29Bře2017
 

Když jsem se kdysi dávno dostal k počítačům, bylo to samozřejmě jako většina lidí přes hry. Měli jsme jen pár kazet nahraných hrami. Mezi nimi se objevila hra, která mě úplně pohltila. Na inzerát se daly sehnat nahrané kazety s hrami a mě vždy potom bavila každá, která vypadala jako ta moje oblíbená. Nelíbily se mi násilné střílecí hry, možná to bylo výchovou, možná celkovou atmosférou tehdejší výchovy mládeže obecně, možná povahou. A tato hra byla ideální, nikdo v ní nestřílel, byla obestřená takovým zvláštním tajemnem a hlavní hrdina v ní měl za úkol uklidit dům, což je bezesporu prospěšná činnost. Ti bystřejší z vás jistě poznali, že mluvím o Jet Set Willym. Tuto hru jsem nějakou shodou okolností uviděl a hrál dokonce ještě před tím, než jsem se setkal s Manic Minerem, který byl na jiné kazetě a u kterého mi později vadilo, že se nedá přecházet z místnosti do místnosti. JSW je pro mě hra, která ve mě budí nejvíc vzpomínek a pocitů. Nikdy jsem neměl potřebu žádnou hru dohrát. Líbila se mi atmosféra, grafika, případně hudba, ale to bylo všechno. A tak jsem se ve hrách jen tak procházel a objevoval další záhadná zákoutí. Když se k nám dostaly tehdejší zpravodaje z Karolinky a první černobílé Mikrobáze, hltal jsem v nich mimo článku o tricích v BASICu i krátké shrnutí o hrách a jejich úpravách na nekonečné životy. Četl jsem si ho pořád dokola. Byly tam pouky na známé hry a jako pěst na oko se tam vyjímal seznam pouků na Jet Set Willyho, který svou obsáhlostí převyšoval všechny ostatní hry. Pomocí POKE šla hra upravit nejen na neubývající životy, ale např. i na pád z výšky, který Willyho nezabije, zmizení Marie z ložnice, různé debuggerské úpravy, neboť hra vyšla s mnoha bugy a díky nim byla nedohratelná (což jsem tehdy ale ještě nevěděl). Vysvětlivky u pouků byly strohé a tak jsem až po mnoha letech přišel na to, kde se ukrývají skryté a nesebratelné předměty a díky tomu, že se ze hry stal zejména v Británii velký fenomén, v dostupném editoru vznikly desítky klonů s novými postavičkami a místnostmi atd. Mysteričnosti přispěl i samotný autor Matthew Smith, který po dokončení JSW začal žít bohémským životem a zmizel na mnoho let ze scény počítačových her, aby se nakonec objevil a stala se z něj celebrita. Tehdejší povídačky o tom, co se připravuje, mě vždycky bavily. Vedly se nejen o JSW a jeho údajném pokračování Willy Meets The Taxman, ale i o jiných hrách. Nejtypičtějším příkladem je nikdy nevydaná Mire Mare od Ultimate. Když se ale vrátím k JSW, skutečně to byla tehdy svým rozsahem zábava na spoustu večerů. Jednak tím, jakým způsobem šla modifikovat a druhak svou pěkně animovanou grafikou a nutností hru postupně prozkoumávat a hledat triky, jak se kam dostat. Protože jsme tehdy počítačem okupovali televizi v obýváku, bylo hraní na počítači speciální událost, takový obřad.

Letos před Foreverem mě Wotnau pověřil vymyslet několik otázek do svého kvízu Master Blaster’s Revenge, což bylo to, že měl soutěžící uhodonut, co je na daném screenshotu ze hry jinak, tedy např. postavička u jiné hry, která tam nepatří, apod. Hned podvědomě mě napadl Jet Set Willy a místnost Out on a Limb, kde se Willy dostává na větev megastromu (Mega Tree) s ptačím hnízdem a schůdky v podobě zelených lístků. Tak jsem Wotnauovi navrhl – “Což tak otočit lístky zrcadlově? Mohl by to být docela pěkný chyták.” A taky, že byl. Záměnu neuhodl nikdo, díky čemu jsem se mohl jen tak pro sebe malinko škodolibě zasmát. Obrázek jsem narychlo vyhledal Googlem a uvedený screenshot je típnutý s cheatem, protože časové údaje na něm nejsou reálné (Willy se nemá šanci dostat za tři herní minuty do této místnosti) a také počítadlo předmětů ukazuje nulu.

Po několika dnech mi to nedalo a začal jsem přemýšlet, jestli by se tento stav dal navodit normálním hraním bez žádných pouků a cheatů. Tedy časový údaj 7:03am ponechme stranou, ten nereálný je, ale spíš mě zajímalo, zda se dá do místnosti dostat, aniž by se po cestě sebral nějaký předmět. A tak jsem si pustil emulátor a začal zkoušet různé varianty, z čehož jsem zjistil, že to jde. S nula předměty jednou, pekelně těžkou cestou a s jedním předmětem rovněž 0 předměty druhou, lehčí cestou. Tedy kromě běžné cesty, kdy ale Willy musí chtě nechtě v místnosti Ballroom West sebrat minimálně 5 předmětů (existuje i třetí cesta se dvěma předměty, viz poslední odstavec článku).

První, těžká cesta, vede z koupelny přes kuchyň, The Cold Store, Back Stairway a přes The Wine Cellar doprava, kde první vážnější problém nastává v The Forgotten Abbey, kde musíte mít předem nacvičené přeskakování potvor ve spodní části. Následuje projití The Security Guard spodem a přes Tree Root a Under The Drive se dostanete na The Drive, odkud se dostanete k cíli už poměrně snadno.

Druhá cesta je snažší, ale seberete v ní jeden předmět. Z koupelny jděte opět dolů a přes kuchyň se dostaňte na Back Stairway, ale jděte po schodišti až nahoru a v místnosti We must perform a Quirkafleeg vylezte po laně nahoru. Octnete se na Watch Tower, kde vyskákejte uplně nahoru na jezdící plošinku a při přeskakování nástrahy seberete jeden předmět vlevo. Na horní jezdící plošince nezapomeňte vyskočit, což vás přenese do místnosti The Off Licence, úplně na jiném konci domu. Odtud jděte vlevo a dojdete k megastromu z druhé strany.

Pro představu kudy jít uvádím link na mapu hry od Pavera.

[UPDATE] Balamutil jsem vás, a nikdo si toho nevšiml! Styďte se. Za prvé, předmět v místnosti Watch Tower lze nesebrat a to tak, že se dá šikovně přeskočit. Za druhé, existuje ještě třetí cesta, kde ale už opravdu musíte sebrat dva předměty. Cesta je stejná, vrchem přes střechu, ale ve We must perform a Quirkafleeg nešplhejte po laně nahoru, ale pokračujte dál doprava až do místnosti Rescue Esmeralda. Tady osvoboďte Esmeraldu, čili seberte mříže (ony dva předměty) a ze žluté jezdící plošinky vyskočte nahoru doprava. To vás propasíruje do místnosti Ballroom East, odkud už stačí jen vymotat z koberce a pokračovat doprava přes The Hall, The Front Door, The Security Guard, atd. Text v článku jsem opravil.

 

  14 reakcí na “NA VĚTVI”

  1. Chápu, já mám tohle s první kazetou, což byla AudioStar HS-I-90, na první místě Free Copy, pak Manic Miner, Full Throttle a DAY 1 …. Pak byl Galactic Gunners, ale nejraději mám Manic Miner a to se nikdy nezmění …. U této hry jsem poprvé zadal LOAD “” a po stisku Play na Eltě začal blikat border a pak hlavička … Didaktik Gama voněl novotou … Jako pak ty Maxellky :-)

  2. Pardon, na Eltě je samozřejmě Start ….

    • Nenech se mýlit, Elty prodávané u nás měly skutečně německé popisky, ale já měl Eltu (rebrandovanou tuším na Computone), která byla kupovaná v Dánsku a měla anglické popoisky, tedy PLAY, FFWD, REW, atd. :)

  3. Tak to je tedy síla. Je vidět, že máš JSW opravdu rád.

    Přemýšlel jsem, jestli by mě něco vyprovokovalo takhle testovat reálnost herní situace – a ano. U mě v případě, kdy bych viděl nějaký podezřelý nebo zajímavý screenshot z některého Turricana. Ty hry znám taky skrz naskrz a jsem schopný je hrát, kdyby mě někdo probudil ve čtyři ráno (o půlnoci obvykle ještě nespím ;)), takže si dovedu představit, co tě tak mohlo vést k tomu to vyzkoušet.

    A jinak je fakt, že na kazetách něco je. Moje první hry byly na cartridgi (hezky česky) zbundlované s C=64, ale první hra, která mě opravdu nechtěla pustit, byl … Manic Miner, samozřejmě nahraný na mé první kazetě. :) Líbil se mi tak moc, že jsem ho odmítal hrát s cheaty, takže jsem ho dorazil až koncem loňského roku v emulátoru, protože z PC klávesnice se hraje líp než z commodoří, o kterou jsem se vždycky bál, a Miner vyžaduju preciznost, kterou s joystickem neumím dosáhnout. Takže když jsem pak zjistil, že má ještě větší a těžší pokračování, zabalil jsem to myslím po prohlédnutí 4-5 obrazovek a asi tak padesáti smrtích. :) Jsi borec.

    Ale když už tak je řeč o těch výzvách – začínám mít chuť se někdy humanisticky pověnovat Who Dares Wins I/II (pro ostatní – humanisticky se střílečka hraje tak, že ji procházíte bez jediného výstřelu). Ale teprve, až nebudu mít rozdělaných deset projektů a bude trochu času na legraci.

    • Tak Manic Miner ve verzi na C64 je v některých detailech trochu jiný (jiná fyzika při skoku a míjení bomb), takže jej nelze projít nachlup stejně, jako na ZXS. Rozhodně je to ale vcelku povedená konverze, což se o konverzi JSW na C64 říct nedá (ať se na mě Shahid Ahmad nezlobí, i když ho mám rád). Každopádně hraní na klávesnici považuju za velký benefit ZXS. Když jsem zjistil, že na Atari nejdou hrát hry na klávesnici vůbec, velmi si u mě zhoršilo reputaci. Zajímavé tvrzení, že na PC klávesnici se hraje líp než na commodoristické. Mě to tak fakt nepřijde, klávesnice C64 je super a je nerozbitná.

      • Četl jsem někde porovnání verzí Minera a je fakt, že commodorská verze je poměrně věrná (i jsem si pustil z YouTube walkthrough na Speccy, abych to viděl na vlastní bulvy), ale jedna věc mě na ní štve – na C=64 není animace odcházejícího od východu z poslední jeskyně po zahradě pryč, rovnou tě to vrátí zpátky do prvního levelu.

        Já si asi po roce (a fakt nevím jak) rozbil na C=64 mezerník, takže počítač musel do servisu (stálo mě to tehdy něco jako 320 Kčs, což pro mě byla hrozná darda), a od té doby jsem z klávesnice už radši nic nehrál. U PC klávesnice rozbiješ, zahodíš, koupíš novou. Svého času tuším docela bujel trh s náhradními membránami pro Spektrum, ne?

        • Myslíš, jak se Willy v The Final Barrier objevi po skočení do exitu nahoře u toho domečku? Ten na C64 není, i když nevím proč, protože v úvodní obrazovce je.

          Mně se nikdy nestalo, žy bych rozbil klávesnici nebo joystick. Jednak proto, že joystickem jsem skoro nehrál a za druhé, protože nejsem ničema a prostě jsem si nedovolil do klávesnice jen tak mlátit. Membrány pro Spektrum byly nedostatkové zboží. Chudáci majitelé Gumáků a Plusek to měli těžké. Po revoluci je nechával vyrábět a prodával Kompakt Servis, a tuším, že je prodával i Noby. Tyto nové membrány jsou už nezničitelné.

          • Konec Minera – přesně tak. A přesně z toho důvodu, který zmiňuješ, mi z toho zůstává rozum stát. Když už mám hotovou grafiku i animace, tak i kdyby se zoufale nedostávalo paměti (což by na C=64 oproti Spectru fakt nemělo), dalo se přepnout na úvodní obrazovku a nechat Willyho odejít tam. Je na tom vidět, že dřív se hry vnímaly spíš jako hrací automaty (jde o co nejvyšší score) než jako samostatné zážitky a end sequence se často odflákly. Já to mám přesně naopak – chci hru vyhrát pro ten “jóóó, dal jsem to!” pocit a hrát na score mě nebaví, protože je to vlastně o tom, že hraješ, dokud neprohraješ.

            Ad klávesnice – já mám ničemnost získanou, protože jsem si někdy v šesté třídě v knihkupectví koupil knihu “Psaní na stroji pro samouky”, protože se mi prostě líbila, a doma se z nudy učil psát na mámině psacím stroji. Což mělo pár super výhod – od nějakých třinácti let píšu rychlostí, za kterou se u státnic dává jednička, mám sílu v prstech a jsem schopný je hodně roztáhnout (většinou si lidi myslí, že hraju na klavír – kéž by!). Ale taky to má jednu nevýhodu – protože jsem se učil na mechanickém psacím stroji, tak kdokoliv, kdo mě kdy viděl psát na počítači, tvrdí, že do klávesnice hrozně řežu.

        • AD membrány na ZXS. Kdysi se nám povedlo za dobrej peníz koupit celej sklad opravny ZXS, Myslím Mechanika Praha to byla ale tim si nejsem jistej… Mimo ULA a dalších věcí tam byly i membrány a pak se po nich docela zaprášilo… :-)

  4. JSW je i moje srdcovka. Kdysi jsem se pokoušel i o překlad názvů těch místností do češtiny. Ale ošklivě jsem zhavaroval u názvů jako Nomen Luni nebo We Must Perform A Quirkafleeg. Dodnes vlastně nevím, co to vlastně musíme v té místnosti provést za kejkle. Jde prý o nějaký rituál, který se musel provést pod dohledem mrtvých chlupatých zvířat :)
    Wikipedia o tom hovoří zde – https://en.wikipedia.org/wiki/Jet_Set_Willy#The_Quirkafleeg

    To Nomen Luni je latinsky. Našel jsem o tom něco v texťáku ke hře na WOS:
    http://www.worldofspectrum.org/pub/sinclair/games-info/j/JetSetWilly_historical.txt
    Je tam spousta zajímavostí o hře i autorovi. Název “Nomen Luni” je prý hra se slovy “Nomen Ludi” (žeby Bezejmenní lidé???), které se objevily na obalu hry Zzoom. To je střílečka, kde je za úkol sestřelovat letadla. A jedno takové letadlo spadlo právě i na Willyho dům. Můžeme ho pěkně vidět na Paverově mapě pod odkazem v článku. Trup a křídla letadla jsou v místnosti Nomen Luni a přední část letadla je v místnosti o patro níže (Under the Roof). Je až neskutečné, jak si Matthew Smith s tvorbou této hry vyhrál. Daly by se o ní napsat knihy.

    • Ano, o Nomen Luni/Ludi psal už Fuka v té své veleslavné knize. Co je za slovem Quirkafleeg jsem samozřejmě také už hledal. V JSW je tolik zajímavých věcí, že by to stálo za článek. A ono i v Manic Minerovi, protože Smith byl tehdy ovlivněný nejrůznějšími věcmi. Stejně je to borec, že dokázal MM udělat ve 14 a JSW v 15 letech. Já v jeho věku maximálně opisoval listingy v Basicu z časáků a stroják jsem se nenaučil dodneška (zjistil jsem, že na to nemám hlavu).

      • No škoda, že Matthew nějak neunesl tu slávu a začal chlastat a fetovat a dnes je z něj troska. Ale to už tak u některých geniálních lidí bývá. Když se stanou slavní v příliš mladém věku.
        Jo a našel jsem na té mapě JSW i mamuta :) Schválně jestli ho tam vidí i ostatní. Nebo už mi taky hrabe jako Matthewovi.

        • – Jsi si jistý, že se stal závislým na psychotropních látkách vlivem úspěchu svých her, pokud to je vůbec pravda?
          – To myslíš toho slona v Dr jones will never believe this?

  5. Malý update článku. Přes Watch Tower to jde bez předmětu + přibyla třetí alternativní cesta s 2 předměty.

 Leave a Reply

(required)

(required)

76 + = 82

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>