11Čer2018
 

Nebudu zatím psát reportáž z PLatariády, ale napíšu, co mě tam zaujalo. Bylo to víc věcí, ale jednou u nich je hra Zilch na osmibitové Atari. Autorem je Bocianu a LiSU a jde o házení kostkou. Hra je až pro 4 hráče a dá se hrát i v jednom, protože počítač umí hrát také a tak vám umí dělat zdatného protivníka. Pravidla jsem jen vydedukoval, ale po několika hrách se dají pochopit. Edit: Pravidla jsou popsána přímo ve hře pod klávesou Help. Jde o to porazit protivníky největším skóre, přičemž házíte kostkami a podle toho, jaké kombinace vám padnou, získáváte body. Občas padne postupka, což znamená hodně bodů, občas něco malého a ještě máte další pokus s menším počtem kostek. Pak je na vás, abyste body přidali do banku a předali hru dalšímu hráči, nebo riskovali. Když to nevyjde, získáváte Zilch, tedy nic (dle anglického překladu jde o alternativu ke slovu nothing, zdá se, že v polštině je tomu tak stejně). Hra je nezvykle chytlavá a tak se na Platariádě dlouhou dobu ozývalo jen typické pípání zvukových efektů této hry. Bohužel, nelze měnit jména hráčů, a tak musíte přijmout jedno z předdefinovaných jmen. Stahovat hru můžete tady a snad brzy i z Fandalova archívu. Vypadá to, že se autoři inspirovali nějakou flashovkou nebo mobilní hrou, ale to je jenom moje domněnka. Např. z této flashové verze se dají okoukat pravidla, neboť je tam jakýsi tutoriál. Docela rád bych si tuto hru zahrál na Spectru. A teď se můžete těšit na tu reportáž z Platariády, pokud ji tedy napíšu :-P

21Říj2016
 

firefly-loadbig
Firefly je hra, která je v mých oblíbených Top 10 na Spectru, možná i v Top 5, a to, vzhledem k tomu, že her na Spectrum existuje přes deset tisíc, je to velmi dobré umístění. Napsal ji legendární Jonathan ‚Jofffa‘ Smith, autor thráků jako Cobra, Terra Cresta, Mikie, Batman The Caped Crusader, Green Beret, Hysteria, aj. a je originální jak nápadem, tak zpracováním. Byla vydána jako první hra pod obchodní značkou Special FX, což byl Jofffův projekt pro ‚lepší‘ hry ve spolupráci s vydavatelstvím Ocean. Ve hře najdete plynulý scrolling herního pole, mraky zvuků pro beeper, vynikající grafiku od Karena Daviese, výbornou animaci, originální nápad na hru, originální pojetí hlavního menu, dvě úvodní hudby, mj. zcela výjimečné hudební kousky od Keitha Tinmana (ve hře pod pseudonymem Special Erase). V úvodu hry je uvedený ještě Eric Richgit zřejmě jako autor nápadu či kódu, ovšem toto jméno je s největší pravděpodobností smyšlené a jedná se o Jofffův pseudonym jen pro tuto hru. Soudím tak podle toho, že na WoSu o tomto člověku zmínka není.

Jonathan 'Jofffa' Smith

Jonathan ‚Jofffa‘ Smith

O co jde. Ve hře jste moucha. Ale ne leckajá moucha, to by byla nuda. Jste kybernetická moucha vržená do kybersvěta jedniček a nul. Svět se skládá z jakýchsi buňek, z nichž každá je vlastně svým malým podsvětem tvořícím herní level a v každé z nich se nachází čtyři přepínače. Buňky jsou ale prorostlé spletí bludišť, vytvořenými parazitními mechanoidy a vy máte důležité poslání buňky od virů vyčistit a uvést všechny přepínače do pořádku. Pro vstup do jednotlivých buněk musíte také překonat přepínač a uvést ho do pozitivního stavu. Když se to nepovede, buněčná síť se náhodně přeskládá a vy pak s největší pravděpodobností nebudete moct vstoupit znovu do stejné buňky, dokud se k ní neprobojujete. Herní pole je monochromatické, ale všechny prvky jsou graficky výborně ztvárněné, takže nehrozí to, že kvůli jednomu grafickému elementu nepostřehněte nějaký jiný. Když se vám povede dostat se do buňky, ocitnete se ve virálním bludišti, ve kterém je třeba postupně vyhledat čtyři přepínače ve tvaru koule v kostce. Z nich každou chvíli náhodným směrem vylétává obláček. Musíte čtyřikrát za sebou absorbovat tento obláček a tím se dostanete dovnitř přepínače, kde, stejně jako u ostatních přepínačů, probíhá neustálé přepínání a je třeba správně se trefit do symbolu znaménka plus. U prvního ze čtyř je frekvence pomalá, takže se určitě trefíte, ale u posledního musíte mít hodně dobrý postřeh a když se trefíte do mínusu, musíte znovu nasbírat obláčky a zkusit štěstí. Kromě toho je v každé buňce jeden teleportační bod v podobě o něco hranatějšího přepínače. Ocitnete se ve středu jakési rulety a otáčíte se po a proti směru hodinových ručiček. Zde je třeba se třikrát za sebou strefit do zeleného čtverečku a pak nastane teleportace do části buňky, kam se jinak nedá dostat. Většinmou je tam ale poslední přepínač, nutný k pokoření celého levelu a odvirování buňky. Rychlost otáčení vaší mouchy v teleportačním prostředí je poměrně rychlé a tomu je úměrná šance na úspěch. Bohužel, po každém neúspěšném teleportu ubývá tolik potřebná energie, takže do teleportačního prostředí vstupujte jen s rozvahou. Energii mimo jiné žerou i potvory – viry – poletující uvnitř buňky a znepříjemňující váš život. Kromě toho máte omezenou zásobu energie k létání, a tak když palivo dojde, moucha se postupně zastaví a už nikam nedoletí. Občas z potvor vypadne jako bonus sprej či jiný předmět, který když stihnete sebrat, získáte energii. Celou dobu je třeba bránit se vetřelcům střelami v podobě kuliček, které obíhají okolo vaší mouchy jako aura a po vystřelení na nepřítele se po chvíli vrátí do této aury. Hru lze úspěšně dokončit, pokud se dostanete v poli buněk úplně do pravého rohu k zelenému přepínači v podobě joysticku. Ulehčí to bonusy v podobě modrých šipek, kde stačí jen správně chytnout symbol pluska, jako u ostatních přepínačů, ale při neúspěchu dojde opět k přeskládání herního pole.

ffkolaz

Ovládání je klascké QAOPM, případně můžete zvolit Kempston, Sinclair či Cursor joystick anebo předefinovat klávesy.

Hra mi kdysi přišla hodně hi-tech a stejným dojmem působí i dnes. V roce 1988 byla komerční vlna spectráckých her na zenitu a vývojáři se už museli hodně snažit, aby se jejich hra prosadila a získala pozitivní recenze v herních periodikách. Firefly se to zcela zaslouženě povedlo. Např. časopis Sinclair User (číslo 73 (4/88), str. 50) hře udělil deset hnězdiček z deseti možných. Výběr způsobu ovládání je v hlavním menu je vyvedené tak, že během hrající dvoukanálové beeperové hudby s bicími ukazatel – ruka s prstem – po jednotlivých taktech hudby cyklicky ukazuje na daný způsob ovládání a v daný okamžik je třeba stisknout klávesu a příslušnou volbu, na kterou právě ukazuje prst, vybrat. Ve spodní části obrazovky je vkusně vyvedená hudební klaviatura (všechny klávesy jsou stylově bílé) a každý tón jedné ze dvou hudeb je indikovaný barevným atributem – červeným pro jeden kanál a fialovým pro druhý kanál. Obě hudby se cyklicky střídají, takže po skončení hry a návratu do menu uslyšíte druhou melodii a tak pořád dokola.

ffscr1

Záznam na originální kazetě má vlastní loader, který používá jak zrychlený záznam, tak bezleaderové bloky, takže během nahrávání se ukáže obrázek a nahrávání pokračuje non-stop bez žádných zaváděcích tónů dál. Díky zrychlení je to nezkopírovatelné běžným kopírákem a tak v našich končinách koloval crack od Fuxoftu s oblíbeným T-Training módem. Crack byl standardní Fukův „32-98-634″, bez žádných extra zabezpečení typu Arnold. Fuku zřejmě obtížnost hry zaujala a tak si neodpustil přidat do loaderu poměrně divnou hlášku „Anyway, if you are not brave enough, press ~T~ for Training“, což nikde jinde neudělal.

ff-brave

Firefly si můžete zahrát i na C64, kde je část herního pole provedena v módu multicolor (160×200), vše je barevnější, potěšila kombinace hiresu (znaky) s multi, ale zklamala mě průměrná hudba a trochu obyčejně znějící 64kové zvuky od Freda Graye, které nejsou Spectru ani trochu podobné a jelikož jsem na ZXS verzi odrostl, přijde mi, že jak zvuky tak hudba se do hry nehodí. Nicméně, C64 verzi jsem několikrát hrál a je to konverze nadprůměrně povedená.

Firefly si můžete stáhnout z WoSu a je i v archivu DISO.

cover