05Led2017
 

Těší mně, že v dnešní době už nevládnou tak vyhrocené boje mezi příznivci jednotlivých retro platforem. Myslím, že je každému, snad jen kromě MB Maniax jasné, že doby válek a hašteření, který počítač je lepší, jsou už dávno pryč a nějaké narážky v tomto rázu se už berou jen jako příjemné zpestření přátelské atmosféry mezi jednotlivými subkomunitami. Všechny ty subkomunity mají svá specifika. Ataristi ponejvíc hrají a dělají hry, Sharpisti si bastlí hardware, Commodoristi tak porůznu a Spectristi povětšinou valně koketují s Linuxem, obskurními platformami jako PMD-85 či klasický Apple, hodně lidí z těch skupin se zajímá o 3D tisk a jen málo lidí zajímají ostatní konkurenční platformy. Přesto je pěkné, že se občas sjedeme na nějakou společnou akci a z dávnodobého probírání čistě počítačových a technických záležitostí se už teď spíš diskutují normální věci, protože se už všichni mezi sebou více či méně dobře známe a nepotřebujeme si vykládat na věčné časy o počítačích, když se vidíme třeba jen jednou dvakrát za rok. O to víc mě mrzí, že se některé akce termínově kryjí. Jako třeba letošní Silvestr. Spectristi ho slavili v Sinclair Klubu v Plzni, Ataristi měli svou tradiční klubovou slezinu v Olomouci a Amigisti se, aspoň podle mých informací, sešli na tradiční zimní párty v Tachově. Ono je to pěkné, že se lidi, kteří si mají co říct sejdou a tráví spolu dny volna. Jenže co by za to někteří dali, kdyby existovaly teleporty jako ve Star Treku nebo možnost se jednoduše rozpůlit či roztřetit, aby mohli být na všech akcích se všemi kamarády najednou. To mi tuhle volal kamarád z Prahy, že byl v Olomouci, a že by se rád podíval i do Plzně, jenže to si vemte, jak jsou ta města od sebe daleko a každé je opačným směrem. Nápad udělat telemost pomocí moderních techologií tu byl, bohužel se na něj v záplavě silvestrovských událostí nějak pozapomnělo. Proto se, mimo jiné, těším na letošní Atariádu. Budou tam lidi, které mám rád a je úplně jedno, že jejich středem zájmu je videokonzole bez procesoru.

22Dub2014
 

Jak už je asi všeobecně na československé Speccy scéně známo, zeroteam se před nějakým časem z ekonomických důvodů přestěhoval do Berlína. Tento víkend jsem byl už na v pořadí druhé návštěvě u nich. Sice jsem původně plánoval Revision, ovšem v ekonomických důvodů jsem radši zvolil méně drastickou variantu pro mojí peněženku. A jak tak koukám na výsledky z Revisionu, není tam vůbec žádná ZX Spectrum produkce, takže jsem o nic nepřišel a řvát “amiga!” se mi letos prostě nechtělo, moje hlasivky potřebují klid. Další důvod cesty bylo vyzvednutí ZX klonu Harlequin, který mike donesl od Inga Truppela a v neposlední řadě fakt, že jsem nejel sám, ale s Nobym, což bylo lepší, něž kdybych měl cestovat sám.

Noby dorazil vlakem z Valmezu v pátek odpoledne a společně jsme se nalodili na autobus SA, kde nás obsluhovala až podezřele veselá stewardka. Po pěti hodinách jsme rozlámaní dorazili konečně do Berlína na autobusové nádraží ZOB am Funkturm. Autobus přijel asi o deset minut dřív, takže jsme ještě chvíli čekali na mikea a ellvise, až nám příjdou naproti. Nasedli jsme na S41čku, což je metro S-Bahnu, které jezdí na okruhu Ring po směru hodinových ručiček. Po půlhodinové jízdě strávené klábosením jsme dorazili na místo a šli se ubytovat. ellvisova spolubydlící byla na návštěvě doma na Slovensku, takže bylo místo pro spaní i pro dva vetřelce. mike nám ukázal svůj osazený a zprovozněný Halequin. Musím uznat, že Ingo Truppel odvedl skvělou práci při kompletování balíčků s Harlequiny. Všechny součástky jsou popsané, patice na IO vložené na desce na správná místa a rozložení švábů v molitanové podložce tak, jak mají přijít zapájet na desku. Potom jsme dostali výbornou večeři – zapékané brambory se zeleninou a k tomu nakládané kukuřičky. Ještě jsem stačil vyzkoušet mikeúv klon PSP a tak nějak se šlo spát.

V sobotu ráno se dlouho spalo. Na oběd jsme měli kuře s brambory nebo rýží (Noby nerad brambory a já nerad rýži :). Hned potom jsme konečně vyrazili ven na prohlídku města. Naše první cesta směřovala k olympijskému stadionu, kde se pořádala hitlerovská olympiáda v roce 1938. Je to vskutku monumentální stavba, která se stále udržuje a v areálu se pořádají sportovní akce. Prošli jsme se a poté zamířili zpět, tentokrát na věž Fernsehturm, což je ona pověstná nejvyšší věž Berlína s koulí nahoře. Bohužel když jsme se postavili do fronty, bylo nám a dalším asi padesáti turistům sděleno, že po zakoupení lístků se na věž dostaneme nejdříve za čtyři hodiny. Tak dlouho jsme čekat nemohli a tak jsme se dohodli, že to zkusíme následující den. Odtud jsme šli na pravý turecký kebab v krámku, kterých je tu snad milion. Byla to pochoukta a posilnění jsme vyrazili dál. Cestou jsme doplnili zásoby tekutin v jedné z dvou miliard večerek, které tu jsou. Tam jsem našel zajímavé pití s názvem Spetzi, což je taková pomerančová kola, která je ovšem vynikající. Noby si vybral Fritz-Colu a dal mi ochutnat. Já tehdy našel pití snů. Od té doby jsem si kupoval jedině Fritz-Colu, která chutná jako mix staré dobré (nikoliv té dnešní) Kofoly a Coca Coly. Ohromně mi chutná a už vím, co budu celou dobu pít při další návštěvě Berlína. Samozřejmě ale dám šanci i Spetzi :) Naše následující cesta vedla k Berlínské zdi a podél ní k metru a pak na Frankfurter Tor a odtud pěšky na tamvaj a domů. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na pivo, ale nejdřív prozkoumat místní kešky. První z nich byla na opuštěném hřbitově Friedhof Gotlindestrasse, kterou jsme našli skoro hned, druhá a poslední protože už se stmívalo, byla o kus dál u supermarketu REWE. Tuhle jsme nemohli najít a vzhledem k poměrně velké koncentraci mudlů to bylo obtížné. Už jsme to chtěli vzdát, ale nakonec se Nobymu zadařilo a důmyslně schovanou kešku našel. Potom jsme vyrazili do hospody (kde se nekouřilo!) na pivo, kde točili mimo jiné i Krušovice a jak jsme se pak dozvěděli, údajný majitel byl původně Slovák. Pak už jen následovala krátká cesta domů, půlnoční kuřecí večeře a postel.

Po tak náročném dnu se spalo výborně, že se nám ani nechtělo vstávat. Ale museli jsme. Sbalili jsme si už batohy a po snídani vyrazili na vrch Gesundbrunnen, kde je pěkná vyhlídka a potom dolů do parku Volkspark Humboldthain. Následovala procházka opět k Fernsehturm, ale tam jsme už nešli, protože jsme se před tím na internetu dozvěděli, že je na celou neděli vyprodáno a šli jsme kolem St. Marienkirche, kde jsme mj. vyzkoušeli ultramoderní německé pisoáry, které by si nic nezadali s mušličkami z filmu Demolition Man. Potom jsme prošli podél řeky na Museumsinselu až na metro na Hauptbahnhof, odkud jsme se pěšky vydali kolem Bundestagu k Braniborské bráně. To už ale byl nejvyšší čas vydat se na cestu na autobus do Prahy a tak jsme se rychle otočili a spěchali na patrový autobus, který nás dovezl až na Zoologischer Garten, odkud jsme metrem zamířili na stanici Berlin Messe Nord, kde se nachází autobusové nádraží ZOB. Žlutý autobus už čekal a nás čekala pětihodinová nehybná smaženice na sluníčku. Rozloučili jsme se se zeroteamem a vyrazili na cestu domů.

Po příjezdu do Prahy jsme s klidem stihli všchny spoje ke mě domů, kde jsme s Nobym a Logoutem šli na pozdní večeři a po návratu z restaurace ještě  stihli probrat fotky a prožité zážitky z víkendu. Noby v pondělí dopoledne odjel a já začal pomalu s pájením Harlequina :)

Dobrou noc, děti :)

19Pro2013
 

Tento článek je tak trochu neplánovaný. V posledních dnech se na Dexovo blogu stalo něco, nad čím by většina lidí mávla rukou, případně by onen nelichotivý komentář smazala. Dex tak neudělal a odhodlal se k úplnému odebrání blogu, čímž zvedl velkou vlnu solidarity mezi jeho čtenáři. Je to pochopitelné, ale k tomu nemuselo dojít. Nebýt ovšem toho, zůstal by Dex jen pouhým autorem blogu a majitelem Hexadecimálního Doupěte. O Dexovi nevíme mnoho, ale co je důležité vědět je to, že jde o troufám si tvrdit jediného člověka, který umí na českém Internetu nejsofistikovaněji psát neuvěřitelně čtivé články o staré výpočetní technice skutečně všeho druhu. Jelikož mu procházejí pod rukama tuny starého hardwaru i softwaru, přesto není klasický sběratel. Dex své mašiny aktivně používá, zkouší, zkoumá, síťuje, recenzuje a nakonec o nich na svém blogu píše. A když se mu jich sejde víc, tak je prostě pošle dál. Vzhledem k tomu, že jej již nějakou dobu znám, tak vím, že je to neobyčejně aktivní člověk a naprosto nechápu, kde bere vedle svého zaměstnání, ve kterém, jak napsal Logout, skutečně o něco jde, rodiny, která jeho koníčkům bohužel zdá se moc nefandí a motoristického hobby ještě na ty staré počítače čas, a navíc psaní o nich a točení videocastů. Ten člověk něco pro záchranu staré techniky aktivně dělá, a dělá toho hodně. Držte se Dexe a jeho blogu, který snad brzy obnoví. Ví, o čem mluví a píše.

15Srp2013
 

Ze všem jistě dobře známých důvodů se letos poprvé konala akce, jejíž název se zřejmě již ustálil na ZX Šumava. Vystihuje vše podstatné, tj. že jde o Speccy akci a že se koná na Šumavě. Logout sice už zveřejnil jeho report, ale dovolím si napsat také svůj.

Tak tedy. ZX Šumava byla týdenní akce, konaná od soboty 3.8. do soboty 10.8. v pronajaté chalupě v osadě Klepačka, náležící k obci Ostružno, spadající pod obec Nezdice na Šumavě. Chalupa je dvoupatrová, dole je velká místnost sloužící jako kuchyň a jídelna a potažmo také obývák a ložnice, protože je tu (uměle vybudovaná) pec, kde se vyspí dva lidé a je tu také velká televize se satelitem. Satelit ani televizi jsme však nepoužili skoro ani jednou, protože jediné dva české programy, ČT24 a Óčko ve změti několika set německy mluvících stanic nám nepřišly moc zajímavé. A tak se tu vařilo, jedlo, povídalo, pařilo na osmibitech Sillicona i P0keho Wiičku a nakonec i spalo. Druhá místnost v přízemí je oficiální obývák se sedací soupravou, stolkem, krbem a stolkem, kam jsme si postavili notebooky a vícebity. Tato místnost ústí na venkovní terasu, kde se dalo po večerech sedět (na zemi) a koukat na hvězdy. Kromě těchto dvou místností je tu i chodba s lednicí, zrcadlem a místem na přezouvání a vchodem do spodní koupelny s vanou a WC. Odtud se dá vystoupat po schodech do prvního patra, kde je koupelna se sprchovým koutem (a WC) a tři ložnice s celkem deseti postelemi. Krom toho je tu i dětská postýlka.

Pod chalupou je asi dvousetmetrový mírný svah s loukou, končící silnicí a za ní je koupaliště, o kterém už dostatečně psal Logout. Vedle chalupy se na sousedovic pozemku pasou ovce.

Klepačka je osada s asi dvaceti domky. Místo je v kopcích, pod úpatím přírodního parku Kašperská vrchovina. Patrně z těchto důvodů tu není skoro žádný mobilní signál, natož pak takový luxus jako pevný internet. Přiznám se, že mi absence internetu trochu chyběla a měl jsem problém se zabavit jinou činností. Nakonec jsem z nudy udělal s pomocí P0keho toto dentro v Sinclair BASICu a hrál Dunu 2 v DOSBoxu. Poslední den tu byl sice pokus o něco jako síťový Unreal Tournament, ale jelikož jsem tuto hru ani hry tohoto typu nikdy nehrál víc než pět minut, nepřišla mi dost zajímavá a na vrátil se k P0keho Wiičku v kuchyni na velké televizi, jehož Golf ze série Wii Sports Resort mě oslovil daleko více. Dokonce tak, že jsem si Wii z druhé ruky na základě toho pořídil.

Logout sleduje Sweeta, jak odpaluje

Internet tedy nebyl, pouze jeho náznaky na určitých místech. Vodafone mi nic víc, než skutečné nic nebo až nápadně nefukční GPRS nenabízel (a situace se podle jejich vyjádření měnit nebude), lépe na tom byli účastníci s T-Mobilem a O2. Jak jsem řekl, internet by se hodil a občas něco stáhnout taky. Na stahování se jezdilo do nedaleké Sušice do cukrárny, což byl ale trochu problém, protože si tam člověk musel i něco objednat. Holt něco za něco.

První den v sobotu, když všichni přijeli, byla asi zábava největší. Povídalo se a blbnulo, jedlo a pilo. Večer někteří blbnuli na Atari s připojeným Multijoyem. V neděli se šlo pěšky na hrad Kašperk. Od chalupy to není zas tak daleko, ale nejkratší cestou se musí zdolat dost nepříjemné stoupání. Na Kašperku bylo pěkně, free WiFi a dvě kešky. Po návratu se šlo na koupaliště. Podobě probíhaly i ostatní dny, kdy se jezdilo po keškách, chodilo na koupaliště, jelo do cukrárny na internet a do Tesca na nákup. Sweet a Sillicon jezdili na kolech, ostatní autem. Lovily se kešky a chodilo trním za šipkou. Každé ráno pak Atari a C64 postavené u televize vybízely k zapnutí, a tak se tu u snídaně koukalo na dema nebo pařily gamesy. Sweet měl s sebou Gamabook, ale neměli jsme video kabel, aby jsme ho k televizi připojili a tak se na něm moc nepařilo. Mezitím P0ke nakazil místní iOSisty hrami jako Dumb Ways to Die, Tap the Frog nebo Flow. Na Logoutově Nintendu 3DS XL se mi líbila hra s panáčkem na divokém západě. Večer se většinou koukalo na filmy. Nevím, co mají ostatní proti Commandu, já se na něj vždycky rád podívám. Z ostatních filmů mě nejvíce zaujal Dr.Strangelove a nejméně pak snímek John Carter. Většinou jsem ale z důvodu únavy nevydržel dodívat se na ně.

Za mínus musím uvést to, že jsem se v druhé polovině dovolené, kdy přijel diZZy, moc nevyspal, protože nejsem zvyklý na děti a nejsem schopný usnout při světle a tak bylo spaní spíše utrpením. Příště bych tedy radši budu spát na pokoji s někým jiným. Druhé mínus byl už zmiňovaný internet. Jinak vše ostatní hodnotím kladně, včetně houpačky na zámku v Hrádku u Sušice. Jídlo i pití bylo vynikající, to, že organizátor je vlastně každý mi vyhovuje a za tuhle cenu to byla týdenní dovolená naprosto úžasná. Odkaz na fotky má Logout ve svém článku.

27Dub2013
 

To jsem takhle jel z práce domů a nudil jsem se, tak jsem telefonem (SGS2) nahrál výhled z okénka. Pak jsem použil všemožné filtry, které nabízí iMovie i YouTube. Opravou roztřesení YouTube neplánovaně způsobil, že video je ještě divnější, což není na škodu. Přidal jsem skladbu, jejíž interpreta neznám a rád bych, pokud to někdo zná, aby mi dal vědět o co jde, protože se mi to líbí (Shazam v tomto případě mlčí). A to je celé.