02Čer2017
 

Jak prosté. Našel jsem tuto mechaniku v pěkném stavu a co jiného s ní udělat, než ji zachránit před sběrným dvorem a zkusit ji upravit pro provoz s Amigou. Je to jedna z mechanik, u kterých není úprava obtížná. Sejme se jen spodní kryt, přichycený dvěma šroubky a nic víc není potřeba demontovat. Z přehršle návodů jsem nakonec našel tento (obrázek byl původně na AmiBay jen pro přihlášené, tak jsem si jej vypůjčil). Existuje totiž několik typů této mechaniky a jejich označení se různí za číslem 354 v názvu. Udělal jsem všechny úpravy, tedy změnil jsem propojku z DS1 na DS0 (A) (odsát kuličku cínu z DS1 a vytvořit ji na propojce DS0), udělal přeškraby (B) a (C) a drátky propojil tři spojení (D), (E) a (F). Výsledek jste mohli vidět na mém Twitteru. Funguje to, zkoušeno s A500.

29Kvě2017
 

V prostředí, v němž se pohybuji, není nouze narazit na jedince, kteří mají domácnost prošpikovanou nejrůznějšími IoT udělátky, pod stoly nebo v komorách jim hučí servery a disková pole a mají na příklad neustálý přístup ke svým počítačům odkudkoli. Já ne. Doma mám jeden pracovní počítač, který zapínám jen, když chci, lépe řečeno na noc jej vždy vypínám. Vypínám i svůj AP router, když jdu z domova. Proč by mi měla neustále běžet WiFi naprázdno? Vlastně jsem až tak paranoidní, že vypínám kromě ledničky úplně všechno. Všech svých stolních písíček jsem se už dávno zbavil, kromě jednoho, které mám z nostalgie a nezapnul jsem ho léta. Mám jen několik notebooků, z nichž dva používám. Stolní počítač je naprosto tichý a za to ho mám rád. Nic mi nechybí!

23Bře2017
 

Je tu další vydání Občasníku. Co se událo?

– Když najdete na chodníku ethernetovou kartu, dáte to na Twitter. Když najdete na chodníku hovno, dáte to na Facebook.
– Letošní Forever mi moc nesednul. Nejen, že jsem byl od sobotního rána vinou jedné nepříjemné události v permanentní depresi, objevilo se během dne několik dalších nepříjemností, které mi náladu nezvedly.
– ZX-Uno se na Foreveru pro demoshow osvědčilo.
– Vyzkoušel jsem USB joystick z Foreveru. Hraje se s ním divně, je tuhý a laguje v řádu milisekund. Zkoušen ve dvou emulátorech. Pro hraní her téměř nepoužitelné, což je u joysticku podstatná vada.
– Stále uvažuji, zda má pro mě cenu se dalšího Foreveru ještě účastnit. Letos jsem z různých důvodů nebyl v pohodě.
– Diskutuje se téma dalšího Foreveru a navrhnuté téma, o kterém tuším, že zvítězí, se mi prostě nelíbí.
– Těším se na Atariádu, nicméně aktuálně sjednaný silikonový odvoz chce vyrážet už v pátek v poledne, kdy jsou normální lidi v práci. A tak mi nezbyde nic jiného, než vyplýtvat si den dovolené jen tak pro nic za nic. Akci si chci užít, jak jen to půjde.
– Přišlo mi nové pouzdro na iPhone z Číny. Po zkušebním dnu používání jsem usoudil, že se vrátím ke starému.
– Japonský IDOS se jmenuje Hyperdia. Důležité vědět.
– SKP v Plzni končí. Mě osobně se to tak nedotkne, protože jsem se tam stejně dostal jen občas, ale někdo z toho asi radost nemá. Otázka je, kde a jestli vůbec se bude konat příští Kaplicon. Přeji si, aby se pro SKP našly nové prostory.
– ZX Šumava se koná v době mé nepřítomnosti v tomto státě, takže letos bude úplně nebo částečně beze mě.
– Po několika letech se ke mě dostala opravená moje Gama ’89 v černém deklu od Gamy ’88. Až bude čas, vyzkouším ji.
– rEVERz mi reverzně zengineeroval A600, našel několik vyteklých kondenzátorů a tak se chystám na recap.
– Nebyl jsem rEVERZovi schopný poskytnout hudbu z dema Bad Apple!! z Foreveru. Moc mě to mrzí, ale není čas a finální verzi vlastně ani nemám. Naštěstí Busy demo zyoutuboval.

11Dub2016
 

Tak honem, než všechno zapomenu :)

Na letošní Atariádu jsme vyrazili v pátek po obědě ve složení já, JK40001, Sillicon a Nemox. Poslední dva zmiňovaní dorazili z Plzně ke mě domů. Honza JK40001 sem přijel trochu dřív a tak jsme na Sillicona a Nemoxe ještě chvíli čekali. Přeskládali jsme věci do jeho auta a vyrazili směr Olomouc. Předpověď počasí hlásila na víkend zimu a déšť, což se projevilo hned za Prahou. Na cestě nás zdržely kolony kamionů, i když jsme zvolili severní trasu přes Hradec Králové, jako už minulý rok, bylo to letos s provozem o dost horší. Na místo jsme dorazili po čtvrté odpolední a hned jsme začali vybalovat naše kompjůtry. Nemox měl tradičně svůj nadupaný Falcon v big toweru, Honza měl jako vždy raritní Atari 1200XL s mnoha úpravami, Sillicon jak jinak, než C64 a já nacpal do tašky jak Atari, tak C64 Reloaded a ještě ZX Harlequin, který jsem dovezl na opravu reproduktorku, který mi slíbil rEVERz. Ten dorazil o pár minut později s Ctiradem a repráček mi opravdu dovezl. Půjčil jsem si od Ctirada pájecí stanici a díl ve Spectru vyměnil, i když jen provizorně, protože bylo potřeba delších nožiček z desky a neměl jsem s sebou drátky (Harlequina jsem potom definitivně opravil až doma v neděli po příjezdu). To už bylo na místě plno lidí. Dorazili i lidé, kteří byli na Atariádě poprvé, třeba PCH s dětmi, Sigi a ze Stockholmu se přijel podívat i Sad. Ten jakožto návštěvník z největší dálky získal první místo v … ehm … soutěži o to, kdo přijede z největší dálky a porazil tak návštěvníky z Německa. Na místě se pak už debatovalo o všem možném, hrály se multiplayerové hry pro Multijoy na Atari i Schlimeisch Mania pro Inception na C64, byl tu také malý bazar většinou nepotřebných věcí. Jak už napsal Martin 8bity, řešilo se tu spoustu věcí a já jsem ani nepostřehl to, co on. Chtěl jsem totiž vyrobit aspoň jednu hudbu pro C64, o kterou mě někdo požádal minulý týden a to se mi povedlo v sobotu časně ráno. Pak jsem si chtěl na Atari pořádně zahrát Millipede, což se mi taky povedlo a ještě jsem chtěl vyzkoušet hru Robix, ale u té jsem nevydržel moc dlouho. Moje Atari totiž potřebovalo připevnění konektoru pro SuperVideo XE a tak jsem jej rozebral a tavnou pistolkou provedl opravu, nicméně se to moc nepovedlo a tak se konektor celý zbytek akce viklal. Řádnou opravu jsem pak opět udělal až doma. V pátek se ještě šlo (jelo) do pizzerky na večeři a potom se zas pokračovalo ve všem možném na místě.

V sobotu ráno jsem vstal a protože jsem dostal nápad na onu hudbu pro C64, tak jsem ji šel zrealizovat. Lidé vstali také poměrně brzy. Dopoledne se na místě ukázal Martin 8bity a také Noby. Potom jsme si s Pepaxem a Evou sedli k projektoru a probírali detaily ohledně našeho společného výletu do Japonska. Přizván byl i krupkaj, jenže ten musel jakožto organizátor současně řešit i provozní věci a tak se moc nezdržel a taky Tonda, který doplňoval své poznatky a rady o Japonsku. Chvíli jsem poseděl u arabského Atari 65XE Solarise104, které je zajímavé tím, že má arabské znaky a přepínatelnou znakovou sadu. Zkoušeli jsme něco psát v Basicu a bylo to poměrně zajímavé, když se po přepnutí psaly znaky zprava doleva. Na oběd se sál trochu vyprázdnil, ale kolem třetí bylo už zase plno. Na 15:00 byla ohlášená přednáška představující C64 a počítače Commodore, kterou měl Sad. Bohužel mě toto trochu zklamalo, protože Sad víceméně jen četl to, co si předem připravili společně se Silliconem,  ale budilo to ve mně dojem, že vše bylo splácáno dost narychlo. Pak jsem očekával nějaké bližší představení C64 a jeho porovnání s Atari, ale bylo puštěno jen jedno demo bez jakéhokoliv komentáře a tím to skončilo. Myslím, že by si to kluci měli napříště připravit lépe. Já jsem naopak dostal nápad na přednášku nebo lépe řečeno takovou komentovanou ukázku pro příští Atariádu, která se týká i Atari, takže snad se mi bude chtít. Následovala jedna přednáška za druhou, kterým jsem moc nevěnoval pozornost, protože byly vesměs o programování a také mě tížila vysoká teplota v sále, přestože byla otevřená okna. Chodili jsme se se Silliconem a Solarisem104 zchladit ven před vchod, kde byla naopak zima. Při jednom takovém chlazení jsme přivítali Holynu s kolegou (nick nevím), který přijel vlakem. Pak byla chvíli pauza, kdy se i vyvětralo a tak teplota uvnitř klesla na přijatelnou úrověň. Zapnul jsem Spectrum a připojil interface se zvukovým čipem SAA1099 ze Sam Coupé a pouštěl nějaké hudby. Přisedl si Noby a tak jsem za chvíli SAA vyměnil za AY interface a sledovali jsme několik dem pro Spectrum 48K, které jsem měl na CF kartě a diskutovali o efektech a o možných budoucích projektech Gemba Boys. Občas se tu mihl i PedroS, který mě mimo jiné obdaroval audio kablíkem a náhradním repráčkem pro Spectrum. Díky! Ten měl s sebou Atari 800XL ve velmi hezkém stavu a nějaké zajímavé tiskoviny o osmibitech. A taky dobrou čokoládu. Vůbec jsem nepostřehl, že krupkaj říkal, že si můžeme objednat pizzu, a tak když se vyhlásilo, že pizza dorazila, byl jsem z toho trochu smutný. Naštěstí mě Fandal a Wotnau obdarovali kousky jejich večeře, za což jsem jim neskonale vděčný, jinak bych asi umřel hlady. Venku v restauraci jsem totiž na oběd nebyl, protože bylo špatné počasí a nechtělo se mi převlékat. V devět hodin po snědení pizzy začal Wotnauův kvíz Fort Atariard, což byl hádací kvíz na hry a osobnosti spojené se značkou Atari. I když jsem uhodl asi jednu otázku, na takové Atari bedny jako je PG nebo Fandal opravdu nemám a myslím, že i hádání osobností bylo dost těžké, když konkrétní osoby zas až tak nezná. Útěcha může být to, že oni patrně zase neví tolik o hrách pro ZX Spectrum, takže nevím, jak by v podobném kvízu s tématicky věnovaném ZX uspěli oni. Každopádně to byla hezká příležitost seznámit se s pro mě něčím novým a také inspirace pro JHCon (tradiční prosincový sraz příznivců ZX v Jindřichově Hradci – tohle by ale už měl každý znát!). Hned potom měl připravený kvíz Fandal a hádalo se 50 Atari her postupným odkrýváním jejich úvodních obrázků. Vzhledem k tomu, že PG uhodl několik her už na první pokus a jen podle výseku obrázku s asi tak jedním pixelem, smekám před ním klobouk. Musím přiznat, že 3/4 her jsem vůbec neznal a tak jsem si po skončení vyprosil Fandalův seznam a zmiňované hry si zkoušel hrát. Při tom jsem narazil na to, že moje Atari s QMEG ROM nemá přepínač vyvedený ven, a tak jsem jej musel opět rozebrat, protože mi kvůli tomu, že byl QMEG zapnutý, některé hry nešly spustit. A některé stále nejdou, ale protože ještě Atari zas tolik nerozumím, musím to někdy probrat s nějakým odborníkem na další akci.

Atariáda, to je něco děti. Dají se tu hrát hry i hrát na schovávavou nebo na honěnou. Je tu také prostor s obřími šachy. Bohdanova přítelkyně Zuzka dělala zájemcům masáž zad. Musím se přiznat, že jsem chtěl tuto službu také využít, ale styděl jsem se zeptat. Tak snad třeba příště. O to víc mě potěšil zájem a pozitivní reakce na moje pro mnohé nezvyklé oblečení během akce. Ještě v neděli ráno jsme se Sadem dosáhli v týmové hře druhého nejvyššího skóre v Centipede na konzoli Atari 7800. Ve poledne proběhlo vyhlášení výsledků různých soutěží. Centipede vyhrálo duo JK40001+Sillicon, za což získali nějaké sladkosti. Já se Sadem jsme byli druzí a Zdeňkovi neušel komentář o tom, že se na předních místech umístili neataristé (s výjimkou JK, který to zachránil). Pak jsem nečekaně byl na pódium vyvolán i já a po vysvětlení, proč jako příznivce jiné platformy jezdím na Atariádu jsem dostal také pár sladkostí na oslavu narozenin, které jsem měl v sobotu a mimo jiné od Pepaxe i čokoládové prasátko, což je pro mě inspirace vytvořit nějaký další obrázek pro Atari s touto tématikou :)

Atariáda se mi moc líbila, chtěl bych poděkovat Bohdanovi a Zuzce, krupkajovi i Zdeňkovi za její uspořádání a pevné nervy s námi návštěvníky, protože vím, že pořádání jakékoliv takové akce není jen tak a musí se myslet na spousty věcí, které návštěvníci berou jako samozřejmost. Také musím poděkovat Ctiradovi za páječku a hlavně za to, že jako jeden z mála lidí u nás dokáže vymyslet a i postavit nový a potřebný hardware nejen pro Atari, je to super a moc si ho vážím. A taky rEVERzovi, protože rozumí hardwaru a umí spravit spoustu věcí, kdežto já ne, a je s ním sranda. V neposlední řadě děkuji Wotnauovi za naprosto profesionálně a bezchybně odvedené moderování kvízu i dalších soutěží. Myslím, že on i jako neatarista už ví o hrách na osmibitové Atari díky svým kvízům daleko víc, než já. Atariáda byla super. Fotky jsou zatím od Martina a netrpělivě čekám na fotky a videa od krupkaje :) A teď mě omluvte, jdu uvařit si kakao, pustit si atárko přečíst si nejnovější Flop.

13Lis2015
 

Tak a je tu docela něco nového, co tu ještě nebylo. Filmová recenze. Ale ne tak úplně. Myslím si, že ve filmových recenzích nejsem dobrý, a proto se bude jednat spíš o shluk myšlenek čerstvě po shlédnutí filmu. Tedy nové bondovky Spectre.

Na film jsem byl pozván do kina Cinestar. Dalo se tedy očekávat, že promítací sál bude plný lidí křoupajících popcorn a srkajících Coca-Colu. Nemýlil jsem se. Naopak to bylo ještě lepší! Vedle nás si sedli dva pánové ve středních letech a hlasitě se během reklam bavili o tom, co kdo má rád k jídlu a o jiných privátních záležitostech. Naštěstí reklamy trvaly skoro půl hodiny, a tak jsem se toho stačil dozvědět poměrně hodně. Když začal film, pánové ztichli. A teď konečně přichází ta recenze…

O sérii filmů o Jamesi Bondovi se říká, že jsou to takové pohádky pro dospělé. Musím to potvrdit, protože jsem se hodněkrát ve filmovém ději ztrácel a hodněkrát nuceně zbystřoval pozornost a s námahou se odtrhával od náhodné abstraktní myšlenky, abych neztratil nit filmu. Mám totiž radši pohádky pro děti. Tenhle film se mi líbil i nelíbil. Líbil se mi tím, že byl hezky udělaný. Pompéznost a několikamilionové náklady se v něm poznaly na první pohled. Spousta akčních scén, jedna jako už bývá v posledních bondovkách hned na začátku, potom vášnivá, provokativní až nechutná scéna s úvodními titulky a následuje začátek děje. Asi po čtvrthodině sledování jsem nabyl dojmu, že jsou všechny bondovky stejné. Aspoň ty, které jsem viděl. Bond se zase dostal na kobereček u šéfa, opět byl postaven dočasně mimo službu ale přesto se tvrdohlavě vydává vstříc nepříteli na vlastní pěst. Drahé luxusní auto, drahé luxusní hodinky, Smartblood™ umožňující sledování online za každého počasí. Nic nového. Vlastně ano, hodinky Omega jsou obyčejné ručičkové, žádné smartwatch či digitálky (Bondovy digitálky Seiko M354 z Moon Rikera jsem měl stejně nejradši). Do toho nudně a chtěně vášnivé scény se ženami, opakující se fakt, že Bond dává přednost whiskey před limonádou. Pokud se ve scéně nachází počítač či displej, konají se na něm grafické orgie doplněné pípáním a tútáním. Doba si žádá své, a tak se objevuje nečesaný, geekovitý hacker Q, který má vše technické pod kontrolou, nosí s sebou osahaný notebook, který má víko polepené samolepkami a odkudkoli včetně lanovky v Aplách nebo tunelu v Londýně dokáže hacknout celý svět a dá tomu patřičný glanc právě ohromujícími animacemi a pípáním. Pak přichází na řadu hlavní záporák, ze kterého se zřejmě pro zpestření už tak dost slabého děje vyklube Bondův nevlastní bratr, který je jak se také navíc Velký, neboť se dozvíme, že mininálně poslední tři bondovky sledoval každé Jamesovo hnutí a vše má nahrané na videu z několika úhlů i se zvukem. Aby to bylo více věrohodné, tak černobíle. Sídlí v ultramoderním komplexu v kráteru po meteoritu uprostřed pouště, kde sleduje celý svět a nyní musí zlikvodovat Bonda, který ho dostihl. Samozřejmě k tomu už má připravenou nejmodernější techniku včetně ultratenkých vrtáků do hlavy způsobujících vymazání vzpomínek. Jenže vše se nakonec zvrtne a v poslední chvíli Bonda zachrání jeho sličná milenka, která si s ním rovněž pár minut před tím střihla lechtivou scénu. Doslova všechno pak vybouchne, Bond se slečnou uletí helikoptérou, jenže pan Záporák z toho vyvázne, aby udělal prostor ještě pro několik dalších akčních scén a film vyvrcholí tím, že nakonec dostane od Bonda milost a ten jde za svou novou láskou, která už mu mezi tím dala kopačky, ale nakonec si to rozmyslela. Kdybych byl recenzent, nedám filmu ani padesát procent a ještě bych napsal něco jako achich ouvej. Ale recenzent nejsem. A mám radši veselé pohádky pro děti.

Jak tak v tom kině sedím, koukám na film, nedávám pozor, přemýšlím o něčem jiném a cítím všudypřítomný popcorn, najednou ucítím něco méně příjemného. Zprvu jsem tomu nevěnoval pozornost, ale pak jsem si všiml, že paní o dvě sedadla nalevo, která mj. tak rušivě šustila pytlíkem od křupek během reklam, měla vyzuté kozačky a nohy hozené na neobsazené sedačce po její pravici, tedy mezi jejími nohami a mnou bylo právě jedno sedadlo, kde také nikdo neseděl. Z kina jsem si odnesl tedy nejen audiovizuální, ale také nevšední čichové zážitky. Děkuji!

P.S. Pokud jste se bláhově domnívali, že název filmu má něco společného se ZX Spectrem, tak nemá.