factor6

01Čer2017
 

1cerven

“Dnes je 1. června, a červen je posledním měsícem, kdy pořádáme pravidelné výpravy nazvané Pád Bastily”.

To je citát z českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, který natočil Jindřich Polák v roce 1977. Letos tato moje oblíbená komedie tedy slaví čtyřicátiny. Gratulujeme. Už jsem o tomto filmu jednou kdysi psal na starém blogu, ale už je to dlouho. Výtažek z ČSFD:

Blízká budoucnost (pozn. F6 – dle filmových dialogů na téma pilulky proti stárnutí mi z toho vyšlel rok 1996): V Praze byl zahájen provoz netradiční cestovní kanceláře Universum, která pořádá zájezdy do minulosti. Toho chce zneužít skupinka nacistů pod vedením jistého Klause Abbarda (Jiří Sovák). Mají v plánu odcestovat do Německa za druhé světové války a pomoci Hitlerovi vyhrát válku tím, že mu dají vodíkovou bombu. Za tím účelem jsou domluveni s pilotem Karlem Burešem (Petr Kostka), který je má časostrojem dopravit na místo určení. Nikdo ovšem netuší, že Bureš se osudného rána při snídani udusil rohlíkem a nyní se za něj vydává jeho identické dvojče Jan (Petr Kostka), který o zmíněném plánu nemá ani ponětí.

Myslím, že předložit takový film komunistické posuzovačské komisi v té době (1977) bylo hodně troufalé a zajímalo by mě, kolik a jaké scény byly z filmy vystříhané nebo předělané. Nicméně se film natočil a řekl bych, že i přes některé nedostatky je to jedna z těch lepších komedií sedmdesátých let a v jejím stínu stojí třeba takové filmy jako třeba Což takhle dát si špenát. Pro mě má i hodnotu tím, že obsahuje soundtrack od Karla Svobody. Hudba se stylem velmi podobá hudbě z filmu Noc klavíristy z roku 1976.  Zahrálo si v něm i auto Škoda 110 Supersport, známé z pozdějšího snímku Upír z Feratu. Skafandry cestovatelů časem navržené Theodorem Pištěkem si později také ještě několikrát zahrály.

Tak kdy jindy se nepodívat na starou klasiku, než 1. června?

31Kvě2017
 

Nevím, jak moc se to ví, ale od 4.6. v rakovnickém muzeu T.G.M. probíhá výstava Computer World, kterou vymyslel a realizoval TheMrKocour. Výstava začíná vernisáží (zahájením) v neděli 4.6.2017 v 15:00. Přestože je výstava určená široké veřejnosti, proto je technicky poměrně zobecněná, najdete tam počítačové kousky nejen z Kocourovy sbírky, ale i jiných lidí, kteří své stroje pro výstavy zapůjčili. Výstava mapuje historii počítačů od 70. let a všímá si i fenoménů jako je demoscéna. Kromě několika textových panelů tam najdete i pěkně udělaná videa s ukázkami práce s operačními systémy na Amize, STčku, starém Macu a PC nebo s demy. Budete si moct také zahrát na reálné Amize 500. Pro nezasvěcené by mohlo být exkluzivní třeba to, že některé vystavené stroje jsou vybavené i moderními úpravami a perifériemi a v podstatě se jedná o bežně používané pracovní stroje a ne exponáty, které jsou doma ve vitrínách, alespoň moje část to tak má. Kromě toho tam má mít Kocour v pátek 23.6. autorskou komentovanou prohlídku (9-16h). Tak kdo chcete, zajeďte se tam podívat.

30Kvě2017
 

Jestli máte u svého Commodora superzařízení 1541-Ultimate nebo jakoukoli jeho novější verzi, víte, že má několik tlačítek. Konkrétně tři. Z nichž jedno se nepoužívá skoro vůbec, jedno dost a jedno hodně. Tlačítka jsou programovatelná, takže se můžete sami rozhodnout, které si namapujete na kterou funkci. Já nic nenastavoval a čtyři a půl roku to používám tak, jak to bylo, tedy levé jako freezer, prostřední pro menu a pravé pro reset. Jenže dnes zapnu Commodora a koukám, ono to levé je nějaké zalezlé. Říkám si, přece jsem freezer v životě k ničemu nepoužil, tak jak s ním může něco být? Čekal bych to u zbylých dvou, ale u freezeru ne. A tak jsem Ultimátku rozdělal a koukám, mikrospínač je promáčklý a vypadl z něj nějaký plíšek. Horní dva aretační plastové mikronýty jsou prolomené a spínač ohnutý. Patrně se to ohnulo při manipulaci a transportu, nedávno jsem byl na Schlimeischi. A tak jsem vypadlý plíšek pinzetou zandal, spínač opatrně naklonil do původní polohy a mírným tlakem kleštičkami přitiskl k přednímu plíšku. Vida, tlačítko tlačí. Tak koukám na ostatní dvě tlačítka a prostřední se mi nějak nezdá. Ono bylo taky ohnuté! Tady už se tomu nedivím. Je to snad nejvíce používané tlačítko na Ultimátce. Přitisknul jsem kleštičkami, zacvaknul kryt a můžeme zas krásně pár let mačkat. Ale raději s citem.

29Kvě2017
 

V prostředí, v němž se pohybuji, není nouze narazit na jedince, kteří mají domácnost prošpikovanou nejrůznějšími IoT udělátky, pod stoly nebo v komorách jim hučí servery a disková pole a mají na příklad neustálý přístup ke svým počítačům odkudkoli. Já ne. Doma mám jeden pracovní počítač, který zapínám jen, když chci, lépe řečeno na noc jej vždy vypínám. Vypínám i svůj AP router, když jdu z domova. Proč by mi měla neustále běžet WiFi naprázdno? Vlastně jsem až tak paranoidní, že vypínám kromě ledničky úplně všechno. Všech svých stolních písíček jsem se už dávno zbavil, kromě jednoho, které mám z nostalgie a nezapnul jsem ho léta. Mám jen několik notebooků, z nichž dva používám. Stolní počítač je naprosto tichý a za to ho mám rád. Nic mi nechybí!

10Kvě2017
 

Na Schlimeisch párty jsem se hodně těšil, protože jsem ve Fryštáku nebyl už tři roky. Přináším vám stručný report z akce, která se opět povedla.

V pátek dopoledne měl ke mě z Plzně dorazit Sillicon na půl desátou. Ještě před ním ale dorazil Sigi z Mělníka svým Favoritem. Pak jsme čekali na Sillicona a ten přijel úplně přesně v okamžik, kdy dorazil i Wotnau. Byla poměrně velká nepřízeň počasí a tak jsme se jen dohadovali, jak bude o víkendu na druhé straně republiky. Cestou jsme se na Sigiho návrh stavili na oběd v restauraci Peklo v Čertovině u Hlinska. Do Fryštáku jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne a na místě jsme zastihli samotné organizátory, tedy PCH s dětmi. Pak začali přijíždět další účastníci, jako Ray s malým Davidem a s Comosem a rovněž Jirka ze Zlína. Já jsem začal připravovat soutěž v poznávání screenshotů z her, kterou jsem kdysi dělal i na JHConech a rozdal jsem i svých “38911 užitečných tipů pro C64″. Pak dorazil také Noby se svým Pentěvem a iMacem. K večeru jsme se vydali do restaurace U Fíka na jídlo a po krátkém sezení na zahrádce jsme usoudili, že je opravdu zima a přesunuli se dovnitř. Dorazili také ataristi Bohdan se Zdeňkem. PCH měl pro účastníky připravené i CRT televize na půjčení a náhradní C64, což využil jak Wotnau, tak dorazivší Sad. Sigi hromadně upravoval modulátory C64 na kompozitní video a ukazoval dětem, jak funguje páječka a k čemu je odsávačka. Já, abych se moc nenudil, vyrobil jsem na C64 krátké demo v Basicu a ukazoval jsem také americkou verzi hry Out Run, na kterou jsem nedávno narazil a překvapilo mě, že je lepší, než klasická PAL verze, kterou všichni známe. K dispozici byly i dvě sprchy, takže jsem jednu hned využil a šel na poměry párty dost brzo spát.

V sobotu jsem vstal jako jeden z prvních. Nasnídal jsem se a také ostatní začali pomalu vstávat z mrtvých. Potom se zas pokračovalo v non-stop párty v podobě paření (zejména) hry Bomb Mania a jiných. Odpoledne se šlo na oběd. Po něm se část lidí vydala ulovit dvě keše nad Fryštákem. Byla to poměrně dlouhá cesta a tak se někteří jedinci docela zadýchali. Také se udělalo velmi hezké počasí a tak z nás místy dost lilo. Za sebe musím říct, že jsem po návratu byl velmi vděčný za židli a ovocného rádlera, kterého jsem si v pátek koupil v místním Coopu. To už ale Ray pracoval na rozšíření hry Schlimeisch Mania z roku 2013. Vlastně za to můžu já, protože jsem před několika lety vylepšil své původní hudby a přidal dvě nové. Ray mi také ukázal, jak postoupily práce na The Walking Death a byl jsem docela překvapený, protože už stačí jen poměrně málo a může se vypustit. Byl jsem pověřen úpravou úvodního loga a tak jsem nastartoval editor Project One a začal překreslovat. Kolektivně jsme se shodli, že nový název bude Schlimeisch Mania II. Na místě už byl i Krupkaj, který dovezl Atari s Multijoyem a tak jsme ho připojili na druhý projektor a zapařili několik her, včetně Tondových lodiček a také nám Honza pustil Tondovu rozpracovanou verzi dema Bad Apple pro Atari, na které mě překvapila perfektní synchronizace s hudbou. Honza nezapomněl vyřídit pozdrav od Pepaxe odkudsi z Ukrajiny. Objevili se také další lidé, které bohužel neznám, třeba Crayon. Někdo taky dovezl upravenou C64 v deklu od C16 s logem Lukhash a zajímavou cartridgí se zvukovými programy. Tuto cartridge bych rád viděl zazálohovanou, měla moc pěkné menu, bohužel jsem se na to majitele zapomněl zeptat. Potom se přijel podívat i Petr Stehlík, ale jen na chviličku. Děti střídavě pařily Bomb Manii, tropily bugr nebo si patlali hry na displejích svých chytrých mobilů. Od Wotnaua jsem získal databázi her C64 Gamebase a už ani nevím jak, do pozornosti mého zájmu přišla hra Test Drive. Zkoušel jsem ji hrát, ale moc se mi nedařilo. To se mi Wotnau smál, že loader jeho originální verze nahrává rychleji a hra nemá zmršené texty. Ale já jsem ji nakonec dohrál a druhý den ráno jsem jen tak pro klid dohrál i originální verzi. Večer se šlo zase na jídlo, vlastně jsme šli původně na pivo (limo), ale neodolal jsem a dal jsem si i zmrzlinový pohár. Spát jsem šel trochu později, ale bylo to ještě před půlnocí.

Nastala neděle a vše se opakovalo. Vyspal jsem se trochu lépe a zápasil jsem s kávovarem, který nechtěl vařit kávu, ale mermomocí vyžadoval vyčištění, které trvalo kolem půl hodiny. Po potopě vedle dřezu jsem vyhrál, a i když běžně nepiji kávu, dal jsem si ji na chuť. Dohrál jsem opět Test Drive, tentokrát originální verzi z Gamebase64 a s Comosem jsme si vzpomněli na komické zvuky speakeru u PC verze této hry. PCH mi ukázal způsob kreslení levelů ve svém leveleditoru a nakreslili jsme se Silliconem několik kol pro novou Schlimeisch Manii. Sad pouštěl dema a dělal u toho takový kravál, že jsem se musel jít ven uklidnit. Šli jsme na oběd a po návratu už byli někteří lidé pryč a v místnosti konečně trochu víc k hnutí. Stále jsem čekal na Solarise104, který měl se svým synem dorazit, ale pak jsem se dozvěděl, že nepřijedou, protože se jim pokazilo auto. Odpoledne jsme už jen pařili Bomb Manii a v šest hodin jsem vyhlásil výsledky soutěže v poznávání obrázků. Jelikož bylo pět vítězů, bylo třeba udělat redukci a tak nastoupila kontrolní otázka. Tu naprosto správně zodpověděl Wotnau ještě před tím, než jsem ji položil celou (musel to zopakovat) a vyhrál čokolády a ponožky. Následoval výlet na pivo/limo, ale bylo už pozdě a v obou restauracích zavírali, přičemž do kuřáckých putyk jsem odmítal vstoupit. Potom jsme betatestovali Schlimeisch Manii II, kterou Ray dolaďoval. Byla to dost velká sranda hrát zase po dlouhé době v osmi lidech, i když Ray nedoladil všechno, co bylo potřeba. Snad hru brzy dodělá. To trvalo vlastně až do večera a spát jsem šel až kolem jedné ráno.

To už bylo pondělí a tuto noc se mi spalo nejlépe. Vstával jsem už někdy kolem půl osmé a šel bojovat s kávovarem. Tentokrát jsem ho přemohl napoprvé. Potom jsem si ještě něco zahrál a ostatní se pomalu, ale jistě začali balit. Udělal jsem to samé a pak jsme si už jenom povídali s Jirkou, který ještě na chvíli přijel a dovezl nanuky. Bohdan mě požádal, zda bych nechtěl podobnou soutěž zrealizovat i na příští Atariádě, s čímž jsem souhlasil. Návštěvníci postupně odjížděli a i my jsme se vydali na cestu, tentokrát s PCH místo Sigiho, který jel s Rayem. PCH potřeboval vzít do Prahy a tak jsme ho vzali. Cestou domů jsme byli na obědě v Litomyšli v restauraci U Medvěda, která byla příjemná. Domů jsem byl dovezen někdy kolem páté odpolední.

Z tohoto Schlimeische vyplývá ponaučení, že dobrý endžajn a kvalitní trejkr jsou velmi důležité! Dík Silliconovi za odvoz a PCH za uspořádání super akce. Několik fotek od krupkaje je tady. Pěkný report s fotkami také sepsal PedroS.