05Bře2018
 

Devadesátkový hudební mainstream jsem nikdy nemiloval, od revoluce se na televizní obrazovku dostávaly zahraniční hitparády a v nich jsem velmi zřídka našel něco, co by se mi líbilo. Tak jsem stále zůstával u nahrávek na kazetách z dřívějška. Pak se ke mě ale dostaly nahrávky tehdejší klubové scény, na nichž bylo hned poznat, že tehdejší boom komerčních nekvalitních a hudebním průmyslem tlačených hitů, které teenagerům vtloukala Pergnerová v Esu na Nově do hlav se zcela a jasně inspirovaly touto scénou, jak to tak vlastně obvykle chodí. A tak se ke mě mimo jiné dostal singl formace Praga Khan nazvaný Free Your Body / Injected with a Poison z roku 1992, což byl ryzí rave v té nejsyrovější podobě. Navíc melodický a poslouchatelný, takže to byla jedna z věcí, kterými se dalo uniknout ze spárů 2 Unlimited, Maxx, Culture Beatu a podobných zkažeností. Jeden by jen zkoušel hádat, kdo koho tehdy vysamplovával a jestli je podobnost se samply The Prodigy zcela náhodná. Navíc pokud jste měli štěstí a měli doma satelit (my neměli, klipy jsem viděl až dodatečně po letech), tak jste se mohli v klipu kochat počítačovými 3D kreacemi v duchu demo efektů a naivně věřit tomu, že ty efekty byly dělané na stejné Amize 500, jakou jste třeba měli doma na stole. Nakonec jsem si ten singl před časem pořídil v původní vinylové podobě.

 Publikoval v 09:41
01Bře2018
 

Za nejdokonalejší 1-bitovou hudbu na ZX Spectru považuji kreace Tima Follina ve hrách Agent X, Agent X II, Future Games, Chronos nebo Raw Recruit. Jeho hudby pro AYčko také nejsou k zahození, třeba LED Storm je geniální. Ale beepové hudby u mě vedou i nad jeho výtvory pro SIDa, které jsou někdy některými až nadhodnocovány. Jak tak chodím, poslouchám hudbu z iPodu v režimu shuffle a nedávno pro mě tento mód vylosoval jednu skladbu z Follinova soundtracku ke hře Starsky & Hutch pro Playstation 2, která vyšla v roce 2003. Myslím, že nic lepšího nikdy nesložil. Přesně se trefuje do mého hudebního vkusu a jeho hudební rukopis je naprosto čitelný i tady, slyšíte tam styl, který jste slyšeli i na Spectru, jen je to geniálně zvládnuté opravdovými nástroji. Je to prostě boží a za mě doporučuji si to najít a poslechnout.

 Publikoval v 10:33
25Led2018
 

Čas od času je třeba vydat nové album. To se stalo právě včera a je tématicky zaměřené na SIDovky. Pokud se vám to líbí, můžete mě podpořit. A kdo mě nepodpoří, ten nedostane mini-bonusový materiál, kterýžto každému kupujícímu zašlu mailem.

Tvorba alba byla spontánní nápad. Jednak už jsem rok nic nevydal a druhak jsem ještě nevydal skoro žádné své hudby z C64 pro širokou veřejnost ve streamovaném formátu. Začal jsem nahrávat, mírně ladit bugy starších hudeb a opět a znovu nahrávat. Pak mě ale napadlo, že by byla sranda dát před každou hudbu krátké mluvené intro, tématicky se týkající dané hudby. Tak jsem začal prolézat YouTube a ripovat řeč. A výsledek je podle mého názoru skvělý. Ať už jste SIDu nakloněni nebo ne, zkuste si to aspoň poslechnout.

Pozn.: Příjemně se u toho večer v posteli usíná, i když klidnějších hudeb tam není většina.

 Publikoval v 10:48
20Srp2016
 

Dlouho jsem nic nepsal, a tak vám napíšu alespoň krátký článek o úpravě zvukového výstupu Atari 1040STF na stereo. Atari má zvukový obvod YM2149F, což je varianta AY-3-8910/12 na ZX Spectru a jiných počítačích. Protože stereo je už od začátku devadesátých let na Spectru naprosto běžné, nemluvě o Amstradu CPC, který ho má od roku 1984, hledal jsem nějaké informace, jak to provést u Atari ST. Našel jsem schéma z roku 1988, kdy se tím někdo zabýval. Postavil jsem tedy podle schématu změť odporů a zapojil. Zvuk byl pořád mono, i když to postrádalo logiku. Výstupy byly oddělené ze všech tří kanálů, stejně byl na výstupu mono. Bádal jsem, jestli jsem někde neudělal chybu, ale stále jsem docházel k teorii, že je přece nesmysl, aby stereo zapojení přivedené na stereo jack a stereo kabelem do zesilovače, který je stereo, hrálo mono. Nakonec jsem podrobněji prozkoumal desku Atari STF a zjistil jsem, že kanály jsou propojené mono už na desce. Jeden spoj kanálů A a C je na spodní straně desky, zde pomohl jednoduchý přeškrab, spojení s kanálem B bylo nutné přerušit přeštípnutím nožičky IO a jejím vyhnutím nahoru. Po tomto zákroku jsem opět připájel onu odpornou změť. Hurá, zvuk je stereo! Ale hraje nějak divně. Původní zapojení bylo ABC a jeden kanál hrál trochu potišeji. Protože se mi to zapojení vůbec nelíbilo a mám radši ACB než ABC, rozdělal jsem svoje Spectrum 128, kde mám triviální úpravu na ACB stereo, ktrou mi dělal Zilogat0r (nejde ještě o Golden Slice) a obšlehnul ji pro estéčko. Hodnoty odporů jsem dal přibližné, přesto je zvuk skvělý, všechny tři kanály vyvážené – A a B vlevo/vpravo, kanál C je pak uprostřed – a já jsem spokojený. Hudby ve hrách znějí zajímavěji, stejně tak i dema. Ještě jsem nezkoušel, co to udělalo se samplovanými hudbami, ale není problém dobastlit si ještě přepínač zvuku na mono, kdyby to dělalo nějakou paseku. Pro výstupní stereo jack jsem vyvrtal otvor v místech, kde má STFM (a asi i STE) modulátor (STF jej nemá osazený, proto je tu místo a dva otvory v zadním plechu, jako dělané pro konektor jack nebo dva cinche).

IMG_3641

IMG_3644

 Publikoval v 20:23
02Srp2016
 
sidplay

To si tak jednou na Macu pustím SIDPlay, protože si potřebuju narychlo poslechnout jednu hudbu z C64. Všechno v pohodě, dle mého názoru jde o stále nejpovedenější přehrávač SIDových skladeb vůbec, možnost vypínat jednotlivé kanály, zpomalovat hudbu a vidět online stavy registrů SIDu je pro mě jako hudebníka neocenitelná. Takový player pro Windows dodnes neexistuje, čemuž se hluboce divím, ale to je vedlejší. Ejhle však, program po pěti letech nabízí aktulaizaci na verzi 4.2? Dobrá, klikám na download and update. Ale co to? Ikonka mizí z doku, zase se objevuje a vyskakuje na mě krásné velké okno Problem report. Zabrousím tedy na stránky programu a co se nedozvídám? Program je vylepšen tak, že funguje na OS X 10.11. Změnil zase Apple architekturu? Nebo co se stalo tak zásadního, aby mi najednou nový program nešel? Ptám se sám sebe a nadávám na autory. Jakožto majitel čtyři roky beznadějně zastaralého iMacu 2012 s Core i5, 8GB RAM a dobovým OS 10.8.5 mám smůlu? Jo. Je to tak. Je to tak!

Svůj OS nehodlám upgradovat, za prvé v mém počítači není disk SSD a upgrade systému by systém zabilo. Disk nelze snadno vyměnit, proto to dělat nebudu a kapacitně (1TB) mi bohatě stačí. Často jsem nedávno používal program iDVD, který v 10.9+ nefunguje korektně (při renderu projektu mají přidané fotky nesprávné barevné spektrum). Nemám s 10.8.5 problém, systém je rychlý a stabilní. Zdá se však, že to nikoho nezajímá, dokonce ani usmolené vývojáře komunitních miniprojektů jako je SIDPlay. Do řiti s nimi! Poučení? Vedle samotného OS už neupgradovat radši ani programy třetích stran.

Následoval nakrknutý mail autorům a hledání staré verze 4.1.4 za pomocí archive.org. Naštěstí tam ještě je.

 Publikoval v 18:10