05Lis2018
 

Na největší demopárty zaměřenou výhradně na Commodore 64 jsem se přihlásila už na jaře. V posledních dnech se mi na ní ale stále více přestávalo chtít jet. Jednak proto, že už je zima a taky proto, že se poslední dobou necítím ve společnosti určitých lidí dobře. Oni za to ale nemůžou a také je třeba zmínit, že jsem byla připravená tuto skutečnost překousnout. Nicméně jsem se na výlet do Holandska nakonec vydala. Jeli jsme s PCH, Silliconem, Visacem a Comosem mikrobusem Fiat Ducato, který PCH na poslední chvíli vyměnil za jiné auto, u kterého se po 40 km jízdy objevila závada motoru. Nicméně zhruba v půli cesty jsme zjistili, že i Ducato není úplně v pořádku, ale cestu tam i zpátky naštěstí zvládlo.

Cesta byla dlouhá a docela nudná. Použití tří nezávislých navigací se neukázalo jako dobrý nápad, protože nás jedna z nich v jednu chvíli žádala o otočení se na dálnici a pokračování asi 17km zpět. Nakonec jsme ale do městečka Someren ve východním Holandsku dorazili jen s asi dvouhodinovým zpožděním.

Párty se konala v komplexu domků za Somerenem s několika menšími halami, určenými zřejmě pro koncerty a přednášky, jídelnou a ubytovacími kapacitami. V ceně 110 EUR bylo jak ubytování, tak snídaně a večeře. Bohužel na můj vkus druh večeří byl velmi nezdravý, byly přistavené auta vydávající burgery s opečenými brambory, kečupem a tatarkou, to vše na plastových talířcích s plastovými příbory. Druhý den jim ale zřejmě příbory došly, a tak měli jen malá dřevěná napichovátka, čímž se to jídlo skoro nedalo jíst. Oba dny byla k dispozici stejná jídla – smoked burgery nebo papírové košíčky s něčím bezmasým, které ale byly na první pohled docela malé. Současně byl uvnitř nepřetržitě k dispozici bar s pivem, vínem a nealko nápoji zdarma. WC se zdály být unisex, žádní panáčkové a panenky, což mě potěšilo.

První večer mě přepadla poměrně špatná nálada a ještě se mi udělalo z majonézy u burgeru špatně, tak jsem si šla už asi v půl jedenácté večer lehnout. Také za to mohla únava z téměř devítihodinové cesty autem. Na místě v druhé hale sice probíhaly nějaké koncerty, ale šíleně mě začala bolet hlava, že jsem raději šla do sprchy a pak se vyhoupnout na palandu. Kluci, kteří přišli spát kolem druhé ráno chrápali, ale naštěstí si všude vozím špunty do uší, takže noční hluk se tím aspoň částečně vyřešil.

Ráno byla od devíti snídaně formou jakéhosi švédského stolu, ale spíš to byly jen po stole rozházené potraviny v obalech a každý se musel obsloužit, jak uměl. Později přibyly i párečky nevalné chuti a v neděli i neoloupaná vejce na tvrdo. Do composystému jsem nahrála svůj hudební příspěvek a ještě dodělávala příspěvek do PETSCII grafiky, který jsem měla rozdělaný. Čekala jsem, že se na akci objeví Gideon, autor slavné 1541-Ultimate/II/II+/Ultimate 64 s nějakými kousky na prodej, ale bohužel neměl nic. Místo toho se tam, jako na jiných akcích ukázal Jens Schönfeld, prodávající své C64 Reloaded MK2 a kejsy na C64. Pak tam někdo prodával různá trička s osmibitovou tématikou po dvaceti eurech a nějaký Holanďan rozprodával svou rozsáhlou sbírkou Commodorů, softwaru a periférií. U něj jsem si koupila bílou klávesnici pro C64 se starým potiskem a nějaké štítky pro C64 a Atari ST. Měl tam kromě švábů pro C64 i TEDa pro C16, ale jeho prodej si nakonec rozmyslel.

bigsid

Odpoledne začala compa tím pro mě nejdůležitějším, hudebním. Hudeb bylo celkem 27, takže to trvalo opravdu dlouho a můj příspěvek byl puštěný jako třetí od konce. Příspěvek byl do composystému uploadnutý jako třetí v pořadí, tak si myslím, že hudby pouštěli od konce. Podle ovací a gratulací lidí se zdálo, že si moje hudba povede poměrně dobře, nicméně na umístění na prvních třech místech vůbec nedosáhla a skončila až jedenáctá. Tady musím říct, že se mi nelíbil způsob prezentace hudebních a grafických příspěvků. Nejen, že compo nebylo anonymní, takže podle mého názoru dobře zafungoval namevoting, ale hudební příspěvky byly ukazovány s obrazem, čehož většina lidí využila pro přípravu playeru s nějakým grafickým efektem a tím si zvýšila šance na úspěch. Zmínka o tomto v pravidlech vůbec nebyla, takže to povoleno bylo, ale já to cítím jako diskriminaci. Náš PETSCII obrázek působil mezi konkurencí trochu jednoduše, ale jeho účel byl spíše pobavit. Skončil osmý z jedenácti. Ještě si pamatuju, jak nám v pátek, tj. den před compem, na stole přistál vytisknutý Facetův soutěžní obrázek, kde byla žádost o hlas. Tomu já říkám nefér soutěžení. Kdyby šlo o nějakého nováčka, ale Facet je dobrých dvacet let známý grafik na PC a Amiga scéně a toto opravdu neměl zapotřebí. Alespoň nakonec skončil až pátý.

Obecně vzato byla compa plná těch nejlepších věcí, jaké se dají na C64 vidět. Zlatým hřebem pak bylo večerní demo compo, které bylo vskutku úžasné. Ne nadarmo se říká, že na X se prezentují ta nejlepší dema pro C64 a je to pravda. Demo s motivem Star Wars bylo jedinečné. Mě se ale líbily víc jiné příspěvky, nejvíc pak titul C-Bit 18 od poměrně nového seskupení Performers, jehož hudebníkem je i člověk s nickem c0zmo, se kterým jsem měla možnost mluvit a znám ho i z předchozí C64 akce v Německu, na které jsem byla. Objevil se taky náš starý známý Exile, kterého jsem neviděla od poslední X párty v roce 2012. V několika demech se objevily memoáry nedávno zemřelých scenerů, což mě přivedlo k zamyšlení, že jich poslední dobou ubývá nějak moc.

V sobotu odpoledne mě odchytil známý C64 hudebník Jeroen Tel, nebo spíš já jeho, když se náhodou přichomýtnul u mého Commodoru, abych se ho zeptala na jeho nevydané a mnou zaplacené album Tel Me More. Byl ale hodně opilý a tak rozhovor s ním pro mě nebyl moc příjemný. Nicméně mě vřele ujišťoval, že jeho projekt, který se financoval před několika lety přes Indiegogo a který dosud nespatřil světlo světa, opravdu dodělá. Otázka je, kdy to bude. Ono to totiž vypadá, že nejsem jedniný člověk, koho tříleté zpoždění rozrušuje. Jeroen mě ujišťoval, že všechno chce svůj čas, že to opravdu dodělá a to, proč nedává informace o progresu je kvůli tomu, že na tom intenzivně pracuje. Moc se mi tomu nechce věřit, zvlášť když jsem potom našla tuto stránku. To, co mi říkal působilo velmi sebejistě a až se mi tomu nechtělo věřit. Otázka je, do jaké míry kecal. Takže uvidíme, třeba se toho alba do konce života dočkáme. Potom jsme ho ještě se Silliconem odchytili, aby mu zespodu podepsal jeho C64. To s radostí udělal a pak už jsme ho nechali, ať tluče šrouby do hlavy zas někomu jinému.

Co se mi na párty nelíbilo byla typická atmosféra západních parties, která mi kazila klid, konkrétně to, že neustále hrála nějaká hudba, i když neprobíhala žádná compa, lidé po sobě na dálku křičeli a vůbec bylo v hale hodně rušno. Venku byla už hodně zima, takže jít jen tak ven se provětrat bylo ztíženo právě chladnem a také tím, že všichni kuřáci postávali přímo před hlavním vchodem, který byl neustále otevřený a tak se do haly nekontrolovaně dostával nepříjemný zápach zvenku. Ráno mi z toho smrdělo oblečení, jako bych strávila noc v nějaké hospodě. Další negativum byla nepřítomnost internetu přes WiFi. WiFi síť sice byla, ale jen pro účely hlasovacího infosystému. K internetu se lidé připojovali individuálně mobily, což dává smysl, protože v zahraničí jsou běžné neomezené tarify a WiFi sítě s internetem tam nejsou tak častým jevem. Můj tarif není bohužel vůbec neomezený a navíc obsahuje dost málo dat, takže bylo nutné daty šetřit a vypínat je, stejně jako doma. Velikost akce (na jejím konci bylo uvedena účast asi 330 návštěvníků) byla na hraně kapacit a bylo to znát. Občas nebyla volná židle, přes dav lidí se nedalo pomalu dostat dál do haly. Byla tam prostě hlava na hlavě.

Musím říct, že C64 scéna je velmi semknutá dohromady a i když se lidé osobně neznají, ale třeba jen podle nicků a profesí na scéně, mají si na takové akci co říct. Je hezké sledovat, když v probíhajícím demu je nějaký wow efekt a sál ho ocení hlasitým potleskem nebo zvoláním. Toto je jiné na rozdíl od ZX scény, která tak semknutě nepůsobí. Je na tom vidět, že C64 sceneři berou svou příslušnost ke scéně jako hrdost. Vím, o čem mluvím, protože po dohrání mého hudebního příspěvku se na mě otáčelo pár neznámých lidí s potleskem. Potěšilo to.

Z plánované sobotní procházky nebylo nic, protože jaksi nebyl čas a pořád jsme něco s naší partou řešili. Tu jsme hráli nějakou multiplayerovou hru, tu PCH po neúspěšných pokusech revitalizovat nějakou svou starou skladbu pro mono SID dostal nápad na novou hru a tak ji počas comp začal realizovat a dosavadní výsledek nevypadá špatně. Otázka je, jestli někdy spatří světlo světa celá hra. Sillicon mi zase ukazoval své testovací cartridge k C64 a já jsem z dlouhé chvíle dělala na jednoduché hře v BASICu, což sledoval Exile a radil, co kde dodělat.

Vyhlášení výsledků soutěží bylo v noci, jen asi hodinu po skončení comp, protože hlasovací systém byl elektronický přes webové rozhraní, takže spočítání asi organizátorům nedalo moc práce. Mezitím jsem se stihla jít vysprchovat, a pak jsem se vrátila na zbytek demoshow a vyhlašování. Spát jsem šla asi v půl druhé.

Ráno po snídani jsem si jen sbalila počítač a monitor a po krátkém čekání na Comose jsme vyrazili k domovu.

X byla typická demoscenerská akce, která na mě působila trochu nepříjemně, proto zatím účast na další X v roce 2020 neplánuji. Za 110 EUR bylo k dispozici spaní, sprcha, jídlo a pití, ale některé věci vyřešené nebyly. Bylo ale vidět, že se organizátoři snaží. Často třeba procházel mezi řadami stolů sběrač prázdných lahví a odpadků. Pro mě osobně ale negativa nad pozitivy převažovala a tak jsem se rozhodla, že už se nebudu trápit a budu spíš navštěvovat jen malé lokální akce. Jestli si nechám ujít i Revision, o tom však ještě nevím.

Fotky ani videoreportáž nemám. Nebyla vůbec motivace něco takového dělat. Tak kdo tyto věci čekal, tomu se omlouvám. Všechny příspěvky lze nalézt na csdb.dk. Děkuji Vám za pozornost.

Edit: Ještě mi tu Sillicon posílá odkaz na video z párty, které někdo cizí dělal. Tady.
A tady je timelapse video, které našel Comos. Díky!

03Dub2018
 

Plný zážitků jsem se vrátil z Revisionu, tak to trochu shrnu. Bylo to super. Tím by mohl článek končit. Ale zkusím si vzpomenout na pár věcí.

Vyrazil jsem z Prahy v pátek ve 2 ráno, kdy pro mě přijel PCH s dodávkou. Pak jsme nabrali Sillicona a Feryho v Plzni a nakonec trio Wayne, Killj0y, Derrik v Tachově. Cesta ubíhala dobře a řidiči se sřídali. Do Saarbrrückenu jsme dojeli kolem desáté, ale vchod se otevřel až ve dvanáct. Do té doby jsme nejdřív krátili čas pouštěním chipovek přes hlasité PCHovo repráčky na parkovišti a pak jsme se šli postavit do fronty. Po 12:00 se dveře konečně otevřely a já jsem si ještě před tím stačil stáhnout vstupní QR kód do mobilu, protože jsem o této možnosti nevěděl. Sice jsem měl předem koupený lístek, ale jen vytištěný na papíru.

Hned potom jsme zabrali naše obvyklá místa vlevo uprostřed a šli si rozbalit spacáky. Na radu PCH jsem už nešel k oknu, ale na druhou stranu blíže plátna a byla to dobrá rada. Pak jsme si rozložili počítače a snažili se uploadnout naše příspěvky do kompa na lokální intranet. Mě se to moc nedařilo, ale nakonec jsem nahrál všechny potřebné soubory a udělal popisky na bigscreen. Také jsem se hned přesvědčil, jestli byl do rotujících slidů na bigscreenu zařazený můj obrázek s pozvánkou na Forever 2019, což dopadlo pozitivně. Pak se už jenom čekalo na zahájení, které bylo letos bez tématu – tedy, téma bylo netéma, a byla to docela sranda, i když znělka se mi moc nelíbila a vzpomněl jsem si na stokrát lepšího EvilBota, kteréžto téma tu bylo před dvěma lety a ještě snad někdy před tím. V uličce za námi se rozložili Němci z PC grupy Alcatraz, kteří tvořili intro na PC, tak jsem měl občas možnost sledovat, jak se dělají shadery a podobné věci, o kterých nemám ani páru. Tito Němci byli také hodně hluční a zapáchali, takže bylo vždy příjemné, když se někam odvalili. Naproti nám zase seděl Kalms ze skupiny The Black Lotus, ale letos žádné Amiga demo neměl. Potkali jsme také organizátorky Demobitu ze Slovenska, takže jsme si trochu popovídali. Také dorazili CPCčkáři z Francie a mezi nimi i Kanaďan NoRecess, se kterým jsme dělali demo phX. Měli jsmě oba velké naděje, že bychom mohli s demem vyhrát, ale bohužel se to nepovedlo a zvítězilo demo We Come in Peace na C64, což bylo dáno tím, že C64 je v Německu extrémně populární a to demo bylo prostě dobré, i když podle mého vkusu to bylo zase jen další C64 demo, jakých Censor nebo Fairlight udělali už několik. Přesto se jim podařilo zvítězit jen o malý kousek. NoRecess byl na konci trochu zklamaný, ale zase ne tolik. Přece jenom na demu pracoval 5 let. Překvapily mě i další CPC produkce, jako 4K intro nebo obrázky, které byly skvělé. ZX Spectrum letos zastoupil Gasman s hudbou. Objevil se také nový crossplatformní tracker Pretracker, který vytváří kompiláty pro Amigu. Hudba v tomto trackeru od Acemana skončila na třetím místě. A to už se dostávám k oldschool compům, které mě samozřejmě zajímaly nejvíc. Letos jsem měl hudbu pro dva SIDy napsanou v Goat Trackeru. Hudbu jsem začal psát poměrně na poslední chvíli, kdo mě zahlédl na Foreveru, jistě poznal, že se s ní trápím i tam. Nicméně díky velmi cenným radám od PCH jsem ten tracker zvládnul a hudbu dokončil. PCH měl také hudbu pro stereo SID, a tak jsme si vzájemně konkurovali. Na párty ale nikdy nevíte, kdo s vámi bude soupeřit, jací se sejdou lidé a spoustu dalších věcí, které můžou ovlivnit kompo, a tak se stalo, že moje hudba skončila první a PCHovo skoro poslední. Přál jsem mu, aby se umístil lépe, tak snad příště. Pokud totiž příště pojede PG, udělá nějakou stereo vypalovačku na Atari a my se z toho jen posadíme na zadek :) PCHovi se ale povedla jiná věc. Dodělal tam hru Dice! pro C64, kterou měl už několik let rozdělanou. Stačí už jen několik maličkostí a hra bude v nejbližší době vydána, počítáme, že by to mohlo být na Atariádě.

Sobotní compa byla tedy o 8-bitové hudbě, pro mě především. Pěkně jsem si u compa zařádil a zůstal u pódia s Feiem z Polska, což je organizátor demopárty Riverwash. Před tím bylo ale Shader compo, tady psaní efektů v C++ v reálném čase. To mě docela bavilo, i když soutěžící měli na jedno kolo čas 20 minut, což mi přišlo moc. Fei mě pozval a tak zvažuji účast, protože se bude jednat o poslední Riverwash a žádný další už nebude a také je místo konání v Katowicích, což je snadno dosažitelné město z Čech. Od stání nás začaly bolet nohy a tak jsme si sedli na zem a klábosili především v polštině. Ještě před tím jsem ale potkal Hama. Španěl Ham byl kdysi se mnou v amigistické grupě Reason, takže jsme chvíli zavzpomínali. Přehnalo se nějaké PC kompo, které jsem ani nepostřehl, protože jsem byl zabraný do řeči s Feiem a najednou byl koncert Remute. A tak byla příležitost pěkně si zatancovat, čehož jsme využili. Byly k dispozici i piva zdarma, což se někomu poměrně hodilo. Před pódiem byl i Aceman, jako vždy a další lidé. Zběžně jsem napočítal něco kolem 40 tancujících. No a po skončení bych únavou skoro odpadnul, jenže jsem byl vtáhnutý do Polish corneru (byl hned za stagí) a pak…

Ráno jsem se probouzel opravdu velmi špatně a neměl jsem náladu, za což se všem přítomným omlouvám. Zlepšilo se to odpoledne, ale průběh dne si už moc nepamatuji. Se Silliconem jsme měli za úkol rozprodat várku ARMSIDů od Nobomiho. Nejdřív jsme šli za Jensem Schönfeldem, který si rozbalil svůj stánek a prodával turbokarty ACA a jiné věci na Amigy a C64. Koupil jsem si u něj kovové nožičky pod klávesnici pro nový C64 case a krabičku na cartridge. Jens ale o ARMSID neměl zájem – jak by ne, měl totiž v nabídce i originální SIDy po dvaceti Eurech, tedy za stejnou cenu jako ARMSID. Při první zmínce tím dokonce opovrhnul, že je to jen nějaká „pitomá emulace“. Nevím, jak se to stalo, ale na bigscreenu se objevil slide s reklamou na ARMSID, kterou jsem před tím v práci narychlo vyrobil. V neděli se potom s lidmi roztrhl pytel a všechny ARMSIDy se vyprodaly! Byli jsme také nakupovat jídlo v místním Lidlu, protože sobota dopoledne byla jediná doba, kdy měli otevřeno, protože v pátek i v pondělí byl svátek a v neděli mají v Německu všude zavřeno. Wayne našel nějaký player hudeb z Future Composeru na Amigu, který by se dal použít pro nějakou produkci, tak jsem nějaký čas věnoval tomuto trackeru a nakonec v něm vypotil jednoduchou hudbu, kterou jsem potom s nechutí musel ještě asi třikrát optimalizovat, protože ten tracker je opravdu strašný.

Mezitím probíhala různá compa, někdy zajímavá, jindy méně, ale vesměs nic nebylo vyloženě nudné. Byla možnost dát si na recepci zdrama kafe nebo čaj, čehož jsem často využíval. Venku byly jako vždy stánky s občerstvením. Jednou jsem měl klobásu v kari omáčce s hranolkami a jednou palačinku s nutelou a banánem. Pizzu jsem letos nevyzkoušel, byla prý o Euro dražší než loni. Také jsem využil přistavené mobilní sprchy, což velmi pomohlo. V samotné hale totiž sprchy nejsou, tak každý rok přistavují vlek se sprchami. Je to trochu provizorní, ale horká sprcha je k nezaplacení. Díky únavě ze sobotního oldschool compa jsem v neděli skoro celou proseděl na židli s čaji a vodou. Stěží jsem se dočkal Amiga compa, kde si mi líbilo několik dem a na PC demo compo jsem už nekoukal a šel jsem si lehnout (to byla už jedna ráno). Ráno se vstalo a začalo balit. Čekali jsme na vyhlášení vítězů, ale to se protáhlo o hodinu a půl a NoRecess byl už dost nervózní, protože kvůli tomu málem nestihl autobus, který ho měl dopravit na letiště. Já jsem shrábl první místo za hudbu, s phX jsme byli tedy druzí, ale i tak to vyneslo nějaké peníze a NoRecess se se mnou a s grafikem Cedem spravedlivě rozdělil. Krom toho vyhrál i nový C64 case od Jense.. pro CPCčkáře dobrá cena :D Rychle jsme se rozloučili a já šel k našim klukům dobalit věci a pomalu se odebírat k autu.

Cesta domů probíhala pohodově, jen bylo několik zácp, ale nic hrozného. PCH dal celou cestu sám! Chvíli jsme se bavili, chvíli jsme spali, cesta byla únavná. Zavezli jsme kluky do Tachova, Derrik jel s PCH až do Brna. Potom Plzeň vyložit Feryho a Sillicona a nakonec Praha, kam jsme dojeli pár minut po deváté. Akce se vydařila a příští rok určitě jedeme znovu.

Nějaká videa z letoška jsou už na YouTube, stačí hledat Revision 2018. Snad toho bude víc.

Tak a teď o Revisionu obecně. Předně, jedná se o největší demopárty na světě v současnosti se zaměřením pouze na demoscénu. Pokud jste někdy slyšeli např. o Assembly, tak ta už dávno není jen pro scenery, ale hostuje i pařany a je to vlastně LAN párty, která nemá se scénou vůbec nic společného. Štěstí, že Revision je v Německu a tak je pro nás poměrně snadno přístupný.

Revision se koná v obrovské hale, ve které ale nic normálně není, tedy, pořádají se tam koncerty a jiné akce, ale vybavení žádné nemá. Veškerou techniku zajišťují sami demosceneři, např. obrovský projektor a obří plátno s audiotechnikou se každoročně pronajímá za 20 000 Euro. V hale jsou jen toalety a pódium s plátnem, reprobedny visící ze stropu a různé světelné efekty, stejně tak jako stoly, židle, síťová infrastruktura, elektřina a další věci se musí vždy připravovat. Proto dobrovolníci jezdí na Revision už o nějaký týden dříve a tak je organizátorský tým dost velký. Krom toho je třeba zajišťovat i průběh akce, tak jsou tu kromě compo týmu i pomocné síly na prodej piva, infodesk, pronajatá firma zajišťuje úklid WC, apod.

Kdo na Revisionu nebyl a chystá se tam jet, je potřeba počítat s tím, že tam budete vystaveni nadměrnému hluku, poměrně stísněnému místu u stolu a neustálému kontaku s dalšími účastníky, kterých je kolem tisícovky. Jejich největší část tvoří Němci, potom je tu hodně Holanďanů, Dánů a Skandinávců, poměrně dost Poláků a další země jsou zastoupené už menším počtem lidí. Takže všude kolem sebe slyšíte hlavně němčinu, ale samozřejmě se všemi organizátory a s 99% návštěvníků se dá mluvit anglicky – výjimkou byli snad jen Francouzi, kteří mají s angličtinou potíže. Během comp jsou uličky blíže pódiu zataraseny lidmi, takže je lepší jít k pódiu dřív, než se tam nakupí. Před pódiem jsou z každé strany dvě rampy s třemi dlouhými schody s kobercovým povrchem, zřejmě původně určené ke stání, ale lidé na nich sedí, lépe řečeno leží. Kromě toho je k dispozici i pár židlí. Spaní se odehrává za plátnem, takže zvuk z reprobeden proniká i tam, ale ne přímo. Toto místo je osvětlené třemi LED svítidly červené barvy a ze sahar na stropě občas fouká příjemný teplý vzduch. Špunty do uší jsou pro mě pro spaní na Revisionu nezbytnost, protože kromě chrápání ostatních vás daleko víc ruší zvuk z beden. Se špunty je alespoň tišší, ale dunění basů je mohutné a občas rozklepe i podlahu nebo věci poházené po stole. Zábava na Revisionu je intenzivní, že pokud zapomenete, kolik je hodin, ani nevíte, že venku je světlo nebo tma. Krom toho neslyšíte jen dunění hlavních repráků, ale i u recepce je tzv. Second Stage, kde běží DJ sety apod., takže okamžik, kdy nic nehraje a je klid, bývá jen velmi brzy ráno, kdy už to zabalili i ti největší pařmeni. Lidé si vozí svoje audio, takže pokud si přivezete 100W reprák a budete si dělat soukromé karaoke na hity z 80. let, nikdo vás za to nezabije a naopak se stanete pro mnohé atrakcí. Vstupné na Revision činí 65 EUR, což se může zdát dost, ale každý, kdo tam byl, vám potvrdí, že se to vyplatí. Dále, pokud si nevezmete řízky z domova, je třeba něco málo peněz na jídlo (ceny od 3 do 7 Eur) a něco navíc, pokud si budete chtít něco koupit od prodejců triček, hardwaru nebo literatury. Pro ty, kterým nesedne intenzita průběhu párty bych účast ne zcela doporučoval, je to něco úplně jiného, než třeba Forever. Samozřejmě lze jít kdykoli ven, zpět do haly budete vpuštěni po ukázání náramku, který dostanete při placení, ale to, že akce trvá od pátečního poledne až do pondělního poledne se na vás podepíše. Náramek nelze jen tak sundat, takže se nemusíte bát, že jej ztratíte. Organizátoři v posledních ročnících sice pořádají běh po vyznačené trase, ale to není pro každého. Do města je to nějaký kilometr chůze, do historického centra o trochu dál, takže i tam se dá jít, když už vás to začne na party placu štvát.

 Publikoval v 13:07
11Pro2017
 

Rok se s rokem sešel a o víkendu se opět konal JHCon, v současnosti největší Spectristická akce u nás. Letos byla dle mých informací i nejobsazenější, protože se sešlo až 24 lidí.

V pátek po příjezdu jsme rychle vybalili a na místě už bylo poměrně hodně lidí. Bohužel jsme zjistili, že oblíbené automaty na kávu a kakao už zde nejsou a místo nich tu jde koupit cereální káva s příchutí červené řepy. Jako zdroj teplých nápojů na ráno ale automat posloužil. Chvíli po příjezdu se šlo na večeři do pizzerie. Tam za námi ještě dorazili někteří opozdilci a tak byla nouze i o volné místo. Všechno nakonec nějak dopadlo a večer už se jen počítačovalo. Všechny asi zaujal Kocourův upravený gumák, jehož úprava se nakonec ukázala jako pravděpodobně přidaná RAM pro CP/M a porty na 8255. Možná šlo i o úpravu na 80kB podle Jiřího Lamače. Úprava působila velmi amatérsky. Dále se mi líbila Flyynova +3jka s emulátorem disketovky, Ikonova 3D tiskárna a geekovské blbůstky jako USB větráček s projekcí a LED destička. Martin 8-bity přivezl Sharpa MZ-2500, ale ten moc zapnutý nebyl a spíš víc běžela jeho japonská konzole PC-Engine a také s Dexem a se Suksoftem řešili QLka. Dex dovezl cvakající (4-bitový?) počítač RSBC, bohužel nevím podrobnosti, o tom se patrně dočtete jinde. V sobotu ještě přijel i Iter-Ace a dovezl si mimo jiné i pracovní stanici Sun.

Na sobotu jsem se těšil, protože jsem měl připravené soutěže. Letos jich bylo poněkud víc, když připočtu Wotnauovy kvízy a tak jsme se rozhodli udělat hádání názvu československých her (a jedné zahraniční) pro ZXS ještě před obědem. Oběd byl rezervovaný v indické restauraci až na půl třetí a obsluha nijak nespěchala, a tak jsme se na párty place dostali až kolem šesté hodiny, protože jsme ještě s P0kem a TDM prošli Vánoční trhy, mj. moc hezké, a stihli dát si kávu v kavárničce. Odpoledne se ještě na skok zastavil Marty, jehož minidisplej pro Gotek mě také zaujal. Přesto jsme se na gympl nevrátili poslední a tak byl ještě trochu čas na přípravu dalších soutěží. Na řadě bylo poznávání zpitvořených obličejů ZX scenerů, které se, myslím, setkalo s úspěchem a potom přišly na řadu Wotnauovy pekelně těžké kvízy. První z nich bylo klasické (a tradičně pekelně obtížné) hádání her či postav z ingrediencí (pevnost Boyard) a ve druhém kvízu se poznávaly záměny v upravených obrázcích z her. Na závěr přišla na řadu zvuková soutěž od TDM, která byla také výborná a zábavná. A také jsem opět pořádal soutěž najdi a poznej obrázek.

Mezitím jsem si u Ikona na 3D tiskárně nechal vytisknout držák pro Gotek do Amigy 500, což se povedlo výborně. Také jsem trochu hrál na Speccy, trochu se věnoval 8-bitStuffu a trochu jsem i fotil. V neděli ještě na chvíli dorazil Míra Talíř a všem zase ukazoval nové fotky z muzea a taky své auto plné Atari úlovků z Německa. Na jedenáctou byla rezervace v Udírně, kde jsme se opět nezdravě přežrali a potom následoval už jen byhlášení obrázkové soutěže, balení, úklid a odjezd domů. Že byl letos program nabitý soutěžemi pocítil snad každý. Pro příště bych se trochu umírnil a raději si poslechnul nějakou zajímavou přednášku od P0keho, Busyho a dalších, případně mohu také něco sám připravit. Témat je nekonečně mnoho.

Moje fotky jsou na obvyklém místě tady.

Takže díky Logoute za další skvělý JHCon, všem ostatním, že dorazili a brzy na viděnou na nějaké další akci!

 Publikoval v 09:55
09Lis2017
 

To jsem si tak četl několik příspěvků na Fandalově blogu a řekl jsem si, že se taky musím pochválit, protože on to za mě fakt nikdo neudělá. Už asi dva roky pracuji na soundtracku k novému demu pro jistou, u nás ne moc rozšířenou platformu, které by mělo vyjít příští rok na jedné nejmenované zahraniční demopárty. Je to práce poměrně příjemná, i když jsem od kodéra nejprve dostal přesný požadavek, abych předělal existující skladbu pro osmibitový soundchip. I když mě předělávání něčeho na objednávku nebaví, řekl jsem si, že i to je výzva a dal se do práce. Po několika verzích s poměrně přesně zachyceným motivem původní skladby jsem si ale řekl, že to není ono a něco svého tam dodělám. Tak se z původně převzatého coveru stala originální hudba a mezitím se kodérovy choutky rozšířily a sdělil mi, že přidá ještě druhou část a že potřebuje druhou hudbu, něco na motivy toho a toho. Když jsem si přečetl, že tedy chce zase cover, odpověděl jsem, že to není problém, ale to jsem napsal jenom tak, protože jsem už měl v hlavě plán, že to cover nebude, ale bude to vlastní hudba. Nakonec se mu líbila a potom došlo ještě k přidání třetí části dema, kde jsem se inspiroval svou vlastní starší tvorbou, ale nakonec to ani není poznat a je to opět zcela nová skladba. Je ještě co dodělávat. To je totiž tak, že když už si říkám, že už je to perfektní, stejně si to za nějakou dobu poslechnu a ještě něco malinko poopravím. Tak mi, resp. nám, držte palce na dobré umístění v compu, i když ještě vlastně nevíte, kde a v kterém, ale to bych prozrazoval moc.

Další věc, ve které se už nemohu tak chválit je hra pro ZX Spectrum, kterou jsem kdysi dávno začal psát na jednom z prvních Sinclair Klubů v Plzni a přestože SKP je již věc minulosti, hra pořád není dodělaná. Je totiž v Basicu, jelikož jsem na programování totální střevo a stroják jsem se dosud nenaučil (ne, že bych to nezkoušel a nechtěl, ale zjistil jsem, že na to nějak nemám buňky). Nechám to ale tak, začínat od píky se mi opravdu nechce a spíš se poohlédnu po nějakém kompileru typu Tobos, protože mě na hře hlavně vadí pomalé generování levelů. Ani název ještě nemám. Snad tu hru někdy dodělám. Mezitím jsem na předloňské ZX Šumavě napsal další hru, která si také žádá dokončení a je opět v mém oblíbeném Sinclair Basicu. Nějak mi to vázne s těmi hrami. To třeba svou první a jedinou hru v Atari Basicu, o kterém nevím skoro nic jsem napsal a hned vydal, tedy poslal do herního kompa na Grzybsoniadu do Polska, ale oni ji zapomněli vydat. Možná schválně.

Pořád jsem si říkal, co to je VZAK, když o tom Wotnau tak mluvil. Je to zkratka, že by Výjezdové zasedání Atari klubu? Nejsem členem této organizace, vlastně k tomu nemám moc důvodů, jen doufám, že jsem zkratku rozluštil správně. Koncept organizovanosti Atariklubu se mi celkem líbí. Zprvu jsem si říkal, že je to divné, sdružovat se v nějaké oficiální organizaci, jenže ono to zřejmě má něco do sebe. Ještě by potřebovali chlapci od Atari nějakou klubovnu, kde by se mohli pravidelně scházet. To je třeba věc, která mi chybí v Praze, i když se jisté náznaky ukázaly, např. v podobě BrmLabu pro Commodoristy. Jenže Pražáci by tam stejně nechodili, protože by museli cestou MHD přestupovat, což je pro ně, jak ukázal Bytefest, významný problém.

Štve mě, že lidi kolem Spectra nehrají hry. Oni je někteří hrají, třeba Solaris104, Pavero a jiní, jenže hry nejsou v oblibě v takové míře, v jaké jsou oblíbené třeba na tom Atari. Přece jen celkový počet softwaru pro ZX Spectrum, který kdy byl vytvořený, pokrývají hry z drtivé části. To se pak nedá divit, že v poznávacích soutěžích na akcích musí být hry jako Manic Miner a ne nějaké zajímavější. Proč už nemáme něco jako MultiJoy? Kvůli tomu, že se nikomu nechce to postavit. Sice by to chtělo rozhraní 8255, které v normálním Spectru není a dá se připojit jen jako interface, ale to je nějaký problém? (A taky proto, že spectristi jsou zamindrákovaní tvrzeními, že na Spectru se třeba stejně hraje všechno na klávesnici, že je zajímá spíš hardware nebo užitkáče, že je nezajímají hry, a podobné cancy). Pak by to pro MultiJoy chtělo nějakého ZX Fandala, který by pro to psal hry a upravoval už hotové hry. Nikdo takový není. A já, s vědomím, jak blbý jsem programátor si na toto opravdu netroufám. Trochu závidím ataristům, že mají tak šikovné a odhodlané lidi začít věci dělat a taky je dodělávat. Ale nechci nikomu křivdit, i na ZX bylo projektů hodně a hodně se jich dotáhlo.

 

 Publikoval v 14:10
04Zář2017
 

Pojem crapmo je známý poměrně dlouho. Jde o slovní parodii na pojem trackmo, což je zase zkomolenina výrazu track demo. Trackma začala vznikat v 90. letech na Amize a vyznačují se plynulým během s dohráváním dat z floppy disku na pozadí tak, že o tom uživatel většinou neví, nesleduje-li právě indikační LEDku disketové jednotky nebo nepřiloží-li ucho k mechanice. Dohrávání se děje na nejnižším levelu, bez využívání služeb DOSu. Data se nahrávají přímo po předem daných sektorech na disketě. Hardware Amigy to umožňuje, ovšem brzy začala trackma vznikat i na jiných platformách, jimž to hardware umožnil. Jinak tomu bylo na PC, která byla v zásadě od začátku demoscény vybavena hard disky, a tak se tu dohrávání dat děje v milisekundách neznatelně mezi efekty a disketa se vůbec nevyužívá. Všechno pod standardním operačním systémem. Po čase tento model přešel částečně i na Amigu a další systémy s hard disky. Na retro platformách jsou dnes již také ve většině případů tvořená trackma, klasická jednoobrazovková dema nebo vícedílová megadema jsou spíše výjimkou. Na ZX Spectru se s trackmy tak trochu podvádí. Normální ani emulovaná kazeta nezná nic, jako seekování po sektorech či pásce, a tak se části dem musí většinou vejít do 48 nebo 128kB RAM a zbytek se dohrává tak, aby to s demem souznělo, tj. např. konec efektu + konec hudby … dohrání dat z virtuální pásky … nová hudba + další efekt. Dohrání dat tu proběhne jednou v oné pauze, ve vzácných případech vícekrát. O klasické trackloadery jako na Amize nebo na C64 tedy až na výjimky nejde.

Asi v polovině 90. let se začala objevovat nová kategorie dem, nazvaná crapmo. Jak lze vyvodit, jedná se o zkratku slov crap a demo. Crapma, pokud vím, začal ve velkém měřítku programovat Yerzmyey ze skupiny Hooy-Program na ZX Spectru. Šlo o techicky nedokonalé, někdy i naschvál zpitvořené programy v Sinclair BASICu, které měly jediný cíl. Dělat si posměch z vyspělých 31337 dem a ukázat tak nový směr, který mohl oslovit širší obecenstvo, toužící naspat si svoje demo, ale nemající dostatečné programátorské schopnosti, aniž by to bylo jeho původním záměrem. Na celé crapmo stačí BASIC, někdy v kombinaci s krátkou rutinkou ve strojáku na přehrávání hudby, kterou autor crapma většinou nenapsal, ale někdo ji pro něj vytvořil. Crapma na demo párty slouží jako tzv. compofillery, tedy vyplňovače seznamu skutečných dem v dané kategorii. Většinou mají za úkol pouze pobavit obecenstvo a končí na posledních místech. Někdy vznikají spontánně pod náhlým přívalem nevyužité kreativity, jindy v kombinaci právě vyhlášeného Realtime compo na párty v nedostatku času a soustředění vytvořit něco lepšího. Nedají se od nich očekávat vůbec žádné sofistikované triky a efekty. Ruská elita ZXS demoscény se crapmům nějaký čas vysmívala, ale potom si asi řekli, že když můžou oni (my), můžeme i my (oni), a tak vzniklo i několik crapem z Východu. Protože ale soutěživost ruské demoscény je na jiné úrovni, než v našich končinách, nevzniklo ruských crapem mnoho a spíše se začaly opět objevovat elitářské manýry (tím nemyslím, že by to bylo na škodu) a místo crapem vznikla třeba basicová dema ve stylu „Beat us, this is a challenge“, tedy filozofie z úplně opačného konce, než jak je vnímaná u crapem.

Crapma ale nemají svůj původ čistě na Spectru, i když kategorie jako taková je semknutá asi jen s touto platformou. Už před tím se objevilo několik dem pro C64, která se crapmům svým obsahem a kvalitou dost blíží. Kategorii crapmo však C64 scéna nezná. Tato BASIC DEMA, tedy dema napsaná většinou v BASICu mají většinou i SIDovou hudbu, tudíž i strojákovou přehrávací rutinku a některá nejsou vůbec špatná. Protože na C64 se v tamním BASICu nedá jednoduše kreslit grafika, jsou povětšinou v textovém režimu, který je ve vykreslování znaků poměrně rychlý, takže i tady můžeme vidět zajímavé počiny.

Crapem je docela hodně, ale dají se splést s normálními nekvalitními demy, tedy s demy, jejichž nedokonalost a kýčovitost nebyla záměrná, nýbrž autoři na větší výkon jednoduše neměli. To je potřeba rozlišovat. Crapmo je záměrně špatné, ale špatné demo není crapmo.

Na ukázku jedno crapmo na Trubce:

A několik vybraných dalších crapem najdete pod následujícími odkazy.

(ZX Spectrum)
CRAPMO (Hooy-Program)
CRAPMO III (Hooy-Program)
1996 DEMO (Hooy-Program)
Be Quick as Your Dick (Hooy-Program)
Dupa Biskupa (Hooy-Program)
Dziffka (Hooy-Program)
HOOYOZA DEMO (Hooy-Program)
ROBOCOP 4 DEMO (Hooy-Program)
Total Murder (Hooy-Program)
Żywiec (Hooy-Program)
shitmo-01 (johny.noone)
Shitmo II (johny.noone)
Shitmo III 128 ReSAVE (johny.noone)
Sharkmo (INX & P0KE)
Mrtka z Krtka Strikes Back (Hooy-Program)
FDT (K3L)
Atari (Bad Joke)
Alien vs Freddator (Hooy-Program)
Fuck Your Ass & Lick Your Dick (johny.noone)
Crapbert Buttslut (Hooy-Program & Mister Beep) (crap game)
a tak dále…

(PC)
POJEBANE DEMO 1 (Hooy-Program)

(C64)
A Story (Art Without Brains)
Basic Instinct (Plush)
Deux Ex Machina II (Factor6 & Pixman)
Shitmo (Yleisradio)
Crappy Show (?)
V2 Basic 2D Starfield Demo Effect (Bytebreaker)
Basic-Demo (Question Mark)
et cetera…

 Publikoval v 14:46