31Kvě2017
 

Nevím, jak moc se to ví, ale od 4.6. v rakovnickém muzeu T.G.M. probíhá výstava Computer World, kterou vymyslel a realizoval TheMrKocour. Výstava začíná vernisáží (zahájením) v neděli 4.6.2017 v 15:00. Přestože je výstava určená široké veřejnosti, proto je technicky poměrně zobecněná, najdete tam počítačové kousky nejen z Kocourovy sbírky, ale i jiných lidí, kteří své stroje pro výstavy zapůjčili. Výstava mapuje historii počítačů od 70. let a všímá si i fenoménů jako je demoscéna. Kromě několika textových panelů tam najdete i pěkně udělaná videa s ukázkami práce s operačními systémy na Amize, STčku, starém Macu a PC nebo s demy. Budete si moct také zahrát na reálné Amize 500. Pro nezasvěcené by mohlo být exkluzivní třeba to, že některé vystavené stroje jsou vybavené i moderními úpravami a perifériemi a v podstatě se jedná o bežně používané pracovní stroje a ne exponáty, které jsou doma ve vitrínách, alespoň moje část to tak má. Kromě toho tam má mít Kocour v pátek 23.6. autorskou komentovanou prohlídku (9-16h). Tak kdo chcete, zajeďte se tam podívat.

10Kvě2017
 

Na Schlimeisch párty jsem se hodně těšil, protože jsem ve Fryštáku nebyl už tři roky. Přináším vám stručný report z akce, která se opět povedla.

V pátek dopoledne měl ke mě z Plzně dorazit Sillicon na půl desátou. Ještě před ním ale dorazil Sigi z Mělníka svým Favoritem. Pak jsme čekali na Sillicona a ten přijel úplně přesně v okamžik, kdy dorazil i Wotnau. Byla poměrně velká nepřízeň počasí a tak jsme se jen dohadovali, jak bude o víkendu na druhé straně republiky. Cestou jsme se na Sigiho návrh stavili na oběd v restauraci Peklo v Čertovině u Hlinska. Do Fryštáku jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne a na místě jsme zastihli samotné organizátory, tedy PCH s dětmi. Pak začali přijíždět další účastníci, jako Ray s malým Davidem a s Comosem a rovněž Jirka ze Zlína. Já jsem začal připravovat soutěž v poznávání screenshotů z her, kterou jsem kdysi dělal i na JHConech a rozdal jsem i svých “38911 užitečných tipů pro C64″. Pak dorazil také Noby se svým Pentěvem a iMacem. K večeru jsme se vydali do restaurace U Fíka na jídlo a po krátkém sezení na zahrádce jsme usoudili, že je opravdu zima a přesunuli se dovnitř. Dorazili také ataristi Bohdan se Zdeňkem. PCH měl pro účastníky připravené i CRT televize na půjčení a náhradní C64, což využil jak Wotnau, tak dorazivší Sad. Sigi hromadně upravoval modulátory C64 na kompozitní video a ukazoval dětem, jak funguje páječka a k čemu je odsávačka. Já, abych se moc nenudil, vyrobil jsem na C64 krátké demo v Basicu a ukazoval jsem také americkou verzi hry Out Run, na kterou jsem nedávno narazil a překvapilo mě, že je lepší, než klasická PAL verze, kterou všichni známe. K dispozici byly i dvě sprchy, takže jsem jednu hned využil a šel na poměry párty dost brzo spát.

V sobotu jsem vstal jako jeden z prvních. Nasnídal jsem se a také ostatní začali pomalu vstávat z mrtvých. Potom se zas pokračovalo v non-stop párty v podobě paření (zejména) hry Bomb Mania a jiných. Odpoledne se šlo na oběd. Po něm se část lidí vydala ulovit dvě keše nad Fryštákem. Byla to poměrně dlouhá cesta a tak se někteří jedinci docela zadýchali. Také se udělalo velmi hezké počasí a tak z nás místy dost lilo. Za sebe musím říct, že jsem po návratu byl velmi vděčný za židli a ovocného rádlera, kterého jsem si v pátek koupil v místním Coopu. To už ale Ray pracoval na rozšíření hry Schlimeisch Mania z roku 2013. Vlastně za to můžu já, protože jsem před několika lety vylepšil své původní hudby a přidal dvě nové. Ray mi také ukázal, jak postoupily práce na The Walking Death a byl jsem docela překvapený, protože už stačí jen poměrně málo a může se vypustit. Byl jsem pověřen úpravou úvodního loga a tak jsem nastartoval editor Project One a začal překreslovat. Kolektivně jsme se shodli, že nový název bude Schlimeisch Mania II. Na místě už byl i Krupkaj, který dovezl Atari s Multijoyem a tak jsme ho připojili na druhý projektor a zapařili několik her, včetně Tondových lodiček a také nám Honza pustil Tondovu rozpracovanou verzi dema Bad Apple pro Atari, na které mě překvapila perfektní synchronizace s hudbou. Honza nezapomněl vyřídit pozdrav od Pepaxe odkudsi z Ukrajiny. Objevili se také další lidé, které bohužel neznám, třeba Crayon. Někdo taky dovezl upravenou C64 v deklu od C16 s logem Lukhash a zajímavou cartridgí se zvukovými programy. Tuto cartridge bych rád viděl zazálohovanou, měla moc pěkné menu, bohužel jsem se na to majitele zapomněl zeptat. Potom se přijel podívat i Petr Stehlík, ale jen na chviličku. Děti střídavě pařily Bomb Manii, tropily bugr nebo si patlali hry na displejích svých chytrých mobilů. Od Wotnaua jsem získal databázi her C64 Gamebase a už ani nevím jak, do pozornosti mého zájmu přišla hra Test Drive. Zkoušel jsem ji hrát, ale moc se mi nedařilo. To se mi Wotnau smál, že loader jeho originální verze nahrává rychleji a hra nemá zmršené texty. Ale já jsem ji nakonec dohrál a druhý den ráno jsem jen tak pro klid dohrál i originální verzi. Večer se šlo zase na jídlo, vlastně jsme šli původně na pivo (limo), ale neodolal jsem a dal jsem si i zmrzlinový pohár. Spát jsem šel trochu později, ale bylo to ještě před půlnocí.

Nastala neděle a vše se opakovalo. Vyspal jsem se trochu lépe a zápasil jsem s kávovarem, který nechtěl vařit kávu, ale mermomocí vyžadoval vyčištění, které trvalo kolem půl hodiny. Po potopě vedle dřezu jsem vyhrál, a i když běžně nepiji kávu, dal jsem si ji na chuť. Dohrál jsem opět Test Drive, tentokrát originální verzi z Gamebase64 a s Comosem jsme si vzpomněli na komické zvuky speakeru u PC verze této hry. PCH mi ukázal způsob kreslení levelů ve svém leveleditoru a nakreslili jsme se Silliconem několik kol pro novou Schlimeisch Manii. Sad pouštěl dema a dělal u toho takový kravál, že jsem se musel jít ven uklidnit. Šli jsme na oběd a po návratu už byli někteří lidé pryč a v místnosti konečně trochu víc k hnutí. Stále jsem čekal na Solarise104, který měl se svým synem dorazit, ale pak jsem se dozvěděl, že nepřijedou, protože se jim pokazilo auto. Odpoledne jsme už jen pařili Bomb Manii a v šest hodin jsem vyhlásil výsledky soutěže v poznávání obrázků. Jelikož bylo pět vítězů, bylo třeba udělat redukci a tak nastoupila kontrolní otázka. Tu naprosto správně zodpověděl Wotnau ještě před tím, než jsem ji položil celou (musel to zopakovat) a vyhrál čokolády a ponožky. Následoval výlet na pivo/limo, ale bylo už pozdě a v obou restauracích zavírali, přičemž do kuřáckých putyk jsem odmítal vstoupit. Potom jsme betatestovali Schlimeisch Manii II, kterou Ray dolaďoval. Byla to dost velká sranda hrát zase po dlouhé době v osmi lidech, i když Ray nedoladil všechno, co bylo potřeba. Snad hru brzy dodělá. To trvalo vlastně až do večera a spát jsem šel až kolem jedné ráno.

To už bylo pondělí a tuto noc se mi spalo nejlépe. Vstával jsem už někdy kolem půl osmé a šel bojovat s kávovarem. Tentokrát jsem ho přemohl napoprvé. Potom jsem si ještě něco zahrál a ostatní se pomalu, ale jistě začali balit. Udělal jsem to samé a pak jsme si už jenom povídali s Jirkou, který ještě na chvíli přijel a dovezl nanuky. Bohdan mě požádal, zda bych nechtěl podobnou soutěž zrealizovat i na příští Atariádě, s čímž jsem souhlasil. Návštěvníci postupně odjížděli a i my jsme se vydali na cestu, tentokrát s PCH místo Sigiho, který jel s Rayem. PCH potřeboval vzít do Prahy a tak jsme ho vzali. Cestou domů jsme byli na obědě v Litomyšli v restauraci U Medvěda, která byla příjemná. Domů jsem byl dovezen někdy kolem páté odpolední.

Z tohoto Schlimeische vyplývá ponaučení, že dobrý endžajn a kvalitní trejkr jsou velmi důležité! Dík Silliconovi za odvoz a PCH za uspořádání super akce. Několik fotek od krupkaje je tady. Pěkný report s fotkami také sepsal PedroS.

24Bře2017
 

Asi tušíte správně, řeč bude o programovacím jazyku BASIC V2, který je implementovaný v počítači Commodore 64. Jeho kvality bych vám rád v kostce popsal. Předně ale něco z historie. Jak se takový softwarový zmetek ocitl v tak sofistikovaném stroji, jakým je Commodore 64? Za všechno můžou samozřejmě peníze. Náš milý, tlustý a ošklivý Jack Tramiel, majitel firmy Commodore, se v sedmdesátých letech rozhodl, že se bude zabývat výrobou počítačů, protože v tom viděl lukrativní příležitost. To mu nakonec vyšlo, o tom není pochyb. Protože to byl ale velký skrblík, obracel v kapse každý dolar a každou kupní smlouvu firmy osobně revidoval a schvaloval. Stalo se, že do svých prvních počítačů potřeboval programovací jazyk. Tehdy se všeobecně dával BASIC. A kdo jiný uměl BASIC nejlépe, než Microsoft? Microsoft ale svůj software licencoval. Mohli jste použít jejich BASIC, ale platili jste jim za to výpalné. Bill Gates tehdy Tramielovi nabízel $3 za jednu licenci, na což mu Jack odpověděl, že již ženatý je a tak Commodore nakonec získal základní interpret BASICu za $25 000 a mohl si s ním dělat, co chtěl. Inženýři v Commodoru dostali za úkol zakoupený software upravit pro potřeby počítačů Commodore a ten se objevil v počítači PET 2001 ve verzi 1.0, která ale nebyla oficiální. Prvním oficiálním BASICem od Commodoru je právě verze 2.0.  Následovala verze 4.0, která byla rovněž v řadě PET. Na začátku osmdesátých let, po úspěchu VIC-20 s BASICem 2.0 přišel o dost vylepšený počítač Commodore 64 (64 v názvu určuje velikost paměti v kilobajtech, a 64kB bylo tehdy opravdu ohromně moc, proto se marketing rozhodl pro toto číslo přímo do názvu). Jak byl a je C64 dobrý, BASIC V2.0 je jedna z jeho nejslabších stránek. Je pravda, že dnes už je to jedno, prakticky všichni, kteří chtějí s tímto počítačem dělat něco seriózního, programují ve strojovém kódu, nicméně nic to nemění na faktu, že tento BASIC je velmi špatný. Není špatný na to, abyste se naučili základům programování, ale jakmile budete chtít programovat hardware počítače, jako je grafický nebo zvukový čip, BASIC V2.0 vám to na rozdíl od konkurenčních počítačů té doby (Atari, ZX Spectrum, Amstrad) neumožní a chtě nechtě budete muset sáhnout po příkazu POKE a adresovat přímo hardware.

Začnu tím, co je na BASICu V2 na Commodoru 64 dobré.

– Okamžitá dostupnost po zapnutí počítače. Zapnete C64 a naskočí BASIC. Možná řeknete, že to je běžná věc, ale není, viz. Sharp MZ, Atari.
– Celoobrazovkový editor, který je zvládnutý velmi dobře. Pro editaci řádku hotového programu i jednotlivého již napsaného příkazu stačí najet kurzorem na něj, provést změnu a odRETURNovat.
– Pohodlné psaní, pohodlné umístění důležitých interpunkčních znamének (+-*/) na klávesnici, klávesnice C64 je nejkvalitnější z dobových stejně rozšířených osmibitů.

…no, a to je asi tak všechno. Bod jedna se tak nějak předpokládá, poslední bod se netýká ani tak BASICu samotného, jako hardwaru, na kterém běží. Moc toho není, že?

Tak a teď nevýhody. Ale že jich je.

– Na jednom programovém řádku může být pouze 80 znaků včetně odřádkování, čili 79.
– Uvozovkový režim (vkládání řídících znaků za uvozovky, např. změna barev) a neuvozovkový režim je nepřehledný. Zvlášť pak to, že uživatel neví, ve kterém módu se zrovna nachází, pokud si nepamatuje svůj poslední krok, to zjistíte jen třeba stisknutím šipky. Pokud se vypíše řídící znak v podobě nějakého symbolu semigrafiky, je režim aktivní. Uvozovkový režim lze ukončit stiskem SHIFT+RETURN.
– Výpis programu příkazem LIST nezastavuje, pouze jde pozdržet klávesou CTRL nebo úplně zastavit klávesou RUN/STOP.
– Názvy proměnných můžou mít pouze dva znaky, AA-ZZ, F2$, X8, QC$, apod., kromě TI a TI$, které jsou definované předem a nelze je měnit. Pokud použijete delší název, BASIC to spapá, ale v potaz bere pouze první dva znaky. Příklad:

proměnné

– Příkaz PRINT lze sice nahradit znakem ? a ušetřit si tím práci, ale interpret jej stejně sám po odřádkování přeloží do podoby PRINT. To se dá využít v případě, že chcete na jeden programový řádek vměstnat víc, než 79 znaků. Pokud ve psaný řádek obsahuje jeden nebo víc PRINTů, lze místo nich použít otazníky a přitom se vejít do regulerních 80 znaků. Po odřádkování (RETURN) a vylistování vidíme, že řádek je delší, než 80 znaků (přibyly PRINTy místo otazníků), ale řádek je stále funkční. To samé platí i pro příkazové zkratky typu rU (RUN), lI (LIST), nE (NEXT), apod. Po znovueditaci takto uloženého řádku se ale uloží jen 79 znaků, takže je třeba řádek napsat zkratkami znovu.

Screen Shot 2017-03-23 at 17.48.58

– V celém programu může existovat pouze jedna skupina příkazů READ/DATA/RESTORE. Interpret totiž neumí syntaxi RESTORE číslo_řádku, jako tomu je v jiných BASICích.
– Nelze jednoduše nastavit pozici kurzoru na libovolném místě obrazovky, myšleno programově. Neexistuje příkaz, který by to dělal, např. POSITION, LOCATE, PRINT AT, atd. Namísto toho je třeba použít buď řídící znaky v uvozovkovém režimu, což značně znepřehledňuje program a naráží na omezení 80 znaků na řádek nebo použít příkaz POKE a nastavit kurzor hardwarově.
– Nelze kreslit grafiku ani sprajty. Neexistuje na to příkaz. Jediné, co můžete, je namalovat si nějaký PETSCII art znakovou grafikou, dostupnou přes různé shifty z klávesnice.
– Nelze ovládat zvukový čip. Řešení je opět jen POKE přímo na hardware.
– Neexistuje Key Repeat, tedy psaní více znaků za sebou pouhým držením klávesy. Toto jde pouze u mezerníku, Backspace a Insertu. Keyrepeat se ale dá pomocí POKE nastavit.
– Pokud napíšete PRINTem (nebo ?) textový řádek, který chcete mít na obrazovce tak, aby začínal v úplně levém rohu (sloupec 0) a končil úplně napravo (sloupec 39) a pod ním chcete mít další takový řádek, je nutné takový PRINT ukončit středníkem, jinak si bude BASIC myslet, že má odřádkovat a udělá mezi takovými řádky mezeru.

Screen Shot 2017-03-23 at 18.06.35

Screen Shot 2017-03-23 at 18.08.22– BASIC V2.0 vloží vše, co napíšete a jak to napíšete (kromě ?, který přeloží na PRINT a ostatních příkazových zkratek). Takže pokud budete psát neúsporně, může se stát, že vám jednoho dne dojde paměť, a to úplně zbytečně.

Screen Shot 2017-03-23 at 18.18.51– BASIC, který na C64 začíná víceméně skoro na začátku adresního prostoru paměti, si vaše proměnné ukládá do paměti úplně na konec a tak čím máte v programu víc proměnných, tím méně máte paměťového prostoru na váš program a tvoří se jakési pomyslné zavírající se nůžky, kdy zdola se paměť zaplňuje psaným programem a shora se plní proměnnými. Je to dost nevhodné řešení např. pro případné vložení externího kódu, jako je hudba, font či jiná grafika nebo rutina ve strojovém kódu. Další zádrhel je v tom, že proměnné se do paměti zapíší až po spuštění programu, což je celkem logické, ale je třeba s tím předem počítat.

V Commodoru si nešikovnost zakoupeného BASICu od Microsoftu nicméně asi uvědomili a vybavili jej různými divnostmi a obezličkami, kterými lze některá omezení obejít:

– Příkazové zkratky

Příkazy lze psát úsporněji, většinou prvními dvěma znaky, přičemž druhý znak se zadává se SHIFTem. Tedy např. příkaz RUN lze napsat jako rU, příkaz RESTORE jako reS, NEXT jako nE, POKE jako pO, atd. Při nastavené velké znakové sadě, např. po zapnutí C64, se tyto zkratky jeví jako písmeno a znak semigrafiky.

– Nepovinný příkaz LET

Příkaz LET je nepovinný ve většině BASICů nejen na Commodoru. Lze jej vynechat a přímo psát název proměnné.

– Nepovinné uvozovky na konci příkazového řádku

Pokud máte v programu řádek, který obsahuje nějaký příkaz používající řetězec v uvozovkách a tento příkaz je na daném řádku jako poslední, nemusíte uvozovky uzavírat. Např. ?”AHOJ nebo C$=”RETEZEC

– Nepovinné středníky

V obecné syntaxi BASICu je dáno, že pokud chcete připojit k řetězci nějaký jiný řetězec nebo jej chcete přerušit a navázat na něj později, případně použijete nějakou funkci ve spojení s řetězcem, vložíte do zápisu středník. Např. 10 PRINT TAB(5);”AHOJ”. BASIC V2.0 vám ale umožní tento zápis: 10 PRINT TAB(5)”AHOJ”.

– 64000 řádků

Nevýhodu 80 znaků se zřejmě pokusili napravit také tím, že BASIC umožňuje vložení až 64000 řádků kódu, přesněji 0-63999. Tolik řádků se do paměti vyhrazené pro BASIC (38911 bajtů) nevejde ani prázdných, natož s nějakým programem.

Nakonec na C64 existuje v BASICu i takový Easter Egg. Po stisku kláves RUN/STOP a RESTORE a zadání POKE781,96:SYS58251 se začnou dít věci. Původní Easter Egg od Microsoftu, kdy se po zadání příkazu WAIT 6502,1 vypsal text MICROSOFT na C64 nefunguje.

Můžete také vyzkoušet zajímavý trik, vykreslující na obrazovku semigrafikou náhodně generované bludiště:
10 PRINT CHR$(205.5+RND(1));:GOTO 10

I když toho BASIC V2.0 moc neumí, dají se v něm s pomocí všemocného POKE a strojového kódu dělat věci, které by do něj leckdo neřekl. Ještě přidávám poděkování Silliconovi za postřehy, které jsem do článku doplnil.

05Led2017
 

Těší mně, že v dnešní době už nevládnou tak vyhrocené boje mezi příznivci jednotlivých retro platforem. Myslím, že je každému, snad jen kromě MB Maniax jasné, že doby válek a hašteření, který počítač je lepší, jsou už dávno pryč a nějaké narážky v tomto rázu se už berou jen jako příjemné zpestření přátelské atmosféry mezi jednotlivými subkomunitami. Všechny ty subkomunity mají svá specifika. Ataristi ponejvíc hrají a dělají hry, Sharpisti si bastlí hardware, Commodoristi tak porůznu a Spectristi povětšinou valně koketují s Linuxem, obskurními platformami jako PMD-85 či klasický Apple, hodně lidí z těch skupin se zajímá o 3D tisk a jen málo lidí zajímají ostatní konkurenční platformy. Přesto je pěkné, že se občas sjedeme na nějakou společnou akci a z dávnodobého probírání čistě počítačových a technických záležitostí se už teď spíš diskutují normální věci, protože se už všichni mezi sebou více či méně dobře známe a nepotřebujeme si vykládat na věčné časy o počítačích, když se vidíme třeba jen jednou dvakrát za rok. O to víc mě mrzí, že se některé akce termínově kryjí. Jako třeba letošní Silvestr. Spectristi ho slavili v Sinclair Klubu v Plzni, Ataristi měli svou tradiční klubovou slezinu v Olomouci a Amigisti se, aspoň podle mých informací, sešli na tradiční zimní párty v Tachově. Ono je to pěkné, že se lidi, kteří si mají co říct sejdou a tráví spolu dny volna. Jenže co by za to někteří dali, kdyby existovaly teleporty jako ve Star Treku nebo možnost se jednoduše rozpůlit či roztřetit, aby mohli být na všech akcích se všemi kamarády najednou. To mi tuhle volal kamarád z Prahy, že byl v Olomouci, a že by se rád podíval i do Plzně, jenže to si vemte, jak jsou ta města od sebe daleko a každé je opačným směrem. Nápad udělat telemost pomocí moderních techologií tu byl, bohužel se na něj v záplavě silvestrovských událostí nějak pozapomnělo. Proto se, mimo jiné, těším na letošní Atariádu. Budou tam lidi, které mám rád a je úplně jedno, že jejich středem zájmu je videokonzole bez procesoru.

04Led2017
 

Po delší pauze jsem si uvědomil, že jsem nesepsal report z JHConu pro ty, kteří tam nebyli. Takže to napravíme.

JHCon 2016 se konal netradičně první víkend v prosinci. Kromě toho na něm nic moc netradičního nebylo. Místo zůstalo stejné, žíněnky na spaní byly k dispozici a dobrá nálada také. Co se změnilo, a troufám si říct k lepšímu, byli noví lidé, především tedy Wotnau, kterého sice považuji za commodoristu, nicméně on sám se cítí být i ataristou a potažmo i spectristou. V dnešní době na tom ale už nezáleží. Protože se mi na Atariádě líbily jeho kvízy, navrhnul jsem mu, což takhle nenavštívit JHCon jako jedinou spectristickou akci u nás a neudělat tam nějaký kvíz. Wotnau přijel, kvízy měl hned dva a bylo to super. Po našem příjezdu s themrkocourem a s TDM na místo už tu byli Logout a zmiňovaný Wotnau. Možná i někdo další, ale to už si nepamatuju. Zanedlouho poté se šlo na večeři do pizzerie na dolním náměstí, kde nás zaujala místní atrakce, socha z petlahví, do které se dalo vejít a zazpívat tam něco, načež se petky rozsvítily. Aspoň tak jsem to pochopil, ale ať jsem zpíval, co jsem chtěl, nic nesvítilo. Ale byl nejvyšší čas zalézt do pizzerie, kde pro nás byl rezervovaný velký stůl, ostatně jako obvykle. Během večeře se ukázali další účastníci jako Poke, Noby, diZZy, Tornado, atd. Po návratu na gympl jsem zapojil projektor, plusdvojku a noťas. Měl jsem připravený částečný překlad titulků k filmu From Bedrooms to Billions, ale rozhodlo se, že se na něj podíváme až v sobotu po kvízech.

Ráno se vstávalo, snídalo, kecalo, pouštělo, hrálo hry, atd. S Kocourem jsme namazali olejíčkem klávesnici u jeho eMka a také od Nobyho dostal divIDE, které následně zkoušel. Mě zaujala bluetoothová klávesnice od Elite v podobě gumáka, kterou si dovezl Mike a také jsem si od něj na pár minut půjčil ZX Vegu, když tam tak ležela. Zajímavý počítač dovezl IterAce, a to Sinclair PC200, který se vyskytuje i v SKP, nicméně IterAce jej vytunil, připojil harddisky MFM, osadil lepší CPU a kartu VGA. Dex dovezl Mattel Aquarius, který na akci působil velmi exoticky. Na oběd se šlo do indické restaurace v ulici mezi náměstími, kde jsme měli rezervaci v salónku. Jídlo bylo skvělé, nálada taky a přitom jsme zkoumali Mikeův indický mobil a řešili všelijaké jiné věci. Skupinka osazenstva na cestě z oběda ještě odlovila nedalekou kešku a já jsem se už ale těšil na odpolední kvízy. Začal jsem svým kvízem v hádání loading screenů ze Spectra, které se postupně odkrývaly. Tento nápad jsem si vypůjčil od Fandala na Atariádě. Vítěz kvízu pan IterAce byl nejlepší a po zásluze dostal první cenu. Protože Spectristi u nás moc nehrají, tedy řekl bych, že skoro vůbec, udělal jsem kvíz záměrně snadný. Přesto se našlo několik obrázků, které daly soutěžícím pořádně zabrat. Následovaly dva kvízy Wotnauovy, hádání co je na obrázcích z her špatně a hádání osobnosti nebo hry podle indícií, něco na způsob pevnosti Boyard. Aby toho nebylo málo, shlédli jsme ještě dlouhý dokument o začátcích herního průmyslu v Anglii, který už byl ale ke konci vzhledem k jeho délce dvou hodin a půl trochu nudný. Na hromadnou večeři se už nešlo, protože se hodně z nás na obědě přecpalo. Jen část osazenstva zmizela do kavárny.

V neděli se už jen kecalo, balilo a tak. Na oběd se šlo jako obvykle do Udírny, kde jsme se pěkně nadlábli a na gymplu nakonec ještě vyrobili skupinové foto na schodech. Toť z JHConu 2016 vše. Velký dík Wotnauovi za super zpestření, opravdu to JHConu zase dalo o trochu vyšší level na zábavnosti a klidně by se to mohlo letos zopakovat. Mrzelo mě, že to nevyšlo Martinovi 8-Bity a Busymu. Velmi potěšila naopak účast Mike/zt stejně jako pakl Fritz-koly, Tornáda, který dovezl sebe a trdelníky a UB880D s Maťkem a Ikonem, který měl pěkné krabičky na divIDE z 3D tiskárny. Příjemně také překvapila účast Flyyna, který tu měl nekolikaletou absenci. Takže díky kluci a snad se příště zase ve zdraví sejdeme.

Kdo ještě neviděl moje fotky z akce, tak zde jsou a pokud si pamatujete z JHConu víc, podělte se o to v komentářích.