03Led2019
 

Vyšlo nové album. Od nějakého Akio Tenshi, nebo nějaké Aki.. no to je zatím jedno. Hlavní je, že je konečně tu. Bylo připravováno v podstatě celý minulý rok a okamžiky strávené nad klaviaturou syntezátoru připojeného k počítači se sekvencerem se dají počítat na dny. Album se jmenuje Black Joy, tedy česky něco jako černá radost. Jestli jste někdy slyšeli MIDI Lidi, tak inspirace na tento název je odtamtud (nebo taky ztama). Velký vliv na druhou půlku alba měl také Ventolin, jehož hudba mě vedla k použití vokálů. Každopádně inspirace nestála jen na těchto dvou autorech, ve skutečnosti je mnohem širší. Pro samotnou práci byl nejdříve použitý Garage Band, ale záhy byl vyměněn za Logic Pro, který naštěstí umí garážbendové projekty importovat. Následně byly všechny skladby dodělávané jen v Logicu. Nevím, jak vypadají DAW na PC, ale tento software pro Mac je dle mého laického názoru geniální. A tak šlo skládání jako po másle. Ručně vytvořené zvuky z reálných osmibitů skladby oživují a dávají jim jistou jedinečnost. Hezkou minirecenzi napsal TDM:

Nové album od AKI je po dlouhé době jedinečným autorským a komplexním dílem. Je výjimečné svou původnností, nejsou na něm žádné předělávky jiných hudebníků. Kdo má AKIho hudbu rád, užije si nálož jeho nezaměnitelného stylu. Pro mě osobně album znamená hodně, kdo mne zná, ví o čem píšu. AKI používá velmi rafinovaně a vhodně nástroje mimo Logic, což zvuk alba nesmírně obohacuje a hlavně jej dělá jedinečným. AKI je mistr rytmických složek, silného aranžmá a vypracoval se na jednoho z nejlepších demo scene hudebníků. Právě z demoscény čerpá inspirativní zvuky, které si sám vytvořil na C64, ZX Spectru a dalších mašinkách. Osobně jsou mému srdci nejbližší skladby Train to Hakata, kde cítím vliv mých oblíbených ORM, dále Hidden Love a Nechoď (slyším vliv J. M. Jarreho, Tima Follina a The Black Lotus). Celkově se jedná o mimořádný počin, který se zaslouží vaši pozornost a pokud můžete, pošlete finanční příspěvek.

V podstatě má TDM velký cit pro to, co mě přijde také kvalitní a tak zmínku o Train to Hakata atd. s povděkem kvituji.

Je tu také milý tweet od @logout128:

Už si ani nevzpomenu, kdy jsem si naposledy koupil muziku. Při běhání poslouchám třicet let staré bohlenovky, v práci osmihodinovou smyčku hnědého šumu, abych utekl před zvuky slepičárny. Tohle album mě ale vytrhlo z letargie, @AkioTenshi, díky.

Každopádně, dost řečí. Album najdete na bandcampu, kde si jej můžete zdarma poslechnout nebo koupí přispět na dobrou věc (Dobrá věc rovna jest možnému pořízení vysněného retro syntezátoru či všelijakých MIDI kontrolérů, následně použitých k tvorbě dalšího alba). A tímto děkuji všem, kteří tak učinili. Tvorba zabrala hodně času a spálené elektriky a koneckonců kdo si to koupí, tak má asi důvod, že se mu to nějak záhadně líbí :-)

 Publikoval v 20:19
05Bře2018
 

Devadesátkový hudební mainstream jsem nikdy nemiloval, od revoluce se na televizní obrazovku dostávaly zahraniční hitparády a v nich jsem velmi zřídka našel něco, co by se mi líbilo. Tak jsem stále zůstával u nahrávek na kazetách z dřívějška. Pak se ke mě ale dostaly nahrávky tehdejší klubové scény, na nichž bylo hned poznat, že tehdejší boom komerčních nekvalitních a hudebním průmyslem tlačených hitů, které teenagerům vtloukala Pergnerová v Esu na Nově do hlav se zcela a jasně inspirovaly touto scénou, jak to tak vlastně obvykle chodí. A tak se ke mě mimo jiné dostal singl formace Praga Khan nazvaný Free Your Body / Injected with a Poison z roku 1992, což byl ryzí rave v té nejsyrovější podobě. Navíc melodický a poslouchatelný, takže to byla jedna z věcí, kterými se dalo uniknout ze spárů 2 Unlimited, Maxx, Culture Beatu a podobných zkažeností. Jeden by jen zkoušel hádat, kdo koho tehdy vysamplovával a jestli je podobnost se samply The Prodigy zcela náhodná. Navíc pokud jste měli štěstí a měli doma satelit (my neměli, klipy jsem viděl až dodatečně po letech), tak jste se mohli v klipu kochat počítačovými 3D kreacemi v duchu demo efektů a naivně věřit tomu, že ty efekty byly dělané na stejné Amize 500, jakou jste třeba měli doma na stole. Nakonec jsem si ten singl před časem pořídil v původní vinylové podobě.

 Publikoval v 09:41
01Bře2018
 

Za nejdokonalejší 1-bitovou hudbu na ZX Spectru považuji kreace Tima Follina ve hrách Agent X, Agent X II, Future Games, Chronos nebo Raw Recruit. Jeho hudby pro AYčko také nejsou k zahození, třeba LED Storm je geniální. Ale beepové hudby u mě vedou i nad jeho výtvory pro SIDa, které jsou někdy některými až nadhodnocovány. Jak tak chodím, poslouchám hudbu z iPodu v režimu shuffle a nedávno pro mě tento mód vylosoval jednu skladbu z Follinova soundtracku ke hře Starsky & Hutch pro Playstation 2, která vyšla v roce 2003. Myslím, že nic lepšího nikdy nesložil. Přesně se trefuje do mého hudebního vkusu a jeho hudební rukopis je naprosto čitelný i tady, slyšíte tam styl, který jste slyšeli i na Spectru, jen je to geniálně zvládnuté opravdovými nástroji. Je to prostě boží a za mě doporučuji si to najít a poslechnout.

 Publikoval v 10:33
25Led2018
 

Čas od času je třeba vydat nové album. To se stalo právě včera a je tématicky zaměřené na SIDovky. Pokud se vám to líbí, můžete mě podpořit. A kdo mě nepodpoří, ten nedostane mini-bonusový materiál, kterýžto každému kupujícímu zašlu mailem.

Tvorba alba byla spontánní nápad. Jednak už jsem rok nic nevydal a druhak jsem ještě nevydal skoro žádné své hudby z C64 pro širokou veřejnost ve streamovaném formátu. Začal jsem nahrávat, mírně ladit bugy starších hudeb a opět a znovu nahrávat. Pak mě ale napadlo, že by byla sranda dát před každou hudbu krátké mluvené intro, tématicky se týkající dané hudby. Tak jsem začal prolézat YouTube a ripovat řeč. A výsledek je podle mého názoru skvělý. Ať už jste SIDu nakloněni nebo ne, zkuste si to aspoň poslechnout.

Pozn.: Příjemně se u toho večer v posteli usíná, i když klidnějších hudeb tam není většina.

 Publikoval v 10:48
20Srp2016
 

Dlouho jsem nic nepsal, a tak vám napíšu alespoň krátký článek o úpravě zvukového výstupu Atari 1040STF na stereo. Atari má zvukový obvod YM2149F, což je varianta AY-3-8910/12 na ZX Spectru a jiných počítačích. Protože stereo je už od začátku devadesátých let na Spectru naprosto běžné, nemluvě o Amstradu CPC, který ho má od roku 1984, hledal jsem nějaké informace, jak to provést u Atari ST. Našel jsem schéma z roku 1988, kdy se tím někdo zabýval. Postavil jsem tedy podle schématu změť odporů a zapojil. Zvuk byl pořád mono, i když to postrádalo logiku. Výstupy byly oddělené ze všech tří kanálů, stejně byl na výstupu mono. Bádal jsem, jestli jsem někde neudělal chybu, ale stále jsem docházel k teorii, že je přece nesmysl, aby stereo zapojení přivedené na stereo jack a stereo kabelem do zesilovače, který je stereo, hrálo mono. Nakonec jsem podrobněji prozkoumal desku Atari STF a zjistil jsem, že kanály jsou propojené mono už na desce. Jeden spoj kanálů A a C je na spodní straně desky, zde pomohl jednoduchý přeškrab, spojení s kanálem B bylo nutné přerušit přeštípnutím nožičky IO a jejím vyhnutím nahoru. Po tomto zákroku jsem opět připájel onu odpornou změť. Hurá, zvuk je stereo! Ale hraje nějak divně. Původní zapojení bylo ABC a jeden kanál hrál trochu potišeji. Protože se mi to zapojení vůbec nelíbilo a mám radši ACB než ABC, rozdělal jsem svoje Spectrum 128, kde mám triviální úpravu na ACB stereo, ktrou mi dělal Zilogat0r (nejde ještě o Golden Slice) a obšlehnul ji pro estéčko. Hodnoty odporů jsem dal přibližné, přesto je zvuk skvělý, všechny tři kanály vyvážené – A a B vlevo/vpravo, kanál C je pak uprostřed – a já jsem spokojený. Hudby ve hrách znějí zajímavěji, stejně tak i dema. Ještě jsem nezkoušel, co to udělalo se samplovanými hudbami, ale není problém dobastlit si ještě přepínač zvuku na mono, kdyby to dělalo nějakou paseku. Pro výstupní stereo jack jsem vyvrtal otvor v místech, kde má STFM (a asi i STE) modulátor (STF jej nemá osazený, proto je tu místo a dva otvory v zadním plechu, jako dělané pro konektor jack nebo dva cinche).

IMG_3641

IMG_3644

 Publikoval v 20:23