrtí své matky a současně pocit, jakoby ho někdo ovládal. Při jedné z nesčetných hádek s otcem, který jej místo do restaurace na oběd veze k psycholožce, potkává Stefan náhodou Colina a zavítá k němu domů, kde požívá drogy. To zapříčiní buď jeho nebo Colinovu smrt, podle toho, jak co si divák zvolí. Nakonec diváka nitky předem narýsovaného příběhu stejně navedou na jeden z mála možných konců filmu. Váš úkol je navést Stefana tak, aby Bandersnatch na Vánoce 1984 vyšel a získal pozitivní recenzi v televizi (trochu mi to připomíná hru To Be On Top). Ke správnému řešení je třeba něco, co by běžného diváka nenapadlo nebo by se to neodváži udělat. Stefan musí zavraždit svého otce, jelikož přijde na to, že jeho otec i psycholožka ho špehují, Pak musí jeho tělo rozřezat a zakopat. Tímto postupem se dostanete ke správnému zakončení, kdy hra Bandersnatch získá slávu tím, že vzešla z rukou otcovraha. Na řešení filmu s jeho možnostmi se můžete podívat tady.

Přiznám se, že příběh je poněkud plytký a když psycholožka na sezení se Stefanem vytáhne meče a začne s ním bojovat ve stylu Mortal Kombat, dochází to až k absurditě, což samozřejmě graduje nutností zavraždit a rozčtvrtit otce.

Black Mirror: Bandersnatch je však pěkně natočený, záběry z počítačů jsou napůl reálné (je znát postprodukce), vypadá to, jakoby programátoři psali své hry v Basicu, který je na oko udělaný, aby vypadal jako Sinclair Basic (např. nereálné chybové hlášky). Ve filmu zahlédnete mnoho ZX Specter, klávesnici dk’Tronics, nějaký ten Commodore, MSX. Ve filmu je také při návštěvě Stefana v Tuckersoftu zmíněna hra Nohzdyve, což má být poslední hit Colina Ritmana. Tato hru ve skutečnosti v zakázce pro Netflix vytvořil Matt Westcott (Gasman) a i když jde o jednoduchou hříčku, je to pěkná hra. Příběhově však film hodnotím podprůměrně a má cenu si film „zahrát“ jen pro ty, kterým něco pojem Bandersnatch říká z minulosti. Netflix nabízí měsíční trial, který jde k tomuto účelu využít a pak se můžete s klidem odhlásit, aniž byste něco platili.

 Publikoval v 10:07
04Úno2019
 

Dovoluji si ctěné čtenářstvo upozornit, že zveřejnením předminulého článku bylo, jak se říká, píchnuto do vosího hnízda. Vosičky se nám vyrojily a zaprasili komentáře stupidními výlevy. Pokud se mi komentáře nebudou líbit, budou si z někoho dělat srandu nebo ho snad i urážet, budou smazány. V tomto tu žádná demokracie nebude trpěna. Za článkem si stojím a jestli někomu pošramotí jeho naducané ego, může si srdéčko vylít třeba na hovnofóru nebo na atlasu hub. Zde ale vládne tvrdá ruka cenzora. Komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.

 Publikoval v 08:52
29Led2019
 

Kniha Micro Kids od Garyho Plowmana vyšla loni těsně před Vánoci na Amazonu. Je to druhá publikace autora, první byla kniha ZX Spectrum Games Code Club s listingy her v Basicu pro ZX Spectrum, které si čtenář má přepsat ručně do počítače. Už tím chtěl Plowman navodit jakousi retro atmosféru a přiblížit datlování programů z časopisů dnešní generaci, i když nevím, kdo z dnešních teenagerů by na toto byl zvědavý. Hry neobsahují žádné zvláštní basicovské triky, někdy se zdá, jakoby je psalo dítě, např. soudě podle nepříliš povedeného zarovnávání textů na obrazovce nebo úrovně grafiky UDG.

Kniha Micro Kids je uváděná jako výlet do báječných 80. let minulého století, kdy ve zkratce hlavní hrdina Billy Twist dostává na Vánoce 1983 svůj první počítač, ZX Spectrum, prožívá dobrodružství hraním a prozkoumáváním nových her, vše je nové a skvělé. Už z prvních stránek je jasné, že knihu psal Brit a zachycuje tamní počítačový boom 80. let z pohledu malého kluka. Dalo by se říct, že se jedná o dětskou knížku, ale v rámci příběhu uvádí i konkrétní technické detaily, spíše by se dala zařadit mezi ony pestrobarevné průvodce retro hrami, které už známe. Jen zde je všechno zabalené jen do textu s max. několika screenshoty z her, o kterých je právě řeč a do příběhu, trvajícího od Vánoc 1983 do Nového roku 1985. V něm Billy dostává počítač, řeší první problémy s jeho zapojením, kupuje si herní časopisy a hry, shání peníze kde se dá. Několik jeho přátel také získává počítač, a aby to bylo spravedlivé, tak někteří z nich i jiné platformy jako C64 nebo Atari 800XL. Společně pak o letních prázdninách zakládají ve staré zahradní boudě počítačový klub a pořádají herní turnaje, shánějí peníze na dovybavení počítačů joysticky, atd. Pro Brita, pamatujícího tuto dobu jistě pěkné a nostalgické čtení, i když musím říct, že mezi řádky je silně cítit autorův záměr být co nejvíc nostalgický a kdo je jeho cílovkou.

Na knize je vidět, že lidé na Západě tehdy žili úplně jinak, než my. Z knihy je cítit velký závan komerčního životního stylu, což je jistě z pohledu autora i publika, kterým je kniha určená přirozené. Na mě ale zapůsobila tak, že vyrůstat tehdy na Západě nebo u nás byl setsakramentský rozdíl, protože já mám minimálně ohledně shánění her, rozšíření počítačů mezi lidmi a programování zcela jiné vzpomínky. Často je v knize zmiňováno, co kolik stojí, pořád tam kdosi na něco „shání prachy“ a přitom slintavě krouží po městě s plnými krámky počítačů a počítačových her na každém rohu. Pro našince něco nepředstavitelného, že by šel jen tak do města a koupil si počítač.

Knihu hodnotím průměrně, protože pro našince přináší jen informativní charakter doby za Železnou oponou, nikoli sondu do našich vlastních počítačových vzpomínek. Za 10,50 USD za paperback nebo 7,50 USD za elektronickou verzi asi nedostanete úplně dechberoucí čtivo, do kterého by se měl čtenář jak se říká zažrat, nicméně čtení to není špatné. Pro doplnění – kniha je samozřejmě v Angličtině.

 Publikoval v 13:14