14Čvc2017
 

Řeklo by se, že ty země jsou odsud tak daleko a od sebe tak blízko, že musí být úplně stejné. To ale vůbec není pravda, Japonsko a Jižní Korea jsou úplně jiné země a protože jsem měl na zpáteční cestě z letošního výletu několikahodinovou zastávku v Soulu, pokusím se nastínit rozdíly, které jsem zaznamenal. V Koreji jsem byl na rozdíl od Japonska skutečně jen pár hodin, takže to je vesměs jen souhrn pocitů.

Předem pár faktů o Japonsku:

– V obchodech vás vždy vítají a děkují, i když si nic nekoupíte. Když ano, můžou se blahem rozplynout.
– Na ulicích panuje řád a systém. Auta se necpou, lidé se necpou. Výjimku tvoří cyklisté, kteří jezdí po chodnících kudy se jim zachce.
– Všude na ulicích i v podzemí jsou vodítka pro nevidomé, eskalátory a výtahy mluví, nabádají k opatrnosti a děkují za jejich použití.
– Automaty na nápoje jsou na každém kroku, občas lze potkat automat na zmrzlinu. O jiných automtech nemluvě.
– Ve stanicích metra jsou instalované zábrany proti pádu do kolejiště v podobě jakýchsi plotů s bránami, které se otvírají naproti dveřím vlaku, když ve stanici zastaví. Pořadí nástupu je přesně určené, lidé se ukázněně řadí na čáru či za šipku u každých dveří.
– Téměř se nestane, že v metru narazíte pouze na obyčejné schody. Většinou jsou všude eskalátory, pohyblivé pásy a výtahy.
– Síť obchodů 7 Eleven, Lawson a FamilyMart je hustá a tak si kdekoliv koupíte nejnutnější věci.
– Jízdenky na vlaky a metro jsou v Japonsku magnetické plastové ohebné kartičky, které se vlkádají do elektromechanických turniketů.

A teď rozdíly v Jižní Koreji:

– Personál v obchodech se na vás na rozdíl od Japonska moc neusmívá, slovně vás nevítá, občas to budilo dojem, že svou přítomností je obtěžujeme.
– Velké bulváry Soulu mi přišly trochu stříknuté Ruskem. Větší chaos, stavebně neoddělené jídní pruhy, Japonská spořádanost řidičů chybí.
– Vybavení v ulicích města silně připomíná Japonsko – semafory naležato, šipky stejných tvarů, podobné vodorovné značení, všudypřítomná žlutá vodítka na chodnících pro nevidomé. Potěšilo číselné odpočítávání zelené na přechodech pro chodce (v Japonsku to řeší čárkami, někdy i u červené).
– Automaty na nápoje se vyskytují i zde, nicméně ne v tak hustém počtu a sortiment je poněkud skromnější.
– Zábrany proti pádu do kolejiště v metru jsou v podobě zdí až do stropu, působí to zvláštně, jakoby ve stanici stál vlak. Osobně mi ve vlacích metra vadil zvláštní, až nepříjemný pach z klimatizace.
– Chaoticky na mě působily přestupní trasy v metru, kdy chvíli jdete po chodícím pásu, ale vzápětí je nutné překonat fyzické nejezdící schody. Trochu mi to připomínalo Prahu.
– 7 Eleven v Koreji funguje také, ale jeho obchody jsou menší a nabízí menší sortiment.
– Jízdenky na metro jsou tu v podobě plastových kartiček velikosti kreditní karty, u turniketů se jimi “pípá”, za každý lístek platíte navíc 500 KRW, které poté dostanete v cílové stanici v automatu po vrácení kartičky zpět.

Nechci tvrdit, že Jižní Korea není zajímavá, viděl jsem moc málo na to, abych mohl soudit, ale to, co jsem viděl, mě trochu zklamalo. Kromě jídla jsem tam nenašel nic zajímavého. Jsem už holt asi zmlsaný Japonskem.

 Leave a Reply

(required)

(required)

Potvrď, že jsi člověk. Dvakrát. *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>