13Čer2018
 

Chtěli jste report z Platariády? Tak tady ho máte.

Na Platariádu jsem jel společně s Wotnauem vlakem. Ne, že by mě cestování vlakem nějak vadilo, ale přece jen mám radši autobus a ještě víc, když mě někdo vezme autem. Ve vlaku jsme měli rezerovovaná místa, která byla proti směru jízdy a ještě na straně, kde svítilo slunce. Naproti nám seděli nějací studenti a jeden z nich byl tlustý a nepříjemně se roztahoval, druhý zase koukal jak vyoraná myš a do toho foukala poměrně nepříjemná klimatizace, která nešla vypnout.

Po příjezdu do Budějovic jsme podojili bankomat a šli pěšky přes náměstí na párty place. Dorazili jsme tam a pozdravili se s přítomnými. Byl tu namátkou PG, jakožto organozátor, potom Springy a také Macino, který mě zdravil, protože mě prý znal jenom z fotek. Byl tu i Erhart, atarista z Německa, který prý jezdí skoro pravidelně. Také tu byli BaHa Software a předváděli novou hru Vlak 2. Pak jsme šli na nákup do přilehlého Kauflandu. Nakoupil jsem si dost jídla, ale pak jsem měl trochu problém vše sníst. Ještě, že mi s tím Zdeněk B. pomohl. Jinak na místo doráželi postupně další lidi, jako např. Sillicon nebo později Ctirad s rEVERzem a potom taky třeba Fandal a Krupkaj a Tonda, Zdeněk a Bohdan, atd. Myslím, že místo pro akci je velmi dobré. Jde o oplocený areál se třemi většími chatkami, z nichž dvě jsme měli přístupné. V jedné byla ve dvou místnostech akce – v jedné místnosti osmibity a ve druhé ST, Falcony a nějaké Amigy. Ve druhé chatce několik lidí včetně mě spalo. Výhoda byla, že v obou chatkách je sociální zařízení, takže se tu dalo i trochu umýt. Navíc ve spací chatce jsem po prohledání půdy našel matraci, tak jsem si ji vzal dolů a spal na ní. Komfort trochu kazila nemožnost otevření oken, takže bylo k ránu v místnosti skoro nedýchatelno. Kolem chatek je tráva a místa na postavení stanu.

V pátek se u mě nic moc nedělo, ukazoval jsem Fandalovi nějakou novou grafiku do hry na Atari, kterou společně děláme, ale jinak si vlastně už moc nepamatuji, co se přesně dělo. Jen to, že se mi Tonda chlubil s LED displejem z Číny, který si pořídil a zjistili jsme, že je trochu jiný, než ten můj. Také mi ukazoval konzoli s emulací Megadrivu. Ještě mě zaujal cartridge SIDE, který měl Poison a taky Turbo Freezer, který mi potom ukazoval rEVERz. Večer jsme se jeli s PG a Wotnauem vykoupat na koupaliště Borek, protože po osmé večerní už bylo vstupné zdarma. Bylo to skvělé a koupání jsme druhý den zopakovali. Myslím, že toto je důvod, proč bych se na Platariádu vrátil. Cestou zpátky jsme se zastavili objednat si pizzu, kterou nám potom dovezli. Wotnau se začal věnovat kódování hry pro C64, kterou má rozdělanou. Bohužel si práci neuložil a ráno jsme zjistili, že Sillicon, do jehož prodlužky jsme se zapojili, ji přes noc vypnul, a tak se Wotnauovi vypnul notebook s neuloženým kódem a přišel tak o něj. Wotnau to ale nevzdal a napsal to v sobotu lépe a dokonce se mu, pokud vím, podařilo vtěsnat nějakým trikem na obrazovku potřebný počet grafických řádků, takže byl poměrně spokojený.

V sobotu bylo už ráno vedro a já jsem dopoledne trávil venku v trávě a pařil jsem hru F-Zero na Game Boy Advance, který jsem si přivezl společně s čínskou kopií GB Boy Colour a několika hrami. Podařilo se mi dostat do posledního levelu, ale ten jsem bohužel nezdolal. Snad se mi to povede jindy. V hlavní chatce bylo už hodně lidí a nemohl jsem tam vydržet, nebylo slyšet vlastního slova a prostor byl hodbně narvaný, což mi nedělá dobře a tak jsem si ven vytáhl ven karimatku a pod stromem jsem relaxoval na ní. Kolem poledne jsem šel na oběd do města, ale já neměl hlad a tak jsem šel jen na polévku. Seděli jsme venku na zahrádce a na počasí bylo vidět, jakoby mělo co nevidět začít pršet, tak jsme s Wotnauem zaplatili a jako první pelášili zpátky na párty place, ale pršet dnes už nezačalo a večer jsme opět jeli na Borek se vykoupat, tentokrát s Krupkajem a už v sedm hodin. Dnes ale už nebylo tak horko, takže jsem se po několika bazénech už třásl zimou a jen jsme čekali na ostatní, kteří měli dorazit po osmé, aby to měli zadarmo. Někteří z nich neměli plavky, tak to vyřešili pyžamy nebo bermudami. Nakonec jsme ještě zajeli na blízkou keš, kterou jsme ale bohužel nenašli. Už se stmívalo a tak jsme nasedli do auta a jeli zpátky na Platariádu. Tam se pařily hry, potom začalo grilování a PG pozdě večer rozložil dalekohled a pozorovali jsme planety a hvězdy. To byl druhý zážitek, který se mi na Platariádě líbil. Vlastně jsem nevěděl, že i takovým poměrně malým dalekohledem se dá pozorovat třeba planeta Saturn i s jejími prstenci nebo Jupiter s několika nejjasnějšími měsíci. Spát jsem šel před půlnocí, ale co jsem při usínání zaslechl, ostatní šli nedlouho po mě.

V neděli jsem se probudil a šel na plácek mezi stany trochu cvičit tai-chi. To zřejmě rEVERze ve stanu trochu rušilo, protože si potom stěžoval, že nemohl dostatečně nahlas chrápat. Pak jsme se museli s Wotnauem přestěhovat k jinému stolu, protože náš stůl byl odvezen. Venku začal pořádný liják a tak jsem si karimatku a spacák sbalil právě včas. Nakonec se ale opět na chvíli udělalo až nepříjemné horko, tak akorát na to, abych si na trávě nechal uschnout ručník a plavky. Ještě jsme hráli nějaké hry, já jsem propadl hře Zilch. Několik lidí ještě odběhlo do města na oběd, ale já už jsem začínal balit a vůbec mi nešlo do batohu nacpat vše, co se tam vějít mělo, přitom jsem neměl vůbec nic navíc. Pak už se začali lidi postupně loučit a odjíždět a PG nás hodil autem na nádraží. U PG v autě mě zarazilo, že poslouchá své vlastní hudby z Atari. To já bych ty svoje posouchat nedokázal a ještě takto nahlas.

Tam jsme bohužel zjistili, že je nějaká výluka a museli jsme jít na autobus, který nás zavezl do Veselí nad Lužnicí, odkud jsme už jeli vlakem. Cesta z Budějovic do Veselí byla hodně rozkopaná kvůli dálnici, která se staví skoro ve stejné trase původní silnice a tak to trvalo víc, než půl hodiny. Mezitím Wotnaua rušila nějaká asiatka, která seděla za námi a telefonovala s někým v čínštině, ale pak jsem zjistil, že to asiatka není. Naštěstí ve vlaku blízko nás už nebyla. Naopak jsme si mohli sednout po směru jízdy, i když jsme zase měli místenky proti směru. Ve vlaku jsem spal, i když mi byla velká zima kvůli studené klimatizaci. Nakonec jsme se ani s Wotnauem nestačil pořádně rozloučit, protože jsem spěchal na metro, abych stihnul autobus domů.

Platariádu hodnotím pozitivně a pokud budu mít možnost, rád se na ní podívám ještě někdy příště. Díky počasí bylo příjemné trávit čas venku a někteří dokonce venku i spali. Já bych to zkusil také, ale poprvé jsem si netroufl a druhou noc mi nepřišlo takové teplo na to zůstat spát venku. V areálu chatek je klid a dá se tam odpočívat v přírodě. Užil jsem si to, i když jsem byl po příjezdu domů unavený, protože jsem šel v pátek i v sobotu pozdě spát a ještě jsem celý víkend popíjel kofeinové nápoje a nejsem na to zvyklý.

Pěkné fotky z akce jsou v galerii u krupkaje.

03Dub2018
 

Plný zážitků jsem se vrátil z Revisionu, tak to trochu shrnu. Bylo to super. Tím by mohl článek končit. Ale zkusím si vzpomenout na pár věcí.

Vyrazil jsem z Prahy v pátek ve 2 ráno, kdy pro mě přijel PCH s dodávkou. Pak jsme nabrali Sillicona a Feryho v Plzni a nakonec trio Wayne, Killj0y, Derrik v Tachově. Cesta ubíhala dobře a řidiči se sřídali. Do Saarbrrückenu jsme dojeli kolem desáté, ale vchod se otevřel až ve dvanáct. Do té doby jsme nejdřív krátili čas pouštěním chipovek přes hlasité PCHovo repráčky na parkovišti a pak jsme se šli postavit do fronty. Po 12:00 se dveře konečně otevřely a já jsem si ještě před tím stačil stáhnout vstupní QR kód do mobilu, protože jsem o této možnosti nevěděl. Sice jsem měl předem koupený lístek, ale jen vytištěný na papíru.

Hned potom jsme zabrali naše obvyklá místa vlevo uprostřed a šli si rozbalit spacáky. Na radu PCH jsem už nešel k oknu, ale na druhou stranu blíže plátna a byla to dobrá rada. Pak jsme si rozložili počítače a snažili se uploadnout naše příspěvky do kompa na lokální intranet. Mě se to moc nedařilo, ale nakonec jsem nahrál všechny potřebné soubory a udělal popisky na bigscreen. Také jsem se hned přesvědčil, jestli byl do rotujících slidů na bigscreenu zařazený můj obrázek s pozvánkou na Forever 2019, což dopadlo pozitivně. Pak se už jenom čekalo na zahájení, které bylo letos bez tématu – tedy, téma bylo netéma, a byla to docela sranda, i když znělka se mi moc nelíbila a vzpomněl jsem si na stokrát lepšího EvilBota, kteréžto téma tu bylo před dvěma lety a ještě snad někdy před tím. V uličce za námi se rozložili Němci z PC grupy Alcatraz, kteří tvořili intro na PC, tak jsem měl občas možnost sledovat, jak se dělají shadery a podobné věci, o kterých nemám ani páru. Tito Němci byli také hodně hluční a zapáchali, takže bylo vždy příjemné, když se někam odvalili. Naproti nám zase seděl Kalms ze skupiny The Black Lotus, ale letos žádné Amiga demo neměl. Potkali jsme také organizátorky Demobitu ze Slovenska, takže jsme si trochu popovídali. Také dorazili CPCčkáři z Francie a mezi nimi i Kanaďan NoRecess, se kterým jsme dělali demo phX. Měli jsmě oba velké naděje, že bychom mohli s demem vyhrát, ale bohužel se to nepovedlo a zvítězilo demo We Come in Peace na C64, což bylo dáno tím, že C64 je v Německu extrémně populární a to demo bylo prostě dobré, i když podle mého vkusu to bylo zase jen další C64 demo, jakých Censor nebo Fairlight udělali už několik. Přesto se jim podařilo zvítězit jen o malý kousek. NoRecess byl na konci trochu zklamaný, ale zase ne tolik. Přece jenom na demu pracoval 5 let. Překvapily mě i další CPC produkce, jako 4K intro nebo obrázky, které byly skvělé. ZX Spectrum letos zastoupil Gasman s hudbou. Objevil se také nový crossplatformní tracker Pretracker, který vytváří kompiláty pro Amigu. Hudba v tomto trackeru od Acemana skončila na třetím místě. A to už se dostávám k oldschool compům, které mě samozřejmě zajímaly nejvíc. Letos jsem měl hudbu pro dva SIDy napsanou v Goat Trackeru. Hudbu jsem začal psát poměrně na poslední chvíli, kdo mě zahlédl na Foreveru, jistě poznal, že se s ní trápím i tam. Nicméně díky velmi cenným radám od PCH jsem ten tracker zvládnul a hudbu dokončil. PCH měl také hudbu pro stereo SID, a tak jsme si vzájemně konkurovali. Na párty ale nikdy nevíte, kdo s vámi bude soupeřit, jací se sejdou lidé a spoustu dalších věcí, které můžou ovlivnit kompo, a tak se stalo, že moje hudba skončila první a PCHovo skoro poslední. Přál jsem mu, aby se umístil lépe, tak snad příště. Pokud totiž příště pojede PG, udělá nějakou stereo vypalovačku na Atari a my se z toho jen posadíme na zadek :) PCHovi se ale povedla jiná věc. Dodělal tam hru Dice! pro C64, kterou měl už několik let rozdělanou. Stačí už jen několik maličkostí a hra bude v nejbližší době vydána, počítáme, že by to mohlo být na Atariádě.

Sobotní compa byla tedy o 8-bitové hudbě, pro mě především. Pěkně jsem si u compa zařádil a zůstal u pódia s Feiem z Polska, což je organizátor demopárty Riverwash. Před tím bylo ale Shader compo, tady psaní efektů v C++ v reálném čase. To mě docela bavilo, i když soutěžící měli na jedno kolo čas 20 minut, což mi přišlo moc. Fei mě pozval a tak zvažuji účast, protože se bude jednat o poslední Riverwash a žádný další už nebude a také je místo konání v Katowicích, což je snadno dosažitelné město z Čech. Od stání nás začaly bolet nohy a tak jsme si sedli na zem a klábosili především v polštině. Ještě před tím jsem ale potkal Hama. Španěl Ham byl kdysi se mnou v amigistické grupě Reason, takže jsme chvíli zavzpomínali. Přehnalo se nějaké PC kompo, které jsem ani nepostřehl, protože jsem byl zabraný do řeči s Feiem a najednou byl koncert Remute. A tak byla příležitost pěkně si zatancovat, čehož jsme využili. Byly k dispozici i piva zdarma, což se někomu poměrně hodilo. Před pódiem byl i Aceman, jako vždy a další lidé. Zběžně jsem napočítal něco kolem 40 tancujících. No a po skončení bych únavou skoro odpadnul, jenže jsem byl vtáhnutý do Polish corneru (byl hned za stagí) a pak…

Ráno jsem se probouzel opravdu velmi špatně a neměl jsem náladu, za což se všem přítomným omlouvám. Zlepšilo se to odpoledne, ale průběh dne si už moc nepamatuji. Se Silliconem jsme měli za úkol rozprodat várku ARMSIDů od Nobomiho. Nejdřív jsme šli za Jensem Schönfeldem, který si rozbalil svůj stánek a prodával turbokarty ACA a jiné věci na Amigy a C64. Koupil jsem si u něj kovové nožičky pod klávesnici pro nový C64 case a krabičku na cartridge. Jens ale o ARMSID neměl zájem – jak by ne, měl totiž v nabídce i originální SIDy po dvaceti Eurech, tedy za stejnou cenu jako ARMSID. Při první zmínce tím dokonce opovrhnul, že je to jen nějaká „pitomá emulace“. Nevím, jak se to stalo, ale na bigscreenu se objevil slide s reklamou na ARMSID, kterou jsem před tím v práci narychlo vyrobil. V neděli se potom s lidmi roztrhl pytel a všechny ARMSIDy se vyprodaly! Byli jsme také nakupovat jídlo v místním Lidlu, protože sobota dopoledne byla jediná doba, kdy měli otevřeno, protože v pátek i v pondělí byl svátek a v neděli mají v Německu všude zavřeno. Wayne našel nějaký player hudeb z Future Composeru na Amigu, který by se dal použít pro nějakou produkci, tak jsem nějaký čas věnoval tomuto trackeru a nakonec v něm vypotil jednoduchou hudbu, kterou jsem potom s nechutí musel ještě asi třikrát optimalizovat, protože ten tracker je opravdu strašný.

Mezitím probíhala různá compa, někdy zajímavá, jindy méně, ale vesměs nic nebylo vyloženě nudné. Byla možnost dát si na recepci zdrama kafe nebo čaj, čehož jsem často využíval. Venku byly jako vždy stánky s občerstvením. Jednou jsem měl klobásu v kari omáčce s hranolkami a jednou palačinku s nutelou a banánem. Pizzu jsem letos nevyzkoušel, byla prý o Euro dražší než loni. Také jsem využil přistavené mobilní sprchy, což velmi pomohlo. V samotné hale totiž sprchy nejsou, tak každý rok přistavují vlek se sprchami. Je to trochu provizorní, ale horká sprcha je k nezaplacení. Díky únavě ze sobotního oldschool compa jsem v neděli skoro celou proseděl na židli s čaji a vodou. Stěží jsem se dočkal Amiga compa, kde si mi líbilo několik dem a na PC demo compo jsem už nekoukal a šel jsem si lehnout (to byla už jedna ráno). Ráno se vstalo a začalo balit. Čekali jsme na vyhlášení vítězů, ale to se protáhlo o hodinu a půl a NoRecess byl už dost nervózní, protože kvůli tomu málem nestihl autobus, který ho měl dopravit na letiště. Já jsem shrábl první místo za hudbu, s phX jsme byli tedy druzí, ale i tak to vyneslo nějaké peníze a NoRecess se se mnou a s grafikem Cedem spravedlivě rozdělil. Krom toho vyhrál i nový C64 case od Jense.. pro CPCčkáře dobrá cena :D Rychle jsme se rozloučili a já šel k našim klukům dobalit věci a pomalu se odebírat k autu.

Cesta domů probíhala pohodově, jen bylo několik zácp, ale nic hrozného. PCH dal celou cestu sám! Chvíli jsme se bavili, chvíli jsme spali, cesta byla únavná. Zavezli jsme kluky do Tachova, Derrik jel s PCH až do Brna. Potom Plzeň vyložit Feryho a Sillicona a nakonec Praha, kam jsme dojeli pár minut po deváté. Akce se vydařila a příští rok určitě jedeme znovu.

Nějaká videa z letoška jsou už na YouTube, stačí hledat Revision 2018. Snad toho bude víc.

Tak a teď o Revisionu obecně. Předně, jedná se o největší demopárty na světě v současnosti se zaměřením pouze na demoscénu. Pokud jste někdy slyšeli např. o Assembly, tak ta už dávno není jen pro scenery, ale hostuje i pařany a je to vlastně LAN párty, která nemá se scénou vůbec nic společného. Štěstí, že Revision je v Německu a tak je pro nás poměrně snadno přístupný.

Revision se koná v obrovské hale, ve které ale nic normálně není, tedy, pořádají se tam koncerty a jiné akce, ale vybavení žádné nemá. Veškerou techniku zajišťují sami demosceneři, např. obrovský projektor a obří plátno s audiotechnikou se každoročně pronajímá za 20 000 Euro. V hale jsou jen toalety a pódium s plátnem, reprobedny visící ze stropu a různé světelné efekty, stejně tak jako stoly, židle, síťová infrastruktura, elektřina a další věci se musí vždy připravovat. Proto dobrovolníci jezdí na Revision už o nějaký týden dříve a tak je organizátorský tým dost velký. Krom toho je třeba zajišťovat i průběh akce, tak jsou tu kromě compo týmu i pomocné síly na prodej piva, infodesk, pronajatá firma zajišťuje úklid WC, apod.

Kdo na Revisionu nebyl a chystá se tam jet, je potřeba počítat s tím, že tam budete vystaveni nadměrnému hluku, poměrně stísněnému místu u stolu a neustálému kontaku s dalšími účastníky, kterých je kolem tisícovky. Jejich největší část tvoří Němci, potom je tu hodně Holanďanů, Dánů a Skandinávců, poměrně dost Poláků a další země jsou zastoupené už menším počtem lidí. Takže všude kolem sebe slyšíte hlavně němčinu, ale samozřejmě se všemi organizátory a s 99% návštěvníků se dá mluvit anglicky – výjimkou byli snad jen Francouzi, kteří mají s angličtinou potíže. Během comp jsou uličky blíže pódiu zataraseny lidmi, takže je lepší jít k pódiu dřív, než se tam nakupí. Před pódiem jsou z každé strany dvě rampy s třemi dlouhými schody s kobercovým povrchem, zřejmě původně určené ke stání, ale lidé na nich sedí, lépe řečeno leží. Kromě toho je k dispozici i pár židlí. Spaní se odehrává za plátnem, takže zvuk z reprobeden proniká i tam, ale ne přímo. Toto místo je osvětlené třemi LED svítidly červené barvy a ze sahar na stropě občas fouká příjemný teplý vzduch. Špunty do uší jsou pro mě pro spaní na Revisionu nezbytnost, protože kromě chrápání ostatních vás daleko víc ruší zvuk z beden. Se špunty je alespoň tišší, ale dunění basů je mohutné a občas rozklepe i podlahu nebo věci poházené po stole. Zábava na Revisionu je intenzivní, že pokud zapomenete, kolik je hodin, ani nevíte, že venku je světlo nebo tma. Krom toho neslyšíte jen dunění hlavních repráků, ale i u recepce je tzv. Second Stage, kde běží DJ sety apod., takže okamžik, kdy nic nehraje a je klid, bývá jen velmi brzy ráno, kdy už to zabalili i ti největší pařmeni. Lidé si vozí svoje audio, takže pokud si přivezete 100W reprák a budete si dělat soukromé karaoke na hity z 80. let, nikdo vás za to nezabije a naopak se stanete pro mnohé atrakcí. Vstupné na Revision činí 65 EUR, což se může zdát dost, ale každý, kdo tam byl, vám potvrdí, že se to vyplatí. Dále, pokud si nevezmete řízky z domova, je třeba něco málo peněz na jídlo (ceny od 3 do 7 Eur) a něco navíc, pokud si budete chtít něco koupit od prodejců triček, hardwaru nebo literatury. Pro ty, kterým nesedne intenzita průběhu párty bych účast ne zcela doporučoval, je to něco úplně jiného, než třeba Forever. Samozřejmě lze jít kdykoli ven, zpět do haly budete vpuštěni po ukázání náramku, který dostanete při placení, ale to, že akce trvá od pátečního poledne až do pondělního poledne se na vás podepíše. Náramek nelze jen tak sundat, takže se nemusíte bát, že jej ztratíte. Organizátoři v posledních ročnících sice pořádají běh po vyznačené trase, ale to není pro každého. Do města je to nějaký kilometr chůze, do historického centra o trochu dál, takže i tam se dá jít, když už vás to začne na party placu štvát.

11Pro2017
 

Rok se s rokem sešel a o víkendu se opět konal JHCon, v současnosti největší Spectristická akce u nás. Letos byla dle mých informací i nejobsazenější, protože se sešlo až 24 lidí.

V pátek po příjezdu jsme rychle vybalili a na místě už bylo poměrně hodně lidí. Bohužel jsme zjistili, že oblíbené automaty na kávu a kakao už zde nejsou a místo nich tu jde koupit cereální káva s příchutí červené řepy. Jako zdroj teplých nápojů na ráno ale automat posloužil. Chvíli po příjezdu se šlo na večeři do pizzerie. Tam za námi ještě dorazili někteří opozdilci a tak byla nouze i o volné místo. Všechno nakonec nějak dopadlo a večer už se jen počítačovalo. Všechny asi zaujal Kocourův upravený gumák, jehož úprava se nakonec ukázala jako pravděpodobně přidaná RAM pro CP/M a porty na 8255. Možná šlo i o úpravu na 80kB podle Jiřího Lamače. Úprava působila velmi amatérsky. Dále se mi líbila Flyynova +3jka s emulátorem disketovky, Ikonova 3D tiskárna a geekovské blbůstky jako USB větráček s projekcí a LED destička. Martin 8-bity přivezl Sharpa MZ-2500, ale ten moc zapnutý nebyl a spíš víc běžela jeho japonská konzole PC-Engine a také s Dexem a se Suksoftem řešili QLka. Dex dovezl cvakající (4-bitový?) počítač RSBC, bohužel nevím podrobnosti, o tom se patrně dočtete jinde. V sobotu ještě přijel i Iter-Ace a dovezl si mimo jiné i pracovní stanici Sun.

Na sobotu jsem se těšil, protože jsem měl připravené soutěže. Letos jich bylo poněkud víc, když připočtu Wotnauovy kvízy a tak jsme se rozhodli udělat hádání názvu československých her (a jedné zahraniční) pro ZXS ještě před obědem. Oběd byl rezervovaný v indické restauraci až na půl třetí a obsluha nijak nespěchala, a tak jsme se na párty place dostali až kolem šesté hodiny, protože jsme ještě s P0kem a TDM prošli Vánoční trhy, mj. moc hezké, a stihli dát si kávu v kavárničce. Odpoledne se ještě na skok zastavil Marty, jehož minidisplej pro Gotek mě také zaujal. Přesto jsme se na gympl nevrátili poslední a tak byl ještě trochu čas na přípravu dalších soutěží. Na řadě bylo poznávání zpitvořených obličejů ZX scenerů, které se, myslím, setkalo s úspěchem a potom přišly na řadu Wotnauovy pekelně těžké kvízy. První z nich bylo klasické (a tradičně pekelně obtížné) hádání her či postav z ingrediencí (pevnost Boyard) a ve druhém kvízu se poznávaly záměny v upravených obrázcích z her. Na závěr přišla na řadu zvuková soutěž od TDM, která byla také výborná a zábavná. A také jsem opět pořádal soutěž najdi a poznej obrázek.

Mezitím jsem si u Ikona na 3D tiskárně nechal vytisknout držák pro Gotek do Amigy 500, což se povedlo výborně. Také jsem trochu hrál na Speccy, trochu se věnoval 8-bitStuffu a trochu jsem i fotil. V neděli ještě na chvíli dorazil Míra Talíř a všem zase ukazoval nové fotky z muzea a taky své auto plné Atari úlovků z Německa. Na jedenáctou byla rezervace v Udírně, kde jsme se opět nezdravě přežrali a potom následoval už jen byhlášení obrázkové soutěže, balení, úklid a odjezd domů. Že byl letos program nabitý soutěžemi pocítil snad každý. Pro příště bych se trochu umírnil a raději si poslechnul nějakou zajímavou přednášku od P0keho, Busyho a dalších, případně mohu také něco sám připravit. Témat je nekonečně mnoho.

Moje fotky jsou na obvyklém místě tady.

Takže díky Logoute za další skvělý JHCon, všem ostatním, že dorazili a brzy na viděnou na nějaké další akci!

16Říj2017
 

Dlouho jsem sem nic nepsal, tak aspoň krátká zmínka o Bytefestu 2017, který byl tento víkend. Byl super a Ferymu se organizace opět povedla. Potkal jsem tam známé tváře a bylo to fajn. Letos jsem si sice vzal Amigu 500 s demy, ale většinu času jsem testoval A1200 od themrkocoura. Přednášku o demoscéně na 8 a 16-bitech jsem odříkal, ale nejsem dobrý řečník, takže jsem byl hodně nervózní a podle toho to vypadalo. Díky pomoci TDM se nám ale následující Wotnauův kvíz povedl odprezentovat skvěle. Co tam bylo vlastně za stroje jsem se dozvěděl až z fotek od Martina Lukáška (další fotky už jsou třeba od krupkaje), jinak tam bylo dost konzolí a taky dost lidí. Sillicon si odpálil SIDa v C64, ale díky tomu jsem se dozvěděl o projektu ArmSID, ale bohužel jsem se o něm nedozvěděl nic dalšího. Sillicon mi pouštěl nějaké ukázkové hudby a na první poslech mi přišla emulace velmi dobrá, až na nějaké mouchy, ale možná to bylo tím, že byl v místnosti hluk a neslyšel jsem zvuk pořádně. Wayne z Artway mi ukazoval dentro, které udělali na Demobitu, ale ještě ho nevydali. Tak jsem na místě upravil použitou hudbu a svolil k vydání. Z přednášek se mi líbila ta o ČS hrách pro ZX Spectrum od Solarise104 a Pavera a potom přednáška od ing. T. Smutného, což bylo velice poutavé, ale o to méně povzbuzující pro nadšence do starých strojů. V nádražní Oáze už nepodávají snídaně, tak jsme v sobotu hledali kam zapadnout, a našli jsme penzion, kde nám výbornou snídani ve formě švédského stolu prodali za 100kč. Vzhledem k tomu, že na místě bylo místy přelidněno, nedokázal jsem se pozdravit se všemi lidmi, se kterými bych rád mluvil o nějakých projektech. Prostředí Bytefestu je pro mě vždy stresující a nemám tuto akci z tohoto důvodu zvlášť v oblibě, bohužel je to jediná akce, kam určití lidé jezdí a jediná možnost se s nimi potkat. No tak zase za rok!

A na závěr bych chtěl bych ještě poslat malý vzkaz Šlachovi – Bojuj! Máš na to! Jsi nejlepší!

P.S. Jedno video od Pedrose je tady.

10Kvě2017
 

Na Schlimeisch párty jsem se hodně těšil, protože jsem ve Fryštáku nebyl už tři roky. Přináším vám stručný report z akce, která se opět povedla.

V pátek dopoledne měl ke mě z Plzně dorazit Sillicon na půl desátou. Ještě před ním ale dorazil Sigi z Mělníka svým Favoritem. Pak jsme čekali na Sillicona a ten přijel úplně přesně v okamžik, kdy dorazil i Wotnau. Byla poměrně velká nepřízeň počasí a tak jsme se jen dohadovali, jak bude o víkendu na druhé straně republiky. Cestou jsme se na Sigiho návrh stavili na oběd v restauraci Peklo v Čertovině u Hlinska. Do Fryštáku jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne a na místě jsme zastihli samotné organizátory, tedy PCH s dětmi. Pak začali přijíždět další účastníci, jako Ray s malým Davidem a s Comosem a rovněž Jirka ze Zlína. Já jsem začal připravovat soutěž v poznávání screenshotů z her, kterou jsem kdysi dělal i na JHConech a rozdal jsem i svých „38911 užitečných tipů pro C64″. Pak dorazil také Noby se svým Pentěvem a iMacem. K večeru jsme se vydali do restaurace U Fíka na jídlo a po krátkém sezení na zahrádce jsme usoudili, že je opravdu zima a přesunuli se dovnitř. Dorazili také ataristi Bohdan se Zdeňkem. PCH měl pro účastníky připravené i CRT televize na půjčení a náhradní C64, což využil jak Wotnau, tak dorazivší Sad. Sigi hromadně upravoval modulátory C64 na kompozitní video a ukazoval dětem, jak funguje páječka a k čemu je odsávačka. Já, abych se moc nenudil, vyrobil jsem na C64 krátké demo v Basicu a ukazoval jsem také americkou verzi hry Out Run, na kterou jsem nedávno narazil a překvapilo mě, že je lepší, než klasická PAL verze, kterou všichni známe. K dispozici byly i dvě sprchy, takže jsem jednu hned využil a šel na poměry párty dost brzo spát.

V sobotu jsem vstal jako jeden z prvních. Nasnídal jsem se a také ostatní začali pomalu vstávat z mrtvých. Potom se zas pokračovalo v non-stop párty v podobě paření (zejména) hry Bomb Mania a jiných. Odpoledne se šlo na oběd. Po něm se část lidí vydala ulovit dvě keše nad Fryštákem. Byla to poměrně dlouhá cesta a tak se někteří jedinci docela zadýchali. Také se udělalo velmi hezké počasí a tak z nás místy dost lilo. Za sebe musím říct, že jsem po návratu byl velmi vděčný za židli a ovocného rádlera, kterého jsem si v pátek koupil v místním Coopu. To už ale Ray pracoval na rozšíření hry Schlimeisch Mania z roku 2013. Vlastně za to můžu já, protože jsem před několika lety vylepšil své původní hudby a přidal dvě nové. Ray mi také ukázal, jak postoupily práce na The Walking Death a byl jsem docela překvapený, protože už stačí jen poměrně málo a může se vypustit. Byl jsem pověřen úpravou úvodního loga a tak jsem nastartoval editor Project One a začal překreslovat. Kolektivně jsme se shodli, že nový název bude Schlimeisch Mania II. Na místě už byl i Krupkaj, který dovezl Atari s Multijoyem a tak jsme ho připojili na druhý projektor a zapařili několik her, včetně Tondových lodiček a také nám Honza pustil Tondovu rozpracovanou verzi dema Bad Apple pro Atari, na které mě překvapila perfektní synchronizace s hudbou. Honza nezapomněl vyřídit pozdrav od Pepaxe odkudsi z Ukrajiny. Objevili se také další lidé, které bohužel neznám, třeba Crayon. Někdo taky dovezl upravenou C64 v deklu od C16 s logem Lukhash a zajímavou cartridgí se zvukovými programy. Tuto cartridge bych rád viděl zazálohovanou, měla moc pěkné menu, bohužel jsem se na to majitele zapomněl zeptat. Potom se přijel podívat i Petr Stehlík, ale jen na chviličku. Děti střídavě pařily Bomb Manii, tropily bugr nebo si patlali hry na displejích svých chytrých mobilů. Od Wotnaua jsem získal databázi her C64 Gamebase a už ani nevím jak, do pozornosti mého zájmu přišla hra Test Drive. Zkoušel jsem ji hrát, ale moc se mi nedařilo. To se mi Wotnau smál, že loader jeho originální verze nahrává rychleji a hra nemá zmršené texty. Ale já jsem ji nakonec dohrál a druhý den ráno jsem jen tak pro klid dohrál i originální verzi. Večer se šlo zase na jídlo, vlastně jsme šli původně na pivo (limo), ale neodolal jsem a dal jsem si i zmrzlinový pohár. Spát jsem šel trochu později, ale bylo to ještě před půlnocí.

Nastala neděle a vše se opakovalo. Vyspal jsem se trochu lépe a zápasil jsem s kávovarem, který nechtěl vařit kávu, ale mermomocí vyžadoval vyčištění, které trvalo kolem půl hodiny. Po potopě vedle dřezu jsem vyhrál, a i když běžně nepiji kávu, dal jsem si ji na chuť. Dohrál jsem opět Test Drive, tentokrát originální verzi z Gamebase64 a s Comosem jsme si vzpomněli na komické zvuky speakeru u PC verze této hry. PCH mi ukázal způsob kreslení levelů ve svém leveleditoru a nakreslili jsme se Silliconem několik kol pro novou Schlimeisch Manii. Sad pouštěl dema a dělal u toho takový kravál, že jsem se musel jít ven uklidnit. Šli jsme na oběd a po návratu už byli někteří lidé pryč a v místnosti konečně trochu víc k hnutí. Stále jsem čekal na Solarise104, který měl se svým synem dorazit, ale pak jsem se dozvěděl, že nepřijedou, protože se jim pokazilo auto. Odpoledne jsme už jen pařili Bomb Manii a v šest hodin jsem vyhlásil výsledky soutěže v poznávání obrázků. Jelikož bylo pět vítězů, bylo třeba udělat redukci a tak nastoupila kontrolní otázka. Tu naprosto správně zodpověděl Wotnau ještě před tím, než jsem ji položil celou (musel to zopakovat) a vyhrál čokolády a ponožky. Následoval výlet na pivo/limo, ale bylo už pozdě a v obou restauracích zavírali, přičemž do kuřáckých putyk jsem odmítal vstoupit. Potom jsme betatestovali Schlimeisch Manii II, kterou Ray dolaďoval. Byla to dost velká sranda hrát zase po dlouhé době v osmi lidech, i když Ray nedoladil všechno, co bylo potřeba. Snad hru brzy dodělá. To trvalo vlastně až do večera a spát jsem šel až kolem jedné ráno.

To už bylo pondělí a tuto noc se mi spalo nejlépe. Vstával jsem už někdy kolem půl osmé a šel bojovat s kávovarem. Tentokrát jsem ho přemohl napoprvé. Potom jsem si ještě něco zahrál a ostatní se pomalu, ale jistě začali balit. Udělal jsem to samé a pak jsme si už jenom povídali s Jirkou, který ještě na chvíli přijel a dovezl nanuky. Bohdan mě požádal, zda bych nechtěl podobnou soutěž zrealizovat i na příští Atariádě, s čímž jsem souhlasil. Návštěvníci postupně odjížděli a i my jsme se vydali na cestu, tentokrát s PCH místo Sigiho, který jel s Rayem. PCH potřeboval vzít do Prahy a tak jsme ho vzali. Cestou domů jsme byli na obědě v Litomyšli v restauraci U Medvěda, která byla příjemná. Domů jsem byl dovezen někdy kolem páté odpolední.

Z tohoto Schlimeische vyplývá ponaučení, že dobrý endžajn a kvalitní trejkr jsou velmi důležité! Dík Silliconovi za odvoz a PCH za uspořádání super akce. Několik fotek od krupkaje je tady. Pěkný report s fotkami také sepsal PedroS.