01Čer2017
 

1cerven

“Dnes je 1. června, a červen je posledním měsícem, kdy pořádáme pravidelné výpravy nazvané Pád Bastily”.

To je citát z českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, který natočil Jindřich Polák v roce 1977. Letos tato moje oblíbená komedie tedy slaví čtyřicátiny. Gratulujeme. Už jsem o tomto filmu jednou kdysi psal na starém blogu, ale už je to dlouho. Výtažek z ČSFD:

Blízká budoucnost (pozn. F6 – dle filmových dialogů na téma pilulky proti stárnutí mi z toho vyšlel rok 1996): V Praze byl zahájen provoz netradiční cestovní kanceláře Universum, která pořádá zájezdy do minulosti. Toho chce zneužít skupinka nacistů pod vedením jistého Klause Abbarda (Jiří Sovák). Mají v plánu odcestovat do Německa za druhé světové války a pomoci Hitlerovi vyhrát válku tím, že mu dají vodíkovou bombu. Za tím účelem jsou domluveni s pilotem Karlem Burešem (Petr Kostka), který je má časostrojem dopravit na místo určení. Nikdo ovšem netuší, že Bureš se osudného rána při snídani udusil rohlíkem a nyní se za něj vydává jeho identické dvojče Jan (Petr Kostka), který o zmíněném plánu nemá ani ponětí.

Myslím, že předložit takový film komunistické posuzovačské komisi v té době (1977) bylo hodně troufalé a zajímalo by mě, kolik a jaké scény byly z filmy vystříhané nebo předělané. Nicméně se film natočil a řekl bych, že i přes některé nedostatky je to jedna z těch lepších komedií sedmdesátých let a v jejím stínu stojí třeba takové filmy jako třeba Což takhle dát si špenát. Pro mě má i hodnotu tím, že obsahuje soundtrack od Karla Svobody. Hudba se stylem velmi podobá hudbě z filmu Noc klavíristy z roku 1976.  Zahrálo si v něm i auto Škoda 110 Supersport, známé z pozdějšího snímku Upír z Feratu. Skafandry cestovatelů časem navržené Theodorem Pištěkem si později také ještě několikrát zahrály.

Tak kdy jindy se nepodívat na starou klasiku, než 1. června?

01Úno2017
 

Jak už mnozí zaznamenali na JHConu 2016, dostal se mi do rukou skvělý dokument From Bedrooms to Billions, zachycující historii videoherního průmyslu ve Velké Británii od počátků až po současnost. Je to opravdu velké dílo s bezmála dvouapůlhodinovou stopáží a Solaris104 se mě dotázal, zda bych k filmu nepřeložil titulky z angličtiny. No co, řekl jsem si. Zkušenost s tím už mám, tak proč ne. A kromě toho se mi to zdálo jako dobrý nápad. To jsem ale ještě netušil, do čeho jdu. Nemyslím si o sobě, že bych byl nějaký angličtinář – takže ahoj Wotnau, domluvím se jakž takž s pomocí rukou a nohou, na pravé britské jazykové bonmoty ale nemám a to se mi tak trochu vymstilo. Překlad trval zhruba dva měsíce, neboť tolik typicky anglických frází a pro mě téměř nepřeložitelných formulací pohromadě jsem dloho neviděl. Proto jsem to pojal poněkud s nadhledem a některé dialogy jsou přeložené poměrně volně. Ale k filmu. Jedná se o průřez historií tvorby počítačových her v Anglii, s popisem tehdejších nejpopulárnějších systémů a rozhovory s mnoha známými lidmi. Proto zde najdete především ZX Spectrum, které tehdejší Británii na poli domácích počítačů naprosto opanovalo, ale nechybí také nemalé pasáže o C64, BBC Micro i zmínka o pozdějších systémech ST a Amiga, PlayStation a PC. Co mě trochu mrzí, je absence jakékoli zmínky o Amstradu CPC a osmibitovém Atari, ale z historického hlediska asi nebyly pro Anglii tak důležité a film je tak obsáhlý, že se tam asi už nevešly. Děj se historicky posouvá od začátku osmdesátých let až po současnost a popisuje vznik a rozmach videoherních korporací, příčiny a důsledky nástupu 16-bitových strojů a následně konzolí a PC. K tomuto filmu vzniklo i pokračování, věnující se pouze Amize. Pokud máte zbytečných dvacet dolarů a zažili jste zlaté časy probdělých nocí hraním a programováním nejen na ZX Spectru, vřele doporučuji. České titulky si můžete stáhnout tady.

K filmu jsou také bonusy s Matthewem Smithem, který poodkrývá pozadí psaní Manic Minera a Davidem Brabenem, autorem hry Elite.

22Led2017
 

Na tento film jsem si nedávno vzpomněl, když jsem nevěděl, na co se večer podívat. Jestli se pamatuji správně, tak to byl první sci-fi film vůbec, co jsem viděl. Tehdy na videu s italským dabingem, takže jsem dlouho jen odhadoval, o co v něm vlastně jde. Děj se odehrává v roce 2036 na výzkumné vesmírné stanici Minos UL-C53, kde se doktor Daniel (Klaus Kinski) pokouší o vytvoření dokonalého androida nové generace v podobě ženy. Jeho pomocník, android Max-404 (Don Keith Opper, který je také spoluautor scénáře) je zcela průměrný a zastaralý typ androida, kterého fascinuje život na zemi a ženy, se kterými se dosud nikdy nesetkal. Jednoho dne doletí na stanici cizí kosmická loď s ne zcela seriózní posádkou kriminálníků, žádající o nouzové přistání. Max nejprve přistání dle předpisů zamítá, ale po zjištění, že je na palubě žena, mění názor. Doktor Daniel zuří, ale když zjistí, že je s nimi Maggie (Brie Howard), otočí a usiluje o to, přimět ji ke spolupráci na jeho projektu Cassandra. Max se do Maggie zamiluje a snaží se doktorův kontakt s ní všelijak překazit. V momentě, kdy jí potají předvádí doktorův tajný projekt, Maggie zjišťuje, že Max není člověk a ztrácí zájem o něj. Max je z toho vedle a Maggie v potyčce se žárlivým kolegou Mendezem nešťastně umírá. Daniel přeprogramovává Maxe, aby zlikvidoval Mendeze a oživuje Cassandru. Ta má však jiné plány a společně s Maxem zlikvidují doktora Daniela, přičemž se ukáže že i on byl android. Mezitím na Minos přistává zásahová loď, která zaměřila signál ze zaparkované lodi zločinců. Cassandra společně s Maxem odlétají v policejním doprovodu na Zem, kam si Max tolik přál odejít.

Film natočila v roce 1982 společnost New World Pictures a jeho stopáž je pouhých 76 minut. Přesto mám na film nostalgické vzpomínky, i když provedením je to řekněme lepší průměr, tehdy to byl úplně jiný svět a připadal mi ohromně hi-tech, když v naší televizi nebyla žádná šance něco takového zhlédnout. Technické záležitosti možné (z dnešního pohledu už spíše nemožné) budoucnosti jsou moc pěkně provedené, zahrála si zde i tehdy supermoderní konzole Vectrex. Děj je trochu divný, možná jsou v něm až zbytečně nečekané zvraty. Přesto se na film občas z nostalgie rád podívám znovu. Na to, že scénář napsal android, dobrý.

07Led2017
 

Nemám rád horory, ale tohle až tak drsné není. Nemám rád americké seriály a většinu americké filmové produkce, ale tenhle zas tak špatný není. Nemám rád nekonečné seriály s několika desítkami dílů, ale tenhle je dlouhý tak akorát. Řeč je o seriálu Stranger Things z roku 2016, který vás zavede na začátek osmdesátých let do nejmenovaného amerického městečka a pojednává o skupince adolescentů, jejichž kamarád záhadně zmizí, ostatní se jej vydají hledat a při tom nečekaně narazí na záhadné bezejmenné děvče. Během děje vychází na povrch mnoho záhadných skutečností, které do sebe postupně zapadají a divák se ani chvilku nenudí. Víc nemá cenu prozrazovat. Všech osm zhruba padesátiminutových dílů seriálu na sebe plynule navazuje a tvoří tak celistvý příběh. Reálie jsou velmi dobré, v první chvíli jsem si opravdu myslel, že jde o třicet pět let starý snímek. Děj mě k obrazovce doslova přikoval a chtěl jsem rychle vidět další a další díl. Občas se tu objevuje podobnost s jinými snímky, např. E.T., některé dialogy a scény mi matně připomněly jiné filmy. Přestože jde o seriál z typického amerického prostředí s americkým chováním, zvyky a vyjadřováním, musím jej přes to ohodnotit pozitivně a doporučit každému, kdo má rád tajemné příběhy s hororovými prvky. Těším se na chystanou druhou sérii, která má vyjít letos.

29Zář2016
 
Makoto-Shinkais-next-Movie-Is-Kimi-no-Na-wa.-Releases-August-2016

Pokud se mám dívat na anime, tak si vybírám. Hodně z jejich zápletek se totiž točí kolem stále se opakujících klišé typu vztahy a láska, případně vztahy, láska a příšera či robot ničící všechno na co přijde. V takovém očekávání jsem přistupoval i ke snímku Kimi No Na Wa (volně přeloženo jako Tvoje jméno je…? nebo Jak se jmenuješ?).

Film má poměrně zajímavou zápletku. Holka Mitsuha z vesnice, žijící v roce 2013, má v noci sny, že je kluk Taki, který žije v Tokiu o tři roky později. A naopak. Ráno se probouzejí jako po nočních můrách a se zhrozením si osahávají poprsí či přirození. Vlastně nikdy neví, kdy se probudí jako ona nebo jako on. Mitsuha je dcera starosty vesnice, který právě pořádá volební kampaň. Život na vesnici ji ale nebaví a ráda by žila v Tokiu. Do mobilu si píše deníček. Kluk Taki je student vyšší střední školy v Tokiu, po večerech vypomáhá jako číšník v italské restauraci a jako zájmem je kresba architektury. Vždy po probuzení do svého druhého já se ocitá v komických situacích, kdy o sobě mluví v ženském rodě nebo si nepamatuje, kde vlastně pracuje. V práci potkává nadřízenou kolegyni, která si s ním chce dát schůzku. Když ale zjistí, že s Takim není všechno úplně v pořádku, stále víc ji ten kluk vrtá v hlavě. Nad Mitsuhinou vesnicí předpovídají přelet obřího meteoru. Taki má ve svém mobilu také deník, a je mu divné, že jsou tam tři roky staré poznámky, o kterých netuší, kdo je psal. Ze snů, ve kterých je Mitsuhou, si přesně pamatuje místo, kde leží vesnice a tak se rozhodne je nakreslit a podle obrázků najít. S přáteli se seberou a vyrazí do hor. Personál jedné restaurace, v níž se zastaví na oběd, pozná podle Takiho obrázků místo a on ho pak skutečně najde. Místo je však zničené, protože tady před třemi lety dopadl úlomek obřího meteoru a území s vesnicí zničil. Takimu dochází, co se stalo a jako Mitsuha se s vesnickými přáteli pokouší neštěstí zabránit, stejně tak jako má snahu setkat se jako kluk s Mitsuhou, což se mu na okamžik také vyplní. Oba ale se západem slunce zapomnínají povědomí o sobě navzájem (zrovna tuto část filmu jsem moc nepochopil). Mitsuha se po třech letech vyskytuje ve vysněném Tokiu a doufá, že potká Takiho. Několikrát se potkají, ale protože ani jeden nezná jméno toho druhého, nemají to jednoduché. Nakonec se ale přece jen setkají, aby film mohl skončit happyendem.

I když jsem na první pokus příběh moc nepochopil, napodruhé už to bylo lepší, byť ne stoprocentní. Proto bych příběh ohodnotil jako dvě mínus. Možná, že kdyby byl film dabovaný, dalo by se z něj pochytit víc. Já měl k dispozici jen anglické titulky. Co se mi ale na filmu opravdu líbilo, bylo provedení vyobrazení reálií. Pokud někdo neví, jak to vypadá v Japonsku, tak tady to všechno je, dokonale a provedené do nejmenšího detailu. Netroufám si odhadnout, jakou technikou animátoři zhotovili obrázky, ale jestli jen “ručním” kreslením či obkreslováním, tak před nimi smekám. Třeba animace rušného provozu na ulici z perspektivy je vysoce profesionální a není na tom vidět, že by mělo jít o počítačovou animaci, jako je tomu v amerických renderovaných vymývárnách dětských mozečků (pardon, nemám rád většinu americké filmové produkce), i když FPS se nevymyká ze zaběhnutých kolejí japonských anime a Fuka by z toho jistě vrhnul. Detaily jako intervaly zelené na semaforech, uživatelské prostředí Takiho iPhonu, hlášení ve vlaku a jiné věci jsou naprosto shodné s realitou. Počítače vypisující texty blbě nepípají, všechno se zdá být úplně normální, asi tak, jak to je ve skutečnosti. Mitsuhin učitel má dokonce v místnosti na stole Sharp X68000 (to jsem teda čuměl). Takže z tohoto pohledu je film hodně zajímavý. Zpětně mi také došlo, že jsem na film viděl poutače už při červnovém výletu do Japonska, jen jsem tehdy neměl čas zjišťovat, o co jde.

Celkový verdikt bych tedy vyřkl jako ANO, i když s výhradami k příběhu a mnohým nesrovnalostem, které divákovi nechtěně docházejí, ale přitom by je asi neměl řešit.